Víte, že?

Medvědi žijící v domku

Začalo sněžit. Okna perníkové chaloupky zasklená cukrkandlem vyhlížela vesele do tmy.
Na jednom konci mýtiny se na okamžik rozzářila tři malá narudlá světélka a ozval se sípavý kašel, který náhle ustal.
„Drž zobák!“ zasyčel čaroděj třetího stupně, „vždyť nás uslyší!“
„Nevíš kdo asi? Těm mládencům z Bratrstva Mrkající kápě jsme uklouzli v močále a ti blbečkové z Kruhu Pravých proroků se pustili špatnou cestou hned na začátku.“
„Jasně,“ začal nejmladší z nich, „ale kdo to na nás pořád mluví? Říká se, že je tenhle les kouzelný, plný skřetů a vlků a...“
„Stromů,“ hlas, který se ozval odněkud z neproniknutelné temnoty, bychom mohli popsat jako dřevěný.
„Jo, to taky,“ přikývl nejmladší čaroděj. Zatáhl ze špačka své cigarety a otřásl se.
Vedoucí skupiny vyhlédl zpoza kamene a pozoroval chaloupku.
„Tak dobrá,“ rozhodl se nakonec a začal potichu vyklepávat dýmku o podpatek sedmimílových bot, který v protestu zavrzal. „Vlítneme tam, seberem je a pryč, jasný?“
„Víš určitě, že jsou tam jenom lidi?“ zeptal se nervózně nejmladší mág.
„Jasně,“ zavrčel vůdce. „Co sis myslel? Že jsou tam medvědi?“
***
Mrakoplaš se na postel díval s nedůvěrou. Byla ze sladových bonbónů, vykládaná karamelami, ale vypadala spíš jako něco k jídlu než ke spaní, a taky už skutečně nesla stopy zubů.
„Někdo mi jedl z mé postele,“ prohlásil.
„Když já hrozně miluju karamely,“ bránil se Dvoukvítek.
– Lehké fantastično

Asi každý, komu rodiče četli v dětství pohádky, si vzpomene na krátkou pohádku o Mášence a třech medvědech:

Mášenka se ztratila v lese. Když bloudila, tak narazila na domek, ve kterém však nikdo nebyl. Na stole byly tři talíře s polévkou. Nejprve pojedla z velké, pak z menší, ale nejvíc jí zachutnalo z nejmenší, kterou celou vyjedla. Při jídle si nejprve sedla ne velkou židli, pak na menší, a nakonec na tu nejmenší. Tu pak rozbila, když se na ní houpala. Podobně naložila i s postelemi, kdy jí vyhovovala ta nejmenší, a tak v ní nakonec usnula.

Pak se domů vrátili tři medvědi – velký táta medvěd, menší máma medvědice a nejmenší medvídě Mišutka. Nejprve zjistili, že jim někdo ujídal z polévky, pak že jim někdo seděl na místě a nakonec, že jim někdo ležel v posteli. Až Mišutka zjistil, že má ve své posteli vetřelce a začal křičet. To Mášenku vzbudilo, a když uviděla medvědy, utekla ven otevřeným oknem. A medvědi ji nedohonili.

Už méně posluchačů si vzpomene, kdo byl autorem této pohádky. Byl jím ruský spisovatel Lev Tolstoj. Možná vás však překvapí, že Tolstoj není jejím původním autorem.

Pohádka je totiž původem z Velké Británie, kdy ji poprvé sepsal anglický spisovatel a básník Robert Southey, který ji poprvé publikoval v roce 1837. Jedná se však o lidovou tvorbu. Původní pohádka je prakticky identická s verzí, jakou známe od Lva Tolstoje, který ji vydal až v roce 1875. Dívka se akorát nejmenovala Mášenka, ale Goldilocks. Anglicky mluvící země pak tuto pohádku znají pod názvem Goldilocks and the Three Bears.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

10.04.2023