Anglicky | Česky | |
Název | Snuff | Šňupec |
Autor | Terry Pratchett | Terry Pratchett |
Autor obálky | Paul Kidby | Paul Kidby |
Překlad | Jan Kantůrek | |
Rok vydání | 2011 | 2012 |
Vydavatel | Doubleday | Nakladatelství Talpress |
Počet stran | 512 | |
ISBN | 978-0062011848 | 978-80-7197-454-3 |
Velitel Samuel Elánius se cítí skvěle. Přesto je více méně okolnostmi (méně) a svou milovanou ženou Sibylou (více) přesvědčen o tom, že potřebuje dovolenou, která prospěje jak jemu, tak malému Samíkovi. Venkovská idylka je nádherná, ale nudná. Jenže jak říká Elánius: „Kde jsou policajti, tam je zločin!” Brzy se i v Hrabství začnou vynořovat různé menší i větší záhady, a už to není jen to příšerné venkovské ticho, co nedává Elániovi spát. Co se to v Hrabství stalo před lety? Co o tom ví místní kovář Zafrkoň? A kam se najednou poděl? Zabil ho Elánius, jak by ráda dokázala místní smetánka, hlavně mladý lord Gravid Rzezacz? Má s tím něco společného bývalý policista Jeminák, zdejší hospodský? A co místní skřeti a jejich schránky unggue? Pašuje se v Hrabství opravdu jen tabák? Získá malý Samík do své sbírky konečně vytoužený sloní trus? A provdají se dívky – šesterčata Orobincova? To vše řeší Elánius za skvělé pomoci nedostižného Jeefese, který nemá konkurenci.
Tato série začne klasicky pro noirovské téma, kdy hlavní postavou je kapitán Elánius, velitel Noční hlídky, který svůj smutek a zklamání světem utápí v alkoholu. Velká výzva, tedy nebezpečí, že město bude zničeno drakem, ho však dostatečně zburcuje. Hlavním stimulem k jeho přerodu se stane svobodník čekatel Karotka a jeho čirá poctivost, čestnost a přátelská povaha, které odolá jen málokdo. Tento nový člen Hlídky se ve Stráže! Stráže! objeví ve městě jako naprostý nováček, a je tedy zcela nedotčen místní zkažeností. Těmto dvěma mužům pak sekundují věčný seržant Tračník a desátník Nóblhóch, kteří znají všechny fígle, jak se ulít z nepříjemné práce strážníka.
Po záchraně města před drakem se díky své účasti může Noční hlídka v Mužích ve zbrani rozrůst o další nové členy. Dosud lidská posádka (počítán i desátník Nóblhóch, který o své příslušnosti k lidské rase musí nosit písemné potvrzení) se rozšíří o jednoho trola a trpaslíka, mezi jejichž národy jsou neustálé sváry. Třetí nováček však představuje největší potíže. Jedná se totiž o ženu, která má navíc jedno tajemství. Přesto se tito noví policisté nakonec dají dohromady a pod vedením kapitána Elánia a desátníka Karotky vyřeší případ vražd spáchanými neznámou zbraní ukradenou z muzea Cechu vrahů.
V Nohách z jílu hlídka řeší záhadné vraždy, které mají něco společného s golemy, které lidé ve městě využívají na ty nejhorší práce. Zdá se, že se mezi golemy, považované za stroje bez duše, skrývá vrah.
V Hrrr na ně! se ve vodách mezi Ankh-Morporkem a Klačí vynoří nový ostrov, kvůli kterému se tyto dva státy rozhodnou válčit. A velitel Elánius považuje válku za jeden z největších zločinů. Proto vytvoří vlastní jednotku určenou k zastavení této počínající války.
Velitel Elánius je v Pátém elefantovi Patricijem Ankh-Morporku donucen, aby se se svou manželkou vydal do Bjonku v Überwaldu na diplomatickou misi. Problémem je to, že Bjonk je ovládán upíry, vlkodlaky a trpaslíky. A také to, že Elánius je sice dobrým poldou, ale špatným diplomatem, protože se nebojí říkat to, co si myslí.
