Maškaráda Terryho Pratchetta

Maškaráda, Maškaráda a Maškaráda - jedna kniha a dvě divadelní představení. Všechny tři jsou o tom samém a přesto je každé z nich jiné a nejde je moc dobře srovnávat. Tak jako Divadlo v Dlouhé nepřeneslo na jeviště celý děj knihy, nepodařilo se to ani Moravskému divadlu v Olomouci. Pražské představení jsem viděl již dvakrát a tak jsem šel do olomouckého divadla s rozporuplnými pocity, jaké to bude. Bylo to dobré.

Skalním fanouškům a těm, co viděli představení v Praze budou některé věci chybět, ale na druhou stranu je jiné věci naopak potěší.

Fanoušek Terryho díla bude nejspíš trochu zklamán, že Bábi Zlopočasná má dvě bradavice a nosí červené sandále, Stařenka Oggová místo tradičního špičatého kloubouku nosí baret, Silver nemá pásku přes oko... a ve výčtě takových drobností, které běžný divák ani nepostřehne, bychom mohli pokračovat dál. Ale na druhé straně přineslo olomoucké divadlo do hry některé dialogy, které v pražské verzi nejsou.

Celá hra je pojata víceméně jen dějem v rámci budovy Opery a to ostatní kolem (bohužel včetně Smrtě), bylo vypuštěno. Možná kvůli tomu se akčnější stává až druhá polovina hry.

I tak se ale divák baví. Slavná árie loučení z opery La Triviata, kde Joddine vysvětluje, proč je pro ni tak těžké odejít, zůstala, pan Sardelli je úžasný a dokonce umírá s knižním „chrchli-chrchli“, baletky se snaží a Kristýna má v závěrečné operní scéně úžasný kostým, ze kterého by měl radost zejména Kachní muž. Malé drobnosti dělají celé představení moravským a herci jsou schopní vnést do hry vlastní vtipy a improvizaci.

Závěr: Pokud máte rádi Terryho Pratchetta a Praha je pro vás daleko, běžte na Maškarádu do Olomouce, pokud máte čas a peníze, navštivte obě dvě divadla (ale ne hned za sebou), a pokud nemáte čas nebo peníze, sežeňte si v knihkupectví alespoň tu knížku.