Víte, že?

Plochá země ve Stratě

Marco naprogramoval loď na co nejnižší oběžnou dráhu a tři hodiny ani jeden z nich neopustil řídící centrum. Dokonce i Stříbřena si odpustila jídlo a sytila místo těla svou zvědavost.
Použili maximální zvětšení a prohlédli si vodopád. Po okraji kotouče se táhla přerušovaná řada skalnatých ostrůvků, mnoho z nich bylo porostlých stromy a některé tvořily převisy nad bezednou hlubinou. Byl by to dlouhý pád - osm set kilometrů do hustého víru mračen. Sám kotouč však byl jen několik kilometrů silný. Když loď prolétala nad opačnou stranou, zjistili, že tam není nic než hladká plocha, temnější než čerň vesmíru.
„Lidé kdysi věřili, že je svět plochý a spočívá na hřbetech čtyř slonů,“ poznamenala Stříbřena.
„Ano?“ podívala se na ni Kin. „A na čem stáli ti sloni?“
„Na krunýři obrovské želvy, která plula vesmírem.“
Kin se nad tou představou na okamžik zamyslela. „To je ale pitomost,“ zhodnotila ji nakonec. „Co by asi dýchala?“
„To se ptáš mě? Je to mýtus tvé rasy, ne?“
„Dala bych nevím co za to, kdybych zjistila, jak je možné, že ta voda neustále padá dolů a přitom je jí pořád dost.“
„Pravděpodobně bude dole v těch mracích molekulární síto,“ odpověděl Marco, aniž zvedl hlavu od měnících se obrazovek. „Rozvodná síť už je potom maličkost. Kde jsou obyvatelé? Tahle věc je bezpochyby artefakt, musí být uměle vytvořená.“
– Strata

Strata byla vydána ve stejném roce jako Barva kouzel (1981). Z této ukázky ze Straty je pak vidět, že Terry Pratchett se svého nápadu na plochý svět držel v té době ze všech sil. Byla to silná myšlenka, která nakonec světově prorazila.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

17.10.2022