Víte, že?

Mágové a ohňostroje

Dobrořez se nechal unést optimismem natolik, že uvěřil, že si ho lidé všimnou, až pojede kolem.
Určitý problém představoval nejvyšší kněz z chrámu slepého Io. Dobrořez ho poznal jako starou dobrou duši, jejíž dovednost s nožem byla natolik mizerná, že polovinu obětí unavilo čekání, a tak se prostě sebraly a odešly. Naposled, když chtěl na oltáři obětovat kozu, trvalo to tak dlouho, že rohatá oběť stačila během obřadu porodit dvě kůzlata a pak v záchvatu mateřské péče a odvahy vyhnala z chrámu všechny kněží bez rozdílu.
Pravděpodobnost, že se mu při korunovaci podaří vložit korunu na hlavu té správné osoby, by byla i za normálních okolností sotva průměrná. Dobrořez došel k názoru, že bude muset během obřadu vedle toho starého bracha stát a taktně mu vést roztřesené paže.
Jenže to pořád ještě nebyl velký problém. Ten velký problém byl mnohem větší než tahle maličkost. Ten se mu zjevil v podobě kancléře, který se na něj obrátil po snídani.
“Ohňostroj?” zeptal se udiveně Dobrořez.
“To je to, v čem přece býváte vy magičtí chlapíci nejlepší, ne?” prohlásil kancléř, škrobený jako týden starý toustový chleba. “Blesky a rány a co k tomu patří. Pamatuju si na jednoho mága z doby, kdy jsem byl ještě malý chlapec...”
“Obávám se, že o ohňostroji nic nevím,” oznámil mu Dobrořez tónem, který měl naznačit, že je s touto svou neznalostí vrcholně spokojen.
“No přece spousta raket,” připomínal mu kancléř se šťastným úsměvem. “Ankhské svíce. Klačský oheň. Petardy. Takové ty malé věcičky, které se dají držet v ruce. Bez ohňostroje nemůže proběhnou žádná pořádná korunovace.”
– Mort

Odkaz na Pána prstenů J. R. R. Tolkiena a čaroděje Gandalfa, který uměl dělat nádherné ohňostroje a jeden z těch větších vytvořil pro oslavu 111. narozenin Bilba Pytlíka.

Úryvky z románu Pán Prstenů: Společenstvo prstenu:

Ten měsíc byl září, tak krásné, jak jen srdce ráčí. Za den dva se rozšířila pověst (asi od vševědoucího Sama), že se bude konat ohňostroj – a navíc ohňostroj, jaký v Kraji neviděli málem sto let, přinejmenším, co umřel Starý Bral.

***

Když stařec s pomocí Bilba a několika trpaslíků skončil vykládání, Bilbo rozdal pár penízků, ale k lítosti diváků ani raketku, ani dělbuch.

“Běžte!” řekl Gandalf. “Uvidíte toho až až, ale v pravý čas.” Pak zmizel vevnitř s Bilbem a dveře se zavřely. Mladí hobiti zírali ještě chvíli marně na dveře a pak odešli s pocitem, že se dne oslavy asi nedočkají.

***

Ohňostroj byla Gandalfova záležitost: nejenže rakety přivezl, ale také je navrhl a vyrobil; a zvláštní efekty, sestavy a sady raket vysílal sám. Štědře však rozdával prskavky, kapsle, dělbuchy, pochodně, trpasličí svíce, elfí fontány, skřetí štěky a hromobití. Všechny byly skvělé. Čím byl Gandalf starší, tím byl lepší. Některé rakety byly jako hejna jiskřivých ptáků, kteří sladce zpívali. Bylo vidět zelené stromy s kmeny z temného dýmu: jejich listí se rozvilo, jako když v jednom okamžiku propukne jaro, a ze svítících větví padaly na užaslé hobity žhoucí květy se sladkou vůní a rozplývaly se těsně předtím, než by se dotkly jejich vzhůru obrácených tváří. Fontány motýlů se třpytivě rozlétaly mezi stromy, tryskaly sloupy ohňů, které se v letu měnily v orly, plující lodi nebo hejno táhnoucích labutí; byla červená bouře a žlutý lijavec; les stříbrných kopí vyletěl do vzduchu s rykem vojska, které se žene do boje, a padl zpět do vody, jako když syčí stovky žhavých hadů. A pak přišlo poslední překvapení na Bilbovu počest, které hobity pořádné vylekalo, jak měl konečně Gandalf v úmyslu. Světlo zhaslo. Vystoupil oblak dýmu. Začal se podobat daleké hoře a její vrcholek začal řeřavět. Hora vyplivla zelené a rudé plameny. A vtom vyletěl rudozlatý drak – ne v životní velikosti, ale vypadal strašné jako živý -, oheň mu šlehal z tlamy, oči se hrozivě poulily; zaburácelo to a drak třikrát přeletěl nad hlavami davu. Všichni se přikrčili a někteří rovnou padli na obličej. Drak přefuněl kolem jako rychlovlak, udělal salto a pukl nad Povodím s ohlušujícím třeskem.”To je znamení k večeři!” pravil Bilbo. Úzkost a strach se rozplynuly a padlí hobiti vyskočili.

To je znamení k večeři!” pravil Bilbo. Úzkost a strach se rozplynuly a padlí hobiti vyskočili.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

25.09.2023

Petr Čáp