Víte, že?

Temná strana slunce a Asimovští roboti

„Hmm. Zdá se, že mám naplnit jakési předpovědi. V posledním čase jsem je naplňoval velmi špatně. Doufám, že cestou najdem odpovědi na jednu dvě otázky, které mě zajímají. Víš o třetím pokusu o atentát, který na mě byl spáchán?“
„Zajisté, i o všech dalších.“
Dom ztuhl. Zvedl hlavu od batohu, do kterého si cpal náhradní oblečení, a pomalu se zeptal:
„Kolik bylo těch ostatních?“
Isaac tiše zabzučel a začal: „Celkem sedm. Nejdřív otrávené jídlo v nemocnici, meteorit - ten těsně minul elektrárnu - a dva útoky na aerolet, který vás sem přivezl. A další umělá černá díra. Ta se objevila v nemocnici. Ležel jste pořád ještě v hajanech.“
„Ani jeden nevyšel -“
„Nic jiného než čiročiré štěstí, šéfe. To jídlo v nemocnici - myslím, že vy jste se ho ani nedotkl, zato jeden z kuchařů ano. Co se týká toho meteoritu -“
„Zvláštní pokusy. Taky dost neohrabané.“ Dom se na chvíli zamyslel a přidal si do zavazadla paměťový meč, který dostal od Korodora. Když se obracel k odchodu, padl mu pohled na růžovou kostku ve stojanu paměťových kostek. Hrsh-Hgnovy teorie o Žolicích. Přihodil do zavazadla ještě tu.
„Tady nejsem v bezpečí, to je naprosto jisté. Zmizíme teď, dokud je tma.“
„Jestli se pokusíte odletět, usmažíte se. Samhedi obklopil všechny zdi silovým polem. Můžeme zkusit docela obyčejně vyjít ven dveřmi. Budete mi ale muset přikázat, abych použil nezbytnou sílu.“
„Dobrá,“ přikývl Dom.
„V plném znění, prosím. Jestliže mě do toho poději namočí, bude to všechno v mých registračních zařízeních. Nemůžou rozebrat robota za to, že poslouchal příkazy. Jedenáctý robotický zákon, odstavec C, viz uvedené,“ trval robot pevně na svém.
„Dobrá, tak ti tedy přikazuju, abys mě odsud dostal ven a při tom samozřejmě nepoužil větší sílu, než je nezbytně nutné.“
Robot přešel ke dveřím a zavolal příslušníka ochranky, který stál na stráži o kus dál v chodbě. Pak ho jediným úderem omráčil.
„To nebylo špatné,“ pochválil sám sebe. „Dost na ztrátu vědomí, ale málo na rozbití hlavy. Tak, šéfe, bič a pryč.“ – Temná strana slunce

Jméno robota je nezpochybnitelný odkaz na Isaaca Asimova, který se proslavil nejen příběhy o robotech, ale také jako autor, který jako první definoval základní robotické zákony:

Robot nesmí napadnout lidskou bytost.
Robot musí poslouchat příkazy lidí, pokud to neodporuje pravidlu číslo 1.
Robot musí chránit sám sebe, svoji existenci, pokud to neodporuje pravidlům číslo 1 a 2.

Asimov dokázal na základě těchto robotických zákonů vymyslet spoustu zápletek, které pak byly ve velkém převzaty v díle různých dalších autorů, a to ať už v literárním či kinematografickém.

Postupem doby se jeho následovníci pokusili zákony pozměnit či doplnit nové. Byly pak vymyšleny dodatkové zákony, jako např. 4. Robot se musí vždy prokazovat jako robot. 5. Robot musí vědět, že je robot.

Jak je vidět, v Pratchettově vesmíru Temné strany slunce se základní robotické zákony dostaly nejméně k číslu 11.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

28.11.2022