V Noční hlídce velitel Elánius očekává narození svého prvního potomka. Klidné očekávání mu však zhatí maniakální vrah Karcer, se kterým se propadne do minulosti, do doby, kdy jeho mladší já zrovna nastoupilo do městské hlídky. Karcer zabije seržanta, který měl mladého Elánia naučit vše o práci policisty, a tak starému Elániovi nezbývá, než začít učit sám sebe a znovu se zúčastnit ankh-morporského občanského povstání.
V Buch! se konečně dozvíme, co se skrývá za oboustrannou nenávistí mezi troly a trpaslíky, kdy se Elánius pokusí zastavit další kolo rasové války mezi těmito rasami, které se vzájemně obviňují ze zrady v bitvě v Koumském údolí.
Na závěr se pak ve Šňupci velitel Elánius a jeho Hlídka vypořádává s otroctvím rasy, kterou „civilizovaní“ obyvatelé Zeměplochy považují za méněcenou.
Velitel Elánius je spojeným úsilím své ženy a patricije donucen opustit svou policejní službu. Normální policisté by tomu říkali dovolená, Elánius by pro to našel méně lichotivá slova. O to je to horší, že tento svůj volný čas má trávit na venkově, zcela bez informací, co se v Ankh-Morporku děje. S lady Sibylou a jejich šestiletým synkem Samíkem se tak vydávají do venkovského sídla rodiny Berankinů.
Elániovi ale klid na venkově dlouho nevydrží. Jak se říká, kde se objeví policista, tam se najde i zločin. I když občas ten zločin může páchat i ten policista. Elánius tak postupně odkrývá jeden z největších zločinů lidstva – otroctví.
Pratchett si ve Šňupci bere jako hlavní téma otroctví, které řeší dost obšírně. Nejvíc společného má se zotročováním Afričanů, kteří byli do Nového světa převáženi ve velkém na nevyhovujících lodích, kdy umírali jak při cestě, tak i později na místě otrockých prací, kde se s nimi často jednalo jako se spotřebním zbožím. Příměr je zde jasný, protože v obou případech otrokáři považovali své otroky jen za něco více, než obyčejná zvířata, a tak se k nim i chovali. Možná i hůře, protože jich měli nadbytek.
Některé Pratchettovy narážky se však hodí také na genocidu, které se dopustili nacisté vůči Židům. Případně i na jiné obdobné vztahy mezi různými společenskými skupinami, jakými třeba může být i indická kasta nedotknutelných vůči zbytku indického národa. K Židům pak můžou odkazovat také hudební vlohy jedné z postav, která svým hudebním projevem nadchne velké publikum. Také Židé byli známi tím, že jsou skvělými hudebníky, což skrytě oceňovali i někteří nacisté. Přesto to nacistům nebránilo v tom, aby se vůči nim dopouštěli zvěrstev. O tomto tématu dokonce existuje několik filmů jako třeba Pianista.
I když si zde Pratchett vybral další závažné téma, je tradičně odlehčené humorem. To však neznamená, že by toto téma nebral vážně nebo ho zesměšňoval. Dělá to tak, jak jen to umí – tedy humorem poukazuje na špatnost světa a čtenáře nechává, aby si z jeho příběhu vzali vlastní ponaučení.
Nových postav tu je pomálu, a žádná z nich není natolik zajímavá, aby stála za řeč. Po většinu doby příběh táhne Elánius s občasným přispěním svého sluhy Jeefese. V určité chvíli mi dokonce Elánius lezl na nervy pro svou arogantnost „velkého policisty z města, který to ukáže tomu vesnickému policejnímu ňoumovi“. Naštěstí není v téhle poloze příliš dlouho a svůj postoj nakonec změní. Je ale otázkou, zda by si čtenář Elánia dokázal oblíbit, pokud by se s ním poprvé setkal v této knize.