Víte, že?

Útěk ze Smrťovy říše

Dvoukvítek vysvětluje pravidla Mordýřové sudé

„Kdo je to?“ obrátil se Dvoukvítek k Mrakoplašovi.
„No, bydlí tady,“ odpověděl mu Mrakoplaš. „Je to prostě místní děvče,“ dodal.
Chytil Dvoukvítka za rameno a pokusil se s ním pomalu odšourat ke dveřím do stáje a černé zahrady.
Nefungovalo to ze dvou důvodů. Jednak Dvoukvítek nepatřil k lidem, kteří by si lámali hlavu jemnými nuancemi výrazů
na tvářích svých bližních, a navíc žil v bludu, že jemu se nemůže nic stát.
„Moc mě těší,“ prohlásil. „Máte to tady moc hezké. Ten motiv lebek a zkřížených hnátů tomu dodává takový
barokní nádech.“
Ysabell se usmála. Mrakoplaš si v duchu pomyslel, že jestli jí jednou Smrť předá živnost, ona v tom bude lepší
než on — určitě je bláznivá.
„To je pravda, ale my bychom už měli jít.“
„To vás nesmí ani napadnout,“ usmála se. „Musíte tady ještě zůstat a něco mi o sobě vyprávět. Máme
spoustu času, a kdybyste věděli, jaká je to tady nuda!“
Najednou sebou jako lasička smýkla na stranu a švihla kosou po modrých nitkách. Ostří zasyčelo vzduchem
jako rozzuřená kobra. V polovině cesty se však najednou zarazilo.
Zaskřípalo dřevo. Zavazadlo sevřelo list kosy pod víko.
Dvoukvítek upřel na Mrakoplaše udivený pohled.
A v té chvíli ho čaroděj s jasným úmyslem a velkou dávkou zadostiučinění udeřil do brady. Malý mužíček se
začal kácet dozadu, ale Mrakoplaš ho zachytil, hodil si ho přes rameno a dal se na útěk.
Ve světlem zaplavené zahradě zachytával o větve a všude kolem bylo slyšet šustění malých chlupatých a
pravděpodobně strašlivých tvorů. Mrakoplaš pádil podél modrých nitek, které strašidelně světélkovaly v trávě zšedlé
jinovatkou.
Z domku za nimi se ozval ostrý výkřik zklamání a vzteku. Odrazil se od kmene stromu a pádil dál.
Vzpomněl si, že tady někde musí být stezka. Jenže v bludišti stříbrného svitu a stínů, teď ještě zabarveném
zlou hvězdou do ruda, vypadalo všechno jinak. V každém případě alespoň nitě jejich životů se zdály mířit úplně
špatným směrem.
Za sebou uslyšel zvuk kroků, znělo to jako Zavazadlo, ale v této chvíli Mrakoplaš nijak nestál o to, se s ním
sejít. Obával se totiž, že by si mohlo špatně vysvětlit, proč udeřil jeho pána, a jednoduše řečeno, ty lidi, kteří se mu
nelíbili, Zavazadlo prostě zhltlo nebo aspoň pokousalo. Mrakoplaš nikdy neměl odvahu se zeptat, kam se podějí ti, za
kterými se zaklaplo těžké víko ze dřeva Myslícího hruškovníku, ale faktem bylo, že když se znovu otevřelo, byli pryč.
Obával se zbytečně. Zavazadlo ho snadno předběhlo a pod jeho dnem se v prudkém pohybu rozmazávaly
pracující nožičky. Podle toho, s jakou úporností pádilo, nabyl Mrakoplaš dojmu, že Zavazadlo ví, co ho pronásleduje, a
ani trochu se mu to nezamlouvá.
Nesmíš se ohlédnout, vzpomněl si najednou. Ta vyhlídka je moc ošklivá. – Lehké fantastično

Když pomineme to, že Mrakoplaš se zásadně drží pravidla neotáčet se za svými pronásledovateli, neboť to jen zpomalí v běhu, je poslední věta odkazem na příběhy, kdy se lidem nevyplatilo při útěku se otáčet. Nejznámější příběhy jsou o Lotovi a Orfeovi.

V řecké mytologii se Orfeus vydal do podsvětí, aby zachránil svou milovanou Eurydiku, která zahynula, když ji kousla zmije. Celé podsvětí obměkčil svým krásným zpěvem a hrou na lyru a díky tomu přesvědčil boha podsvětí Háda, aby mu Eurydiku vydal. Hádes však měl podmínku. Musí jít první a nesmí se ohlédnout, dokud nebudou zpátky ve světě živých. Orfeus to však nevydržel a otočil se, aby se podíval, zda je jeho milá v pořádku. Zahlédl však už jenom její stín, který se vracel zpátky do podsvětí.

Podle Bible – Starého zákona se bůh rozhodl zničit města Sodomu a Gomoru, neboť byla plná hříšníků, které tak chtěl ztrestat. Jedinou bohabojnou rodinou byla v Sodomě ta Lotova. A tak bůh souhlasil, že se můžou zachránit útěkem do hor, stanovil však podmínku, že se nesmí ohlédnout zpátky. Lotova žena se však otočila a proměnila se v solný sloup, který na tom místě stojí dodnes.

První příběh je tomu zeměplošskému o něco blíže, protože Orfeus odcházel ze světa, kde panoval vládce smrti. Mrakoplaš z něj akorát prchal podstatně rychleji a nebyl tak hloupý, aby se otáčel.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

30.01.2023