„Myslím, že kočky by si měly najít cestu domů samy,“ bručel si šašek sám pro sebe.
V duchu se proklínal. Bylo by jednoduché odnést to nevděčné stvoření k domku Stařenky Oggové, protože ten stál hned v podhradí, téměř ve stínu hradu. Ale pak dostal ten nápad, že ho odnese Magrátě. Udělá to na ni dojem, pomyslel si. Čarodějky si na kočky moc potrpí. A ona ho pak bude muset pozvat na šálek čaje, nebo tak nějak...
Noha mu zapadla do další díry plné vody. Pod nohou se mu něco zazmítalo. Šašek zasténal a uskočil přímo na velkou zduřelou houbu.
„Podívej, kocoure,“ prohlásil, „budeš asi muset slézt, co říkáš? A pak si najdeš cestu domů a já půjdu pěkně za tebou. Kočky přece vidí ve tmě skvěle a vždycky se dokážou vrátit domů,“ dodal hlasem plným naděje.
Natáhl se nahoru. Silver se pokusil zatnout mu jako přátelské varování drápy do předloktí a ke svému úžasu zjistil, že to nezabírá.
„Hodnej kocourek,“ řekl šašek a pomalu sundal Silvera na zem. „Tak běž. No, najdi si cestu domů, běž. Je to jedno ke komu domů, ale někam do tepla a do sucha.“
Silverův úsměv se začal ztrácet, až tam zbyla jen docela obyčejná kočka. Bylo to skoro stejně strašidelné, jako kdyby to bylo naopak.
– Soudné sestry
Jednoznačný odkaz na příběh Alenky v říši divů, kde se Alenka setkala s kočkou Šklíbou, která naopak začala mizet, až zůstal jen její úsměv.
O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.