Víte, že?

Bel-Shamharoth

Dvoukvítek ukázal rukou. „Podívej, ono to chytlo moje zavazadlo!“
Než stačil Mrakoplaš Dvoukvítka zadržet, oběhl turista oltář a rozběhl se na okraj otvoru ke své truhlici. Zavazadlo bezvýsledně chňapalo víkem po neodbytných chapadlech a Dvoukvítek do nich začal rozzlobeně kopat.
Ze spleti kolem jámy vyrazil další liánovitý útvar, obtočil se Hrunovi kolem pasu. Hrun už teď byl mezi chapadly, která ho obklopovala, stěží k rozeznání. Mrakoplaš v hrůze přihlížel, jak jedno z nich vyrvalo Hrdinovi z ruky meč a odhodilo zbraň ke zdi.
„Řekni své zaklínadlo!“ vykřikl na něj Dvoukvítek.
Mrakoplaš se nehýbal. Díval se na Věc vynořující se z jámy. Bylo to vlastně obrovské oko a to se upíralo přímo na něj. Kolem pasu ho sevřelo chapadlo a ochromený čaroděj slabě zakvílel.
Jednotlivá slova zaklínadla se mu proti jeho vůli začala tlačit do krku. Jako ve snu otevřel ústa rty se mu začaly formovat v první strašlivé slabice.
Z chomáče vyrazila další chapadlo, obtočilo se mu kolem krku a začalo ho škrtit. Dusil se, potácel a chapadla ho neúprosně přitahovala k otvoru ve středu místnosti.
Jednou rukou se mu podařilo zachytit se Dvoukvítkovy obrázkové skříňky, která se mu na okamžik ocitla na dosah. Uchopil ji stejně instinktivně, jak by jeho dávný prapředek uchopil při útoku tygra kámen. Kdyby se tak alespoň mohl pořádně rozmáchnout a udeřit s ní do Oka...“
... zatím mu Oko vyplnilo celý vesmír. Mrakoplaš cítil, jak se jeho vůle ztrácí jako voda z řešeta.
Před ním se mihla klícka, připevněná na obrázkové skříňce, a její nevrlí obyvatelé. Úplně mimochodem, tak, jak si odsouzenec v poslední chvíli všimne každého škrábance a skvrny na popravčím špalku, si i Mrakoplaš všiml, že mají napuchlé modrobílé ocasy, které se nebezpečně chvějí.
Mrakoplaš se nezadržitelně blížil k Oku a v hrůze před sebe pozvedl jako poslední obranu obrázkovou skříňku. V téže chvíli zaslechl obrázkového skřítka, který prohlásil: „Už jsou akorát zralí, dýl je neudržím. Takže bych prosil o úsměv!“
Pak z klícky vyletěl blesk, tak bílý a jasný, že se vlastně světlu ani nepodobal.
Bel-Shamharoth vykřikl, vydal ze sebe zvuk, který začal vysoko nad prahem ultrazvuku a skončil někde v Mrakoplašových vnitřnostech. Všechna chapadla na okamžik ztuhla jako dřevěné tyče, odhodila všechno, co svírala, a pak se stáhla do jediného chomáče před ztýraným Okem. Vzápětí se celá hmota vrhla do otvoru a tápající chapadla za sebou bleskem přitáhla těžkou kamennou desku. Bez ohledu na to, že jich několik zůstalo přiskřípnuto pod jejími okraji, ji přirazila na místo. – Barva kouzel

Cthulhu, Nyarlathotep, Yog-Sothoth, Y’Golonac, Azathoth, Dagon, Shoggoth, Mi-go, Kassogtha. To jsou názvy nejznámějších příšer z povídek H. P. Lovecrafta. Většina z nich by se pak dala považovat za jakýsi druh temných bohů. Bel-Shamharoth je parodií na tyto stvůry.

Na příklad v díle The Colour Out of Space (Barva z vesmíru) se vyskytují pradávní bohové-démoni, podobní obřím chobotnicím se spoustou očí. Povídka byla několikrát zfilmována. Naposledy v roce 2019, kdy si hlavní roli zahrál Nicolas Cage.

To, že The Colour Out of Space je hodně podobný názvu prvního zeměplošského románu Terryho Pratchetta The Colour of Magic (Barva kouzel), není tedy zřejmě jen náhoda. Pratchett se nejspíš inspiroval právě názvem této povídky.

Nemusí se však jednat jen o jeden tento odkaz na Lovecraftovo dílo. O bohu-démonovi Kassogtha se třeba tvrdí, že je sestrou a družkou Cthulhu, nejznámějšího Lovecraftova tvora. I ta je popisována jako velká hromada chapadel. Stejně tak Yog-Sothoth, který má skladbou svého jména nejblíže k Bel-Shamharotovi, je tvor popisovaný jako masa podivných úponků, které vyčnívají z propasti.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

23.05.2022