“Co je pod tím obrázkem napsáno?”
“Ehm. No je tam napsáno: Gestlizze kniha tato opravdu dle vaszeho kusta gesť, zagímegte se o dalszi spisky téhozz autora...”
“Ne, to nemyslím! Myslím to tady, přímo pod tím obrázkem.”
“Tak to jednoduché. To je sám starý Malich. Toho zná každý mág. Víš, on totiž založil Neviditelnou univerzitu.” Dobrořez se uchechtl. “V hlavní hale univerzity stojí jeho slavná socha a já na ni jednou o majálesu vylezl a nasadil jsem mu...”
Mort upřeně pozoroval ilustraci.
“Poslyš,” zeptal se potom tiše, “má a socha v hale u nosu kapku?”
“Myslím, že nemá,” odpověděl mu Dobrořez. “Socha je z mramoru. Jenom by mě zajímalo, co tě na tom tak bere. Spousta lidí ví, jak vypadal. Je hrozně proslulý.”
“Žil ale strašně dávno, ne?”
“To už je tak dva tisíce let, řekl bych. Podívej, není mi jasné, proč -”
“Stejně bych se vsadil, že nezemřel,” prohlásil Mort. “Dal bych krk na to, že jednoho dne prostě tajemně zmizel, že?”
Dobrořez chvilku mlčel.
“Je to zvláštní, že to říkáš,” začal potom pomalu. “Slyšel jsem takovou pověst. Prý se zabýval nějakými strašnými věcmi. Říká se, že sám sebe odčaroval do Podzemních rozměrů, když se pokoušel provést obřad Ašk-Ente pozpátku. Jediné, co po něm zbylo, byl jeho klobouk. Skutečná tragédie. Celé město truchlilo nad tím kloboukem čtyřiadvacet hodin. A přitom ten klobouk nebyl nic moc, místy byl dokonce propálený.”
“Alberto Malich,” opakoval si Mort. “Ale. To se na to podívejme.”
– Mort
Smrťův sluha Albert, je ve skutečnosti proslulý mág Alberto Malich, který hledal způsob, jak přelstít smrt. To se mu nakonec podařilo tím, že začal samotné smrti sloužit v místech, kde neplyne čas. Díky tomu může žít věčně. Pokud tedy neopustí Smrťovu doménu.
Albertu Malichovi je předobrazem Albertus Magnus, známý také jako Albert Veliký. Svatý Albert Veliký byl dominikánský kněz, který žil ve třináctém století. Byl považován za nejvýznamnějšího německého filozofa, teologa a přírodovědce té doby. Stal se biskupem v Řeznu a k tomu i papežským delegátem.
Měl přídomek „doktor universalis“, protože byl velmi všestranný. Položil základy pro vznik mnoha oborů. Byl přírodovědec. Vypracoval teorii vědy zahrnující přírodovědu, což bylo něco, co do té doby nebylo nikým vytvořeno. Jako první okomentoval v latině celé Aristotelovo dílo.
Stal se patronem vědců a studentů přírodovědných věd.
Jeho studentem byl Tomáš Akvinský, jeden z významných teologů, který byl nakonec svatořečen. Tomáš Akvinský pokračoval v práci, kterou započal Albertus Magnus, a dokončil ji za něj.
Také Albertus Magnus byl svatořečen a Piem XI. byl v roce 1931 prohlášen za učitele církve.
O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.