“Podívej,” pokračoval Mort, “mám venku koně. To budeš žasnout. Můžu tě dovést kamkoliv. Nemusíš tady vůbec zůstat.”
“Ty toho asi o monarchii moc nevíš, co?” dopověděla Keli otázkou.
“Hm. Ne?”
“Ona chce říct, že je lepší být mrtvou královnou ve vlastním paláci než živým plebsem kdekoliv jinde,” vmísil se do řeči Dobrořez, který mezitím zarazil oštěp do stěny těsně vedle střely z kuše a teď se pokoušel podívat podél něj. “Stejně by to nebylo nic platné. Kopule nemíří na palác, ale na ni.”
“Na koho?” zeptala se špičatě Keli. Při zvuku jejího hlasu by se neodvážilo ani zkysnou mléko.
“Na Její Veličenstvo,” prohlásil Dobrořez automaticky a šilhal podél násady oštěpu.
“Tak na to laskavě nezapomínej.”
“Já na to nezapomínám,” odpověděl mág, “ale o to tady vůbec nejde”. Vytáhl střelu ze zdi a zkoušel prstem její hrot.
“Ale když zůstaneš tady, tak zemřeš,” prohlásil Mort.
“Pak bych měla Zeměploše ukázat, jak umírá pravá královna,” pozvedl nos Keli a snažila se v růžovém nočním kabátku vypadat co nejpyšněji.
Mort si sedl do nohou postele s rukama v dlaních.
“Já vím, jak umírají skutečné královny,” zamumlal. “Umírají úplně stejně jako jiní lidé. A někteří z nás bychom to neradi viděli.”
“Promiňte, jen bych se mrkl na ten samostříl,” řekl konverzačním tónem Dobrořez a natáhl se mezi ně. “Mě si nevšímejte.”
“Půjdu a pyšně se oddám svému osudu,” řekla Keli, ale kdesi vzadu v hlase se jí ozval slaboučký náznak nejistoty.
“Ale ne, to neuděláš. Chci říci, že vím, o čem mluvím. Přitom není na co být pyšný. Prostě umřeš.”
“Ano, ale záleží na tom, jak to uděláš. Zemřu vznešeně jako královna Ezeriel.”
Mortovi naskočily na čele vrásky. Dějepis pro něj představoval zavřenou knihu.
“Kdo to byl?”
“Žila v Klači, měla přehršli milenců a pak si sedla na hada,” řekl Dobrořez, který právě napínal tětivu samostřílu.
“Ona se dala uštknout hadem! Zradili její lásku!”
“Jediné, co si pamatuju, je, že se koupávala v oslím mléce. Srandovní věc, tahle historie,” bzučel Dobrořez. “Staneš se královnou, budeš vládnout třicet let, vydáš zákony, povedeš vítězné války, budeš svádět vojevůdce, a až umřeš, jediné, co si o tobě lidé zapamatují, bude to, že jsi byla cítit jogurtem a že tě nakonec kousl had do...”
– Mort
Egyptská královna Kleopatra podle pověsti spáchala sebevraždu tím, že se nechala uštknout jedovatým hadem. Často se mluví o kobře egyptské, která je považována za jedno z vtělení egyptské bohyně Ísis (bohyně přírody a zrození). Kleopatra pak sama vystupovala jako božské vtělení této bohyně.
Měla tak učinit po prohrané bitvě u Actia (31 př. n. l.), kde její loďstvo a loďstvo Marca Antonia, jejího milence, bylo poraženo Octavianovou (později Augustus) flotilou římských vojsk. Tím také skončila vláda ptolemaiovské dynastie v Egyptě a římské impérium se rozrostlo o další državu.
Pověst o uštknutí Kleopatry kobrou do prsu je však zřejmě jen smyšlenkou. Kobra egyptská by se vzhledem ke své průměrné velikosti dvou metrů do košíku, ve kterém měla být ke Kleopatře propašována, nevešla. Římští vojáci pak také každou nádobu kontrolovali. Je tedy nepravděpodobné, že by si tak velkého hada nevšimli.
Donutit kobru k smrtícímu uštknutí není snadné. Hadi obecně svým jedem šetří, protože je pro ně velmi energeticky náročné jej obnovovat. Kobra dokáže kousnout, aniž by do těla oběti vpravila jed. Proto by Kleopatra musela kobře tlačit na horní čelist a masírovat jí jedové žlázy, případně ji pořádně rozdráždit, aby ji uštkla.
Další nesrovnalostí je i to, že kromě Kleopatry se měly nechat uštknout i její dvě služebné. Musely by tedy vydráždit hada tak, aby je uštkl všechny tři. I kdyby se jim to podařilo, je nepravděpodobné, že by had měl dostatek jedu k tomu, aby jím zabil tři zdravé ženy.
Je tedy pravděpodobnější, že Kleopatra požila nějaký rostlinný jed, nejspíše směs bolehlavu a opiátů, které by se snadněji propašovaly přes stráže. Smrt uštknutím hadem je tak zřejmě jen romantická legenda.
Elizabeth Taylor ve filmu Kleopatra (1963):
O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.