Anglicky | Česky | |
Název | Reaper Man | Sekáč |
Autor | Terry Pratchett | Terry Pratchett |
Autor obálky | Josh Kirby | Josh Kirby |
Překlad | Jan Kantůrek | |
Rok vydání | 1991 | 1996 |
Vydavatel | Victor Gollancz Ltd. | Nakladatelství Talpress |
Počet stran | 364 | |
ISBN | 80-7197-005-0 |
Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že jaksi… odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňují nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoliv předtím.
Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém.
Přestože tato série čítá jen pět románů, tak jejím hlavním protagonistou je nejpopulárnější postava celé Zeměplochy – Smrť. Tato postava má velké kouzlo už jen nápadem, oživit „smrt“ jako konkrétní postavu, která není zlá, ale jen dělá to, co někdo dělat musí. Druhou podstatnou věcí je to, že Smrť se často snaží pochopit lidi, kterým nerozumí, a snaží se je napodobovat, což vede k mnoha problémům.
Začíná to Mortem, kdy se Smrť rozhodne, že jako mistr svého oboru potřebuje učedníka. Volba padne na Morta, nešikovného a naivního nekňubu, který se rozhodne, že musí zabránit předurčené smrti princezny.
V Sekáči se pak Smrť rozhodne, že má své práce plné zuby a odejde do důchodu, což má neblahé následky na celou Zeměplochu. Ta je po jeho odchodu v chaosu, kdy ne všechno co má být mrtvé, mrtvé zůstane. Smrť pak také musí čelit svému nástupci.
V Těžkém melodičnu se pak poprvé objeví dívka Zuzanka, která by byla docela obyčejné dítě na škole pro mladé dámy, kdyby nebyla vnučkou Smrtě (technicky vzato). Smrť opět zmizí, tentokrát v touze zapomenout na smrt Zuzančiných rodičů, a ve světě začne ožívat nebezpečná hudba zvaná rock and roll. Zuzance nezbývá, než zastoupit svého dědečka, než se jí ho podaří najít a vrátit mu do rukou jeho kosu.
Otec prasátek je pak vrcholným dílem série, kdy tentokrát zmizí Otec prasátek, což je zeměplošská verze Santa Clause. A aby svět Zeměplochy nepřestal existovat, rozhodne se Smrť Otce prasátek v jeho povinnostech zastoupit a čelit nepřátelům Zeměplochy, Auditorům reality. Do těchto záležitostí se opět zaplete Zuzanka, která je po svých studiích na škole zaměstnána jako chůva dvou dětí.
Ve Zloději času má Zuzanka opět významější roli než Smrť, kdy tentokrát je učitelkou celé třídy dětí. A opět jde o záchranu celé Zeměplochy, respektive o udržení její časové kontinuity, kdy hrozí zhroucení času. A opět jsou do tohoto komplotu zaplatení Auditoři reality.
Smrť je jednou z nejoblíbenějších postav Zeměplochy, a když se v knize objeví jako jedna z hlavních postav, tak je kvalita zaručena. Tentokrát se Smrť zaměří na zcela novou lidskou zkušenost - na důchod. Doteď jen věděl, jaké to je umírat, nyní zjišťuje, jaké to je žít, když si odpracuje dostatečný počet let (kam se na něj hrabou čeští důchodci). Dalším kladem této knihy je, že se zde zrodí další populární postava - Krysí smrť.
Druhá dějová linie je jen o něco málo zajímavější. Je o nejstarším mágovi Rumpálu Žičkovi, jehož prostřednictvím se seznamujeme s další neviděnou sociální skupinou Ankh-Morporku – s nemrtvými a s dalšími nadpřirozenými tvory žijícími v tomto kosmopolitním městě.
Slabinou knihy je pouze hlavní záporná postava, které musí Rumpál Žička (a mágové NU) čelit. Přijde mi, že achillovou patou některých knih Terryho Pratchetta jsou neosobní záporáci. Pratchett si totiž pro své romány často vymýšlí nebezpečí pro Zeměplochu, jako jsou třeba Věci z Podzemních rozměrů, jejichž pohnutky může čtenář jen těžko pochopit. Takovéhle hrozby pro Zeměplochu ale pak vnímám spíše jako magické živelné katastrofy. Daleko raději tedy mám Pratchettovy „lidské“ záporáky, které dokáže vykreslit naprosto dokonale. V této knize se sice objeví Smrťův oponent, ale je zde tak krátce, že si ho moc neužijeme, a i ten by se dal považovat za další živelnou katastrofu. Přesto se jedná jen o drobné výhrady, které mi nijak nekazily požitek z celkového čtení.
Zejména snaha Smrtě žít obyčejným životem sedláka, kdy poprvé doopravdy zjišťuje, co to pro lidi znamená žít, je skvělým zážitkem. Pratchett zde pak zabíhá do filosofie života a smrti, kde se snaží vysvětlit, že i smrt je součástí života, a je tedy dobré přijmout i tuto stránku lidstva.