Víte, že?

Neviditelná akademie

„Ano,“ prohlásil nepřirozeně pisklavým hlasem. „Jenže ještě je tady cena za stravu, že? Hm. Rozumíš? Jídlo. Potrava. Co?“ Při své řeči vykonával příslušnou pantomimu.
„Ponrava?“ tázavě pronesl mužík.
„No jasně,“ přikyvoval Broadman, který se začínal potiti. „Podívej se do tý tvý knížečky, já bych to teda na tvým místě udělal.“
Cizinec otevřel knihu na jedné straně pomalu jel prstem shora dolů. Broadman, který uměl jakž takž číst, nahlížel přes okraj knihy. To, co tam viděl, nedávalo žádný smysl.
„Potrrrava,“ rozzářil se cizinec. „Ano. Kotleta, haše, řízek, sekaná, omáčka, ragú, frikasé, mleté maso, suflé, knedlík, pudink, šerbet, ovesná kaše, párek, nemít párek, fazole, bez fazolí, delikatesa, marmeláda, džem. Polévka z drůbků.“ Znovu zazářil na Broadmana.
„To všechno chce?“ zeptal se hospodský slabým hlasem.
„Ne, von tak jenom mluví,“ uklidňoval ho Hugo. „Neptej se mě proč. Prostě to tak je.“
Všechny zraky v místnosti se upíraly na cizince, s výjimkou očí čaroděje Mrakoplaše, který seděl v nejvzdálenějším koutě místnosti a před sebou si hýčkal džbán, nebo přesněji džbáneček piva.
Mrakoplaš pozoroval Zavazadlo.
My pozorujme Mrakoplaše.
Podívejte se na něj. Kost a kůže, jako většina čarodějů, oblečený do vínově červeného šatu, na němž bylo vyšito dávno zašlými flitry několik tajemných znamení. Někdo by ho mohl považovat za pouhého učně – zaříkávače, který ze vzdoru utekl svému pánovi, aby unikl nudě, strachu a nežádoucím pozornostem heterosexuálního strace. Jenže na krku mu visel silný řetěz s bronzovým osmiúhelníkem, který měli právo nosit jen absolventi Neviditelné univerzity, vysoké školy magické, jejíž areál, umístěný mimo prostor a čas, není nikdy ani tady, ani tam. Její absolventi byli určeni k provozování kouzelnického řemesla, ale Mrakoplaš ji po jedné velice nešťastné příhodě opustil se znalostí jednoho jediného zaklínadla. Teď se přiživoval ve městě tím, že využíval svého opravdu výjimečného nadání pro cizí jazyky. Vyhýbat se práci patřilo k jeho základním životním pravidlům, ale měl bystrý mozek, který ho málokdy nechal na holičkách. A když uviděl dřevo Myslícího hruškovníku, tak ho taky poznal. Teď ho tedy viděl a nevěřil vlastním očím. – Barva kouzel

Název Neviditelná univerzita je odkazem na Neviditelnou akademii (Invisible College), která byla spojována s řádem Rosenkruciánů. Je to uzavřený řád, který je znám také jako AMORC (Antiquus Mysticusque Ordo Rosae Crucis), u nás zaregistrovaný jako Starý mystický řád růže a kříže. Tento řád je znám od 17. století, kdy evangelický kněz Johann Valentin Andreae vydal knihu Chymická svatba Christiana Rosenkreuze. Členové řádu však pokládají svůj vznik až do doby faraóna Achnatona (1350 př. n. l.). Často byli propojeni s tajnou společností Zednářů a tvrdí se, že tomu je tak i dnes.

Podstata Rosenkruciánů spočívá v předávání pradávné a přece vždy nové moudrosti o vývoji lidského bytí. Tyto moudrosti byly vždy předávány v přiměřené formě dané doby.
Členy řádu (nebo ti, co mu byli alespoň nakloněni) byli údajně takové osobnosti jako J. A. Komenský, I. Newton, R. Bacon, J. Kepler, I. Kant, R. Descartes, Napoleon, Goethe nebo královna Alžběta I.

Neviditelná akademie je pak termín používaný pro malou skupinu vědců, kteří se často setkávali tváří v tvář, vyměňovali si nápady a vzájemně se povzbuzovali. Jedna skupina, která byla popsána jako předchůdce Královské společnosti v Londýně (založené v roce 1660), sestávala z řady přírodovědců kolem Roberta Boylea, irského přírodovědce, který je znám zejména formulací Boyleova zákona.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

14.02.2022

Petr Čáp