Čarodějky na cestách

Po Soudných sestrách zde máme již podruhé naše trio čarodějek Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou a Magrátu Česnekovou. Tentokrát se vydávají mimo území malého království Lancre, až do daleké ciziny, aby bojovaly se zlem, které se tváří jako dobro. Protože hlavologií čarodějek, nutit někomu dobré konce, když o ně nestojí, není správné.

V tomto díle jsou hlavním tématem klasické pohádky, kdy Pratchett se zamýšlí nad tím, jaké by to pro postavy těchto pohádek doopravdy bylo, kdyby byly skutečné, a vtipně je paroduje.

První polovina knihy je o putování čarodějek do pohádkového města Genovy, kdy zde Pratchett vytváří epizodické příběhy, kde hlavními aktéry jsou naše tři čarodějky. Mimoděk tak přepisují dějiny jen tím, že některými místy prochází. Zachraňují životy trpasličích horníků, svým osobitým způsobem se účastní běhu býků , vypořádavájí se s místním upírským vládcem nebo narušují běh pohádkových příběhů. Mou oblíbenou částí pak je, kdy Bábi hraje na lodi karty s podvodnými karbaníky a předstírá ubohou stařenku, kterou mohou snadno obelhat. Za zmínku pak stojí i krátké intermezzo s postavou, kterou si Pratchett vypůjčil od Tolkiena, a která čarodějkám sděluje, že má dnes "naroženiny".

Ani jedna z čarodějek pak nemá s cestováním moc zkušeností, takže dochází k mnoha komickým situacím, kdy se při cestě do velmi vzdálené Genovy setkávají s neznámými kulturami a zvyklostmi. Střet cizích kultur s těmito svéráznými čarodějkami je pak velmi tvrdý a ani jedna z čarodějek nezůstává příliš pozadu, přestože Bábi zde má vždy hlavní a také poslední slovo.

Druhá část knihy se pak týká hlavního děje, kdy se čarodějky snaží bojovat proti zlu, které vládne Genově. Přestože je i tahle část zábavná a kvalitní, je znát, že Pratchettovi zde více sedí vyprávění krátkých povídkových příběhů, které na sebe volně navazovaly v první části knihy, když čarodějky putují světem.

Genova je pak pohádkovým městem s příměsí haitského vúdú odkazující i na americké město New Orleans, které se tímto náboženstvím proslavilo. Okolí města je obklopené tropickými močály plné krokodýlů a cizokrajné magie, která je zde v těchto místech doma a brání se pohádkové magii. Pratchett zde dává najevo, že by západní kultura neměla ohrnovat nos nad jinými kulturami jen proto, že je pro nás cizí. A že naše západní zvyklosti (pohádková magie) se sice můžou tvářit jako dobré, kdy se je snažíme šířit v jiných kulturách, které považujeme za špatné, barbarské či pohanské (vúdú), ale že opak může být pravdou. Že naše invazivní kultura může být naopak ta špatná, ničící staleté tradice místních obyvatel, protože ji aplikujeme agresivně a tím likvidujeme rozmanitost kultur a náboženství.