Nekrotelecomicon

Nekrotelecomicon je parafrází na jinou tajemnou knihu Necronomicon. Tuto knihu si vymyslela legenda hororu H. P. Lovecraft, kdy ji zmínil v mnoha svých povídkách.

Autorem této fiktivní knihy byl šílený arab Abdul Alhazred. Pratchett pak odkazuje i na toto jméno, protože autorem jeho Nekrotelecomiconu je pro změnu šílený Ahmed, pocházející z Klače, což je zeměplošská obdoba arabských zemí.

Necronomicon je grimoár černé magie, která obsahuje mrtvá jména neboli vysoce účinné magické formule, zaměřené na lunární (stříbrnou) magii. Tato kniha začíná kapitolou Svědectví šíleného araba, kdy autor zde popisuje vše, co viděl a co se naučil, když získal „tři sigilia Masschu“.

Al Zahred ji označuje za knihu černé země, kterou obdržel na rovinách Igigi, země krutých duchů a poutníků pouště. Je to velmi nebezpečná kniha, protože jejím předmětem jsou evokace velmi starých božstev uctívaných krvavými kulty. Dle slov autora lze soudit, že se setkal s bytostmi z jiného světa v horách, které obývali lidé Masschu. Kniha také vypovídá o magickém charakteru starých božstev.

V principu jde pomocí tohoto grimoáru přivolat bytosti, které jsou už ze své podstaty zlé. Ty jsou však uvězněny mimo náš prostor a cestu do našeho světa jim umožní právě rituály obsažené v Necronomiconu. Takovými bytostmi jsou třeba Yog-Sothoth a Cthulhu.

Podle fiktivní historie, původní název Necronomiconu je Al Azif („kvílení démonů“) a Alhazred jej sepsal roku 738 krátce před svou záhadnou smrtí. Kniha poté kolovala mezi řeckými filozofy, kdy ji učenec Theodorus Philetas v roce 950 přeložil do řečtiny pod názvem Necronomicon. Kniha pak byla zakázána, takže byla studována jen v tajnosti. V roce 1228 byla přeložena do latiny a skutečná historická postava John Dee, mág na dvoře královny Alžběty I., ji nakonec přeložil do angličtiny.  

Lovecraft tak kolem Necronomiconu vytvořil velkou živnou půdu pro tajemství. Tu pak začali šířit i jiní autoři, kteří Necronomicon začali využívat ve svém vlastním díle, a to se souhlasem samotného Lovecrafta. Název knihy se pak začal běžně užívat i v hororových filmech. Nejznámějším z těchto filmů je Smrtelné zlo (Evil dead) od Sama Raimiho, ve kterém známý hrdina Ash (ještě bez motorovky místo ruky) narazí právě na tuto knihu a když do ní nahlédne, přitáhne k sobě absolutní zlo.

Necronomicon se stal tak známým fenoménem, že mnoho lidí netuší, že se jedná pouze o fiktivní knihu. Mnoho Lovecraftových čtenářů ji dokonce žádalo po knihkupcích a knihovnících.

Pratchett pak také užívá druhé jméno Nekrotelecomiconu Liber Paginarium Fulvarum. Tento latinský název by se dal do češtiny přeložit jako Kniha žlutých stránek. Yellow Pages je britská obdoba českých Zlatých stránek, což býval telefonní seznam firem, kategorizovaných podle produktu nebo poskytované služby. Pratchett byl evidentně toho názoru, že díky Zlatým stránkám jste mohli do svého domu taktéž přivolat nebezpečné zlo. Kdo měl tu smůlu na špatné řemeslníky, mu jistě rád dá za pravdu.