Víte, že?

O mravencích a pyramidách

Bábi ležela v prastarém rákosovém lehátku a s potěšením nechávala teplo proudit kolem nohou. Jen mimochodem pozorovala skupinu městských mravenců, kteří žili pod dlažbou Univerzity tak dlouho, že vysoká hladina zbytkové magie nastálo pozměnila jejich geny. Hmyz se rozdělil na dvě části, z nichž jedna vytahovala stále ještě navlhlou kostku cukru z cukřenky na připravený malý vozík, zatímco druhá rychle vztyčovala na okraji stolu jeřáb ze sirek.

***

Cukrová kostka se mezitím posunula až k jeřábu a několik mravenců ji připevňovalo k lanku mikroskopického kladkostroje.

***

Cukrová kostka se snesla na dláždění a okamžitě ji obklopil další početný tým mravenců připravených zapřáhnout do ní dlouhou řadu rezavých otroků ulovených v kuchyňské zahradě.

***

Kostka cukru pokládaná kulatinami ze zápalek, mezitím projela pod ním a nad hlavami rezavých mravenců se rozléhal lidským uchem neslyšitelný řev dozorců.

***

Možná že je ovšem mnohem důležitější, že mravenci použili všechny ukradené cukrové kostky ke stavbě malé cukrové pyramidy, kterou vybudovali v dutině jedné zdi. S velkými obřady tam pohřbili tělo své zesnulé královny. Na stěně malého tajného prostoru v základech pyramidy vyryli stovky hmyzích hieroglyfů, ve kterých zaznamenali tajemství dlouhověkosti.
Jejich objev byl dokonalý a byl by měl nesmírný význam pro celý vesmír, nebýt toho, že při následující záplavě, která Univerzitu postihla, celou mravenčí pyramidu spláchla voda.
– Čaroprávnost

Ulisse Aldrovandi byl italský lékař a přírodovědec, který založil jedno z prvních přírodovědných muzeí na světě. V Bologni také založil jednu z prvních botanických zahrad. Jeho hlavním písemným dílem je obsáhlá Historia Animalium a Historia Monstrorum. V těchto středověkých bestiářích Aldrovandi popisuje jak skutečné tvory, tak i mytické bytosti.

V knize O mravencích a lidech Petra Hampla je zmínka o Aldrovandiho bestiářích, ve kterých Aldrovandi popisuje pohřební zvyky mravenců, které srovnává s pohřebními zvyky Egypťanů. Aldrovandiho dílo bylo přeloženo do angličtiny, tedy je možné, že Terry Pratchett z těchto bestiářů čerpal náměty a inspiraci pro své psaní. Bylo by mu podobné, že něco takového použil ve své knize, aby takový nesmysl parodoval. Anebo se jedná jen o nijak nesouvisející shodu.

Citace z knihy O mravencích a lidech od Petra Hampla (2018): „Tématem byl pro Aldrovandiho také pohřební ritus mravenců, srovnával jejich zvyky s vyspělými národy a z této jakési mezidruhové srovnávací kulturologie vyvozoval „kulturní bohatost“ jejich života. Tak vedle Egypťanů stavících velké hrobky v poušti, krétských labyrintů a keltských velkých hrobek se také mravenci s úctou starají o své mrtvé. Jejich pohřební rituály probíhají podobně jako lidské.“ Ulisse Aldrovandi (1522-1605), De animalibus insectis libri septem, cum singulorum iconibus ad vivum expressis in

Aldrovandi tyto poznatky o mravencích převzal od předchozích učenců. Byl ale první, kdo srovnával mravenčí pohřební rituály s lidskými. Jeho předchůdci psali o pohřbech mravenců, kde se jeho příbuzní loučí se zesnulým, namísto rakve používají plevu ze zrní a zemřelého pochovávají v blízkosti mraveniště, aby se druhové zemřelého mravence mohli u jeho hrobu během své práce zastavit a vzdát mu hold.

Ještě v 19. století v době zveřejnění Darwinovy teorie se mnozí badatelé neodvažovali tyto výmysly otevřeně napadnout a raději jen uváděli, že takové chování mravenců se jim nepodařilo odpozorovat.

Pokud máte zájem, tak na Aldovandiho bestiář se můžete podívat zde. Původní dílo je sice v latině, ale stojí za to si knihy prolistovat i bez znalosti latiny kvůli zajímavým ilustracím.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

18.12.2023