Víte, že?

Temná strana slunce a psychohistorie

„Ptáte se snad, jak se cítím v téhle situaci jako velicí důstojník bezpečnostního sboru? Chcete snad zjistit, jak reaguji na skutečnost, že bez ohledu na to, jaká opatření přijmu, bude osoba, jejíž bezpečností jsem pověřen, zavražděna? Nemám žádné pocity. Budu se snažit stejně důkladně, jako kdybych tohle všechno nevěděl. Kromě toho,“ dodal a odložil balíček karet na stůl, Já tomu prostě nemohu uvěřit. Ne tak docela. Můžete to vyjádřit tak, že jedinou mou reakcí je naděje.“
„Stane se to.“
„Nechci předstírat, že rozumím matematice pravděpodobnosti. Ale jestliže je tak zařízen celý vesmír - myslím je-li tak nezměnitelný - že je možné vypočítat budoucnost každého jedince z přehršle čísel, tak proč potom dál žijeme?“
Joan vstala, přešla ke skříni a vyjmula z ní bílou paruku s vlasy do pasu.
„Z vašeho výroku je jasné, že p-matice nerozumíte ani za mák,“ konstatovala. „Žijeme dál, protože je to pořád ještě lepší, než zemřít. V tom si ale mohlo lidstvo vždycky vybrat, dokonce i v dobách, kdy pro nás budoucnost představovala zpěněný kotel plný neznámých možností.“
Pečlivě paruku učesala. „Nejsme si pochopitelně ani v nejmenším jistí, jak zemře, pokračovala. Třeba to budete právě vy, nebo já, koho vybere Úřad, aby -“
Korodore se prudce otočil. „Nás všechny jsem prověřil na hloubkovém RGD -“
„Oh, Korodore! Promiňte. Ale když vy tak dojemně věříte v závislost výsledku na příčině! Cožpak nevíte, že v nekonečném souhrnu se dějí všechny vesmíry současně? Existuje vesmír, kde se právě teď a právě vy proměníte v -“
„Takové věci se říkají, madam, já vím,“ zamumlal.
„Jenže vy se mnou nesouhlasíte,“ řekla a trucovitě našpulila rty.
Zvedl oči ke zlatému kruhu staletí na jejím čele, a slabě se usmál.
„Na to, abyste na mě zkoušela tyhle prostředky, už jste příliš stará, madam. Ale máte pravdu, nesouhlasím. Tohle zasahováni do věcí je moc špatná věc. Páchne to magií, čarodějnictvím.“
„Předsadhimistické víry a kulty jsem nijak podrobně nestudovala, Korodore.“
„Tak dobře, madam. A co se stane, když Dom nezemře?“
„To je nemyslitelné. Tohle je datum, které má vesmírný - on prostě zemře. V určitém slova smyslu na této skutečnosti závisí celý vesmír. – Temná strana slunce

Pratchettova matematika pravděpodobnosti z Temné strany slunce je jasným odkazem na psychohistorii Isaaca Asimova, kterou použil ve své knižní sérii Nadace.

Jedná se o originální příběh, kdy vědec Harry Seldon objeví psychohistorii, díky které dokáže předvídat, jaká je budoucnoust lidstava jako takového. Vypadá to sice jako věštění z koule, ale jedná se o předpovídání na základě vědeckých mechanismů. A díky psychohistorii Seldon zjistí, že se lidstvo, přestože již kolonizovalo nespočet planet ve vesmíru, blíží k době temna. Také zjistí, že dobu temna nelze zvrátit, ale díky manipulaci s lidstvem pomocí psychohistorie by dokázal trvání doby temna výrazně zkrátit. Z toho důvodu založí Nadaci, která má za úkol vytvořit všeobjemnou databázi lidského vědění a sloužit jako Noemova archa pro znalosti. Toto však je veřejně známý úkol. Nadace má i další, tajné úkoly.

Matematika pravděpodobnosti z Temné strany slunce se pak, na rozdíl od psychohistorie, nesoustředí na subjekt lidstva, ale subjekt jednoho člověka, kdy dokáže předpovědět jeho smrt.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

05.12.2022