Soudné sestry

Tenhle román byl před mnoha lety zfilmován do animované podoby ve stylu starých Disneyovek a v naší zemi několikrát alternován v divadelních představeních. Jedná se o první příběh, kde si Pratchett svou představu o Zeměploše dostatečně upevnil ve své mysli a později Zeměplochu už jen rozšiřoval.

Pratchett si tentokrát jako cíl svého humoru bere zejména Shakespearovské hry, hlavně Macbetha. Nemusíte se však bát, že bez znalostí jeho her se nepobavíte, jen vám může uniknout nějaký ten odkaz. Pratchett staví svůj příběh na macbethovském triu čarodějek – panna, matka, stařena.

Bábi Zlopočasná (stařena) od Čaroprávnosti přitvrdila a vzbuzuje větší strach u běžných občanů. Je arogantní, přísná a slovně jedovatá, přesně ten typ, jak si lidé představují zlé čarodějnice. K sobě pak přibrala další dvě čarodějky: Stařenku Oggovou (matka), která Bábinu přísnost a podmračenost vyvažuje svým veselím a neustálými úsměvy. Na rozdíl od Bábi žije bohatým rodinným životem, kdy důkazem je nespočet jejích potomků. A mladou Magrátou Česnekovou (panna), která je v čarodějnickém oboru nová, kdy od svých starších kolegyň postupně zjišťuje, že čarodějnická praxe se od teorie značně odlišuje.

Tyto tři čarodějky se náhodou připletou do politických machinací maličkého království Lancre, ve kterém žijí. A protože čarodějky jsou z principu zvídavé a nesnesou, když se k nim někdo chová neuctivě, stanou se i hybatelkami osudu celého království, přestože by podle svých pravidel neměly do politiky zasahovat. Bábi však razí názor, že tato pravidla jsou spíše doporučení, a jestliže už pravidla porušuješ, udělej to pořádně.

Trio čarodějek se pak dokonale vyplňuje, kdy nezkušená Magráta Česneková je dokonalým katalyzátorem, který autor využívá k vysvětlování, jak magie čarodějek ve skutečnosti funguje. Neméně důležitou postavou je pak vévoda Felmet jako hlavní záporák, kterého budete na jednu stranu nenávidět, na druhou i litovat.

Častá adaptace této knihy do divadelních her svědčí o kvalitě předlohy. Důvodem je právě i zvolené téma, tedy parodie Shakespearovské hry Macbeth a pro divadelní herce další přitažlivá skutečnost, že důležitou složkou příběhu je kočovný divadelní soubor, na kterém lze ukázat, co všechno se skrývá v zázemí divadla. Hlavním důvodem úspěchu knihy, který se zasadil o kvalitu tohoto zeměplošského dílu, jsou zajímavé ústřední postavy příběhu, a to včetně další ubohé postavy podobné té Mrakoplašově, šašku Verencovi. Protože oba jsou důkazem, že hrdinu nedělá máchání mečem, ale postavení se čelem k osudu, který se nekompromisně vyřítí proti vám z nepřehledné zatáčky, a to navzdory tomu, že celý svět, včetně vás samotných, vás považuje za zbabělce.