Víte, že?

Vynálezci

Ve vícerozměrných světech mnohovesmíru je známá skutečnost, že ty největší objevy vznikly díky okamžitému záblesku inspirace. Samozřejmě že nejdřív je kolem toho spousta myšlení a dřiny, ale co celou věc pravidelně doklepne, je něco jako padající jablko, syčící konvice na čaj nebo voda, která vám vyteče z vany, když si do ní sednete. V hlavě přihlížejícího člověka najednou něco cvakne, a kousky rébusu do sebe zapadnou. Tvar DNA, jak se všeobecně tvrdí, dluží svůj objev náhodnému pohledu na spirálové schodiště v okamžiku, kdy vědcův mozek byl právě v tom příhodném stavu zmámení. Kdyby byl v té chvíli použil výtah, mohla být celá genetická věda postavena na úplně jiných základech. Magický prazdroj

Tři pověsti o vnuknutí myšlenky tří význačných vědců, které by v dnešní době byly nejspíše označeny společnou jmenovkou urban legends:

Padající jablko

Anglický fyzik Isaac Newton odpočíval pod jabloní, když tu mu na hlavu spadlo jablko. Díky tomu přišel na myšlenku gravitace, tedy na zákon setrvačnosti: Těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud není nuceno vnějšími silami svůj stav změnit. Ve skutečnosti mu však jablko nespadlo na hlavu, přestože při pozorování pádu jablka, jej tento výjev skutečně inspiroval k tomu, aby se zamyslel nad zákony gravitace.

Syčící konvice na čaj

James Watt, skotský fyzik a vynálezce, se údajně začal zabývat výrobou parních strojů poté, co si při odpočinku se svou tetou v kuchyni všiml syčící konvice na čaj. Díky tomu pak vynalezl výkonnější parní stroj. Ve skutečnosti se parními stroji začal zabývat v roce 1959 na podnět svého přítele a doktora přírodních věda Johna Robinsona.

Voda, která vám vyteče z vany

Řeský filosof a vynálezce Archimédés byl vyzván králem Hierónem II., aby zjistil, zda je jeho koruna vyrobena z ryzího zlata. Archimédés musel vyřešit problém bez poškození koruny, takže ji nemohl přetavit do pravidelného geometrického tvaru, u kterého by mohl spočítat objem, z hmotnosti pak určit i jeho hustotu a porovnat s hustotou zlata. Řešení ho napadlo, když se koupal. Všiml si totiž, jak hladina stoupla, když ponořil své tělo do vody. Uvědomil si, že když ponoří korunu do nádoby naplněné vodou až po okraj, bude objem přeteklé vody rovný objemu koruny. Když si to uvědomil, vyskočil z vany a nahý pobíhal po městě, kdy volal „Heuréka“ („Nalezl jsem!“)! Poté zjistil, že koruna byla vyrobena převážně ze zlata, ale bylo v ní přidáno i stříbro.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

07.10.2024
Petr Čáp

Ze stejné knihy...