Víte, že?

Umělec Daktylos

„Jsou určité základní dovednosti, které postrádám. Ale jsem Zlatooký stříbroruký Daktylos!“ natočil k němu řemeslník hlavu. „Postavil jsem Kovové bojovníky, střežící Pitchiuovu hrobku. Navrhl jsem Světelné přehrady Velkého Nefa, postavil jsem Palác Sedmi pouště. A přeci...“ pozvedl ruku a poklepal si na jedno oko, které tiše zazvonilo, „... když jsem postavil pro Pitchiua armádu golemů, zasypal mě zlatem, a abych nemohl něco podobného postavit nikomu jinému, dal mne připravit o zrak.“
„Moudré, ale kruté,“ prohlásil Arciastronom s pochopením.
„Tak. Proto jsem se naučil stav kovů slyšet a začal jsem se dívat prsy. Naučil jsem se rozeznávat rudy podle chuti a vůně. Tyhle oči jsem si sice vyrobil sám, ale zrak se mi samozřejmě nevrátil.
Pak mne povolali, abych vybudoval Palác Sedmi pouští a výsledek? Emir mne zasypal stříbrem a pak, i když mě to zase tak nepřekvapilo, mi dal useknout pravou ruku.“
„To je opravdu velké neštěstí v povolání, jako je tvoje,“ přisvědčil Arciastronom.
„Část toho stříbra jsem použil na výrobu téhle nové ruky, do které jsem mimo jiné vložil i všechny své vědomosti a znalosti o pákách a převodech. Stačí mi. Když jsem vybudoval první světelnou přehradu s kapacitou 50 000 hodin denního světla, zaplatila mi Kmenová rada Nefa celým nákladem hedvábí a pak mi odřízli šlachy v podkolení, abych nemohl utéci. Tím jsem byl v nouzi přinucen sestrojit z hedvábí a ze štípaného bambusu létací stroj, s jehož pomocí jsem uprchl z nejvyššího ochozu svého vězení.“
– Barva kouzel

Daktylos je v řečtině označení jednotky délkové míry o délce prstu (asi 19 mm). Proto se také nauce o otiscích prstů říká daktyloskopie.

Existuje mnoho legend a pověstí o geniálních stavitelích či vynálezcích, kteří byli po vytvoření svého životního díla za odměnu zmrzačeni tak, aby podobné dílo nemohli vytvořit pro jiné vládce.

Podle pražské pověsti postavil v roce 1490 hodinář Jan Růže, známým spíše jako mistr Hanuš, se svým pomocníkem Jakubem Čechem pražský orloj. Pověst hovoří o tom, že mistr Hanuš byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit nic tak nádherného.

Jakovlev Postnik byl architekt, kterého si roku 1555 najmul ruský car Ivan Hrozný, aby v Moskvě postavil chrám Vasila Blaženého. Podle nedoložené pověsti po dokončení prací na chrámu v roce 1560 dal car příkaz k jeho oslepení, aby již nemohl vystavět žádnou podobnou unikátní stavbu.

Podobných příběhů se v lidské historii najde více, většina z nich jsou však jen pověsti. Pokud chtěl v minulosti vládce uchovat tajemství svých staveb nebo se chtěl ujistit, že architekt nepostaví podobnou stavbu někomu jinému, nechal jej obvykle popravit nebo vsadit do vězení. I když to nevylučuje možnost, že jej předtím mohl i zmrzačit.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

27.06.2022