Víte, že?

Stoupající opice

Otec prasátek kývl na Smrtě způsobem, jakým zdraví jeden dobrý řemeslník jiného dobrého řemeslníka, a podobně kývl i na Zuzanu. Nebyla si jistá, jestli to bylo současně i poděkování - bylo to spíše gesto uznání a souhlasu s tím, že něco, co mělo být vykonáno, skutečně vykonáno bylo. Ale poděkování - to asi ne.
Pak trhl opratěmi, mlaskl jazykem a sáně vyrazily.
Pozorovali, jak rychle mizí.
“Vzpomínám si, že jsem slyšela,” řekla Zuzana nepřítomně, “že postava Otce prasátek, oblečeného do červené a bílé, se objevuje teprve od nedávna.”
NE. TO BYLA EVOKACE. LIDÉ SI JEN VZPOMNĚLI.
Otec prasátek už byl jen malou červenou tečkou na druhé straně údolí.
“No dobrá, dejme tomu, že to zdůvodňuje tohle jeho oblečení,” přikývla Zuzana. “Víš, ráda bych se zeptala jen tak, z profesionálního zájmu... Byl sis jistý, že to přežiju, co?”
BYL JSEM O TOM TÉMĚŘ PŘESVĚDČEN.
“Ano? To jsem opravdu ráda.”
SVEZU TĚ ZPÁTKY, řekl Smrť po chvíli.
“Díky. A poslyš..., řekni mi...”
CO BY SE BYLO STALO, KDYBYS HO NEZACHRÁNILA?
“Ano! Slunce by bylo vyšlo tak jako tak, co?”
NE.
“Ale jdi. Nechceš přece, abych věřila něčemu takovému. Je to astronomický fakt.”
SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO.
Obrátila se k němu.
“Byla to dlouhá noc, dědečku! Jsem unavená a potřebuju se vykoupat! Co nepotřebuju, je poslouchat nesmysly!”
SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO.
“Opravdu? Tak mi tedy řekni, co by se stalo?”
SVĚT BY BYLA OZÁŘILA POUHOPOUHÁ KOULE ŽHAVÝCH PLYNŮ.
Chvilku kráčeli mlčky.
“Aha,” řekla pak Zuzana otráveně. “Zase ty triky se slovíčky. To bych byla řekla, že jsi mnohem realističtější.”
JESTLI JÁ NEJSEM REALISTA, PAK UŽ NIKDO. ALE LIDÉ ŽIJÍ VE SVĚTĚ, KTERÝ JE ZALOŽEN NA TRICÍCH SE SLOVÍČKY.
“Dobrá,” přikývla Zuzana. “Nejsem hloupá. Ty prostě tvrdíš, že bez... fantazie by byl život pro lidi nesnesitelný.”
MYSLÍŠ? JAKO KDYBY TO. BYLA NĚJAKÁ RŮŽOVÁ PILULKA? TO NE. LIDÉ POTŘEBUJÍ FANTAZII K TOMU, ABY BYLI LIDMI. ABY SE UDRŽELI V MÍSTECH, KDE SE POTKÁVÁ PADAJÍCÍ ANDĚL SE STOUPAJÍCÍ OPICÍ.
Otec prasátek

Odkaz na knihu Desmonda Morrise The Naked Ape (Nahá opice), která vysvětluje lidské chování z hlediska zoologie a vidí člověka nikoliv jako morální bytost, ale jako zvíře – jako opici, která předstírá, že je něčím vyšším. Jedná se o dílo, které ho nejvíce proslavilo. Z této knihy také pochází tento citát: „Vidím člověka ne jako padlého anděla, ale jako stoupajícího opa.“

Desmond Morris je anglický zoolog a jeden z nejvýznamějších představitelů sociobiologie, která se zabývá efektem sociálního prostředí na evoluci chování, tedy že evoluce nutí živočichy k výhodnému sociálnímu chování. Byl také kurátorem savců v Londýnské zoo, kde získával své zkušenosti pozorováním živočichů.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

15.11.2021
Petr Čáp