Stráže! Stráže!

Dne 6. června v Žižkovském divadle Járy Cimrmana proběhla „pražská premiéra“ divadelního představení Stráže! Stráže! Divadla A. Dvořáka z Příbrami, kterého se zúčastnili i členové Klubu Terryho Pratchetta. Jako fanoušek Pratchettova díla jsem představení sledoval s větší pozorností a porovnával se třemi různými amatérskými představeními Stráže! Stráže!, které jsem již měl možnost v minulosti navštívit.

Koncept představení vycházel opět z překladu scénáře Jana Kantůrka, takže se jen drobně odchyloval od amatérských her, které již byly u nás uvedeny. Na hereckých výkonech bylo znát, že se jedná o profesionální herce, kteří své role zahráli s nadšením. Problémem byl pouze herecký výkon lady Berankinové a lorda Vetinariho. Lady Berankinová je praktická a rázná žena a nehodí se k ní, aby na jevišti cukrovala a posílala Elániovi vzdušné polibky jako naivní šlechtična, která čte pouze romantické knížky. Vetinari je zase vládcem, který nedává najevo žádné emoce, což je to, co lidi nejvíce děsí (nebo to je jáma se škorpiony, ale to už je na delší odbornou diskuzi). Osobně se mi velmi líbil Jiří Vojta jako Karotka, který přesně vystihl svou postavu jako naivního a nadšeného mladíka, který však není hloupý, Vojtěch Záveský jako Lupin Zavoněl, který byl potrhlý tím správným způsobem a Lukáš Král jako kapitán Samuel Elánius, který i přes svou opilost dokázal získat divácké sympatie.

Velmi rušivou částí představení byla vypravěčka, která vždy na podpadcích vkráčela na jeviště a prohlásila něco ve smyslu „tak jsem zase tady“. Osobně se domnívám, že vypravěč není v této hře třeba, ale je pravdou, že divákům, kteří neznají knižní předlohu, by některé věci nemusely být jasné. Nakráčení vypravěčky do jeviště je však velmi rušivé. Dobře to vyřešili v divadle Radar, kde vypravěčka stála na jednom místě a vždy na ni pouze zaměřili reflektor. Nevysvětlovala, proč tam ta nápověda je, nezdravila diváky, pouze sdělila to nejzásadnější a scéna pak hned pokračovala. Tento způsob byl daleko méně rušivý.

Samozřejmě, podobnost postav se svými zeměplošskými předlohami musela ustoupit realitě, že divadlo těžko ve svém souboru najde herce, kteří by se přesně podobali postavám, které ztvárňují. Nevadilo mi tedy, že kapitán Elánius není jako ti správní drsňáci z detektivek, Noby vypadá jako člověk a Tračník není tak tlustý, jak by měl správně být. O něco nezvyklejší byl Smrť, kterého mluvila (a hrála) žena na vysokých podpatcích, aby tak snížila svůj výškový deficit.

Masky byly pro zeměplošskou hru neobvyklé, klasicky divadelní, ale to je zřejmě osobitý styl příbramského divadla. Doporučoval bych však změnit kostým lorda Vetinariho. Pobavila sice podoba s postavou V z filmu V jako vendeta (V for Vendetta), ale Vetinari má vypadat elegantně a ne jako nějaký směšný městský hejsek. Pro muže, který vládne celému městu, a přesto obědvá suchý chleba s vodou, se daleko více hodí černý upnutý oblek bez jakýchkoliv ozdob, čímž by měla vyniknout jeho nebezpečnost. Méně závažné nedostatky měl kostým představeného Cechu vrahů, který by též měl být v elegantní černi, a vadily i dlouhé vlasy Karotky, který by měl mít spíše krátký vojenský sestřih. Další výtku bych měl ke kostýmu lady Berankinové, která je podle slov Terryho Pratchetta tak bohatá, že klidně může chodit v gumácích a kožených pracovních šatech. Svým účesem by si navíc koledovala o to, že jí bude brzy sežehnut některým z dráčků, o které se stará. Naopak velmi kvalitními kostýmy byly kostýmy Smrtě a Knihovníka nebo strážníků Hlídky. Velmi vynalézavě byl také vyřešen kostým trpaslíků a baheního dráčka Errola a také jeho létání v závěrečné scéně.

Abych to shrnul, tak nejzávažnější nedostatky měli lady Berankinová a lord Vetinari, kteří zcela vybočují z charakterů knižních postav. Stačilo by, kdyby se lady Berankinová nechovala jako dívka z díla Jane Austenové, a kdyby Vetinari změnil svou vizáž a stal se chladnokrevným politikem bez emocí. Po takových změnách věřím, že by tato hra uspokojila většinu skalních fanoušků Zeměplochy.

I přes tyto nedostatky doporučuji tuto hru každému fanouškovi, který ještě neviděl žádnou z amatérských inscenací a je ochotný zkousnout několik vybočení z charakterů postav. Příběh se věrně drží knižní předlohy.

Osobně doufám, že Divadlo A. Dvořáka z Příbrami touto hrou nekončí a vrhne se i na další zeměplošské scénáře. Ze zpracování je vidět, že mají k dílu Terryho Pratchetta úctu, ačkoliv původní dílo neznají. Velmi rád bych viděl, jak si poradí se zeměplošskou hrou, kterou u nás ještě nikdo předtím na jevištní scénu nedostal.