Pratchett zde naráží na jednu z nejdůležitějších postav Tolkienova Pána prstenů Gandalfa. Původně nosil přízvisko Šedý. Při putování se Společenstvem prstenu se však v Morii utkal s mocným Maia Balrogem. Toho sice zabil, ale i on sám při tom padl.
Mocní Valar, bohové Středozemě, jej však navrátili v život, aby dokončil svůj úkol, který mu byl jimi dán. Také jej odměnili větší mocí. Předali mu moc bílého čaroděje, jíž původně vládnul nejmocnější z čarodějů Istari Saruman. Ten se však zpronevěřil svému poslání. Díky tomu se z Gandalfa Šedého stal Gandalf Bílý.
Když se uzdravoval po boji s Balrogem v Lothlórienu, byl oblečen do bílého. Když se pak setkal s Aragornem, Legolasem a Gimlim poprvé se sám prohlásil za Gandalfa Bílého a na to si přivolal Stínovlase a Aragon jej nazval Bílým jezdcem.
Jakým způsobem si udržoval svůj šat stále bílý Tolkien neuvádí. Každopádně paní Vidláková by jistě nesouhlasila, pokud by na to používal magii. Je ze staré školy a je toho názoru, že pokud by se praní šatů nechalo na starosti mužům, mágům především, došlo by nejspíš ke katastrofě nesmírných rozměrů.