nebo
Víte, že?
Tsortský a gordický uzel
"Podívejte, vážně byste o něm neměl takhle mluvit," rozpálil se minstrel. "Vybudoval obrovskou říši, a... abych řekl pravdu, až moc velkou. A v mnoha směrech jste mu hodně podobný. Vy jste neslyšel o Tsortském uzlu?"
"To mi zní nějako oplzle," ušklíbl se Podrs. "He, he, he... pardon!"
Minstrel si povzdechl. "Byl to velký, velice složitý uzel, který k sobě v Offlerově chrámu v Tsortu poutal dva velké trámy, a říkalo se, že ten, kdo uzel rozváže, bude vládnout celému světadílu."
"No, některé uzly mohou být opravdu velice složité," připouštěla paní McGeryová.
"Carelinus ten uzel jednoduše rozťal jedinou ranou svého meče!" prozradil jim minstrel. Toto překvapivé odhalení si ovšem zdaleka nevysloužilo takový úžas a obdiv, jaký čekal.
"Takže von byl citlivka a eště k tomu podvodník, jo?" zamračil se Cucák Vilda.
"Ne! Bylo to dramatické... ne, bylo to úžasné gesto!" odsekl mu minstrel.
"Jo, no dobrá, ale to přece není rozvázání, že ne? Hele, víš, co myslim, když pravidla řikaj rozvázat, tak von měl pěkně slézt z koně a -"
"Moment, moment, na tom, co říká tuhle mladej, něco je," přerušil ho Cohen, který, jak se zdálo, si to všechno v duchu probíral. "Nebyl to švindl, protože to byla dobrá historka. Jo. Tomu bych rozuměl." Pobaveně se uchechtl. "Dovedu si to docela živě představit. Zástupy těch kněží s obličejema jak špatně upečenej chleba a další takoví stojej a myslej si: ,To je přece švindl, ale von má v ruce fakticky velkej meč, takže já nebudu ten hlupák, kterej mu to řekne, to teda tůdle, a navíc venku má celou armádu.' Haha. Jo. Hmm. A co teda udělal potom?"
"Dobyl většinu tehdy známého světa."
"Šikovnej chlap. A potom?"
"Hm... no... vrátil se domů, pár roků vládnul, pak umřel, jeho synové se pohádali... začaly šarvátky, pak války a bylo po říši."
– Poslední hrdina
Podle legendy Frýgie (země, která se rozkládala na části území současného Turecka) neměla krále, ale orákulum v Telmissu (starověkém hlavním městě Lýkie) nařídilo, aby se jeho králem stal další muž, který do města vstoupí na volském povozu. Rolnický farmář jménem Gordias vjel do města na volském povozu a byl okamžitě prohlášen králem. Jeho syn Midas (vládl cca 718 až 709 před n. l.) z vděčnosti zasvětil volský povoz frygskému bohu a přivázal ho ke sloupku složitým uzlem z kůry keře dřínu. Uzel byl vytvořen jako několik uzlů, které byly tak pevně zapleteny, že nebylo vidět, jak byly upevněny.
Tento volský povoz i s uzlem stál v královském paláci v Gordiu i při příchodu dobyvatele Alexandra Velikého roku 333 před n. l. Tvrdilo se, že kdo dokáže uvolnit gordický uzel, je předurčen stát se vládcem celé Asie. Alexandr Veliký usoudil, že na tom, jak bude uzel uvolněn, nezáleží, a tak vytasil meč a přetnul jej napůl jediným sekem.
Alexandr Veliký později pokračoval v dobytí Asie až po řeky Indus a Oxus, čímž se toto proroctví prakticky naplnilo. Řeka Indus v současnosti protéká středem Pákistánu, řeka Oxus (nyní Amudarja) je pak přirozenou hranicí mezi Turkmenistánem a Uzbekistánem.
Přetnutí gordického uzlu je nyní používáno jako metafora vyřešení složitého problému snadným a očividným řešením.
17.01.2022
Petr Čáp 