Víte, že?

Plavidlo jako Fresnelova čočka

Čočkovitý útvar, který se hnal k ostrovu, měl v průměru alespoň dvacet stop a byl úplně průsvitný. Po jeho obvodu sedělo větší množství mužů v černých róbách. Každý z nich byl k talíři připoután koženým řemením a jeden jako druhý upírali oči k podlaze s výrazem takového úsilí a soustředění, že se zdálo, jako by vnitřní obvod kruhu lemovaly samé chrliče.
„Co je to?“ zeptal se Dvoukvítek.
„No, jak bych ti to... Ten talíř byl stvořen na základě Fresnelova úžasného koncentrátoru,“ začal Mrakoplaš s výrazem odborníka. „To ovšem vyžaduje množství vzácnejch a těkavejch přísad, jako je démoní dech a podobně, a čaroděje přinejmenším čtvrtý kategorie, kterej stráví minimálně týden jeho vytvořením. Pak jsou tady ti mágové vevnitř, to musej bejt všechno přirození hydrofobové...“
„Myslíš, že musí nenávidět vodu?“ vyzvídal Dvoukvítek.
„Ne, tak by to nefungovalo,“ vysvětloval mu dál Mrakoplaš. „Nenávist je, stejně jako láska, síla přitažlivá. Oni si musej vodu hnusit, pouhá myšlenka na vodu je vodpuzuje. Skutečně dobrej hydrofob musí bejt vychovávanej vod dětství na dehydrovaný vodě. Víš, to už samo vo sobě představuje vobrovský výdaje - myslim v magii. Ale pak jsou z nich úžasní vodní mágové. Dešťový mraky proti nim nemaj naději, zahlídnou je a už se vzdávaj a táhnou jinam.“
Barva kouzel

Plavidlo čočkovitého tvaru je odkazem na koncentrátor Fresnelovy čočky.

Augustin-Jean Fresnel (1788 – 1827) byl francouzský fyzik, který zkoumal vlastnosti světla, a to jak teoreticky, tak i prakticky. Zabýval se optickými problémy z hlediska vlnové teorie. Použitím matematické analýzy Fresnel odstranil řadu námitek proti vlnové teorii světla. Společně s fyzikem Aragem znovuobjevil interferenci polarizovaného světla a vytvořil teorii difrakce. Podařilo se mu získat kruhově polarizované světlo a přispěl také praktickými výsledky v oblasti optiky.

Za svého života se nejvíce proslavil vylepšením světel majáků, pro které vyvinul speciální čočku. Touto čočkou nahradil parabolická zrcadla nebo obyčejné čočky, které se umisťovaly za plamen lampy, čímž zvýšil účinnost přenosu světla z 20 % až na 85 %, a tím zvýšil viditelnost světla majáku na desítky kilometrů. Fresnelova čočka se na majácích používá dodnes.

Kromě majáků se tato technologie využívá také v reflektorech motorových vozidel, v infračervených detektorech pohybu, ve světlometech, semaforech a dokonce i v solárních panelech nebo při tvorbě 3D obrazovek mobilních telefonů.

Létající talíř hydrofobů je tedy zřejmě jakousi velkou Fresnelovou čočkou, která jejich společný odpor k vodě koncentruje do jednoho velkého ohniska, díky kterému se mohou vznášet nad vodou.

Je pak zajímavou otázkou, jak kormidelník docílí toho, aby se s Fresnelovým létajícím talířem mohlo vzlétat a přistávat. Snad by to šlo pomocí sundávání a nasazování neproniknutelných kápí určitému počtu hydrofobů, čímž by se docílilo zesilování či zeslabování odporu přítomných hydrofobů vůči vodě.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

02.05.2022
Petr Čáp

Ze stejné knihy...