Víte, že?

Jingo

„No, víte, účel světí prostředky,“ odpověděl mu Vetinari chladně.
Odhodil papír na stůl. „Daně, pánové, jsou hodně podobné obyčejnému venkovskému hospodaření. Cílem je vymačkat z krávy maximální množství mléka při minimálním bučení. Bohužel, musím vám sdělit, že jediné, co už delší dobu z města mačkám, je právě to bučení.“
„To nám snad chcete říci, že Ankh-Morpork zbankrotoval?“ ozval se Odkraglli.
„Jistě. A přitom je přeplněn bohatými lidmi. Doufám, že část svého bohatství použili na nakup mečů.“
„A vy jste tohle všeobecné vyhýbání se daním dovolil?“ naklonil se kupředu lord Žraloun.
„Och, tady se přece nikdo daním nevyhnul,“ zavrtěl hlavou lord Vetinari. „Natož aby jim dokonce unikl. Prostě jen zatím nebyly zaplaceny.“
„To je ale nechutný stav veřejných záležitostí!“
Patricij pozvedl obočí. „Veliteli Elánie?“
„Pane?“
„Byl byste tak laskav a sestavil oddíl ze svých nejzkušenějších mužů, spojil se s mými výběrčími daní a vybral se zpětnou platností všechny daně a nedoplatky? Můj úředník vám vydá seznam hříšníků, seřazených dle velikosti částek.“
„Rozumím, pane. A kdyby nám náhodou odporovali?“
„Ale jděte, veliteli. Jak by vám mohli odporovat? Je to společná vůle představených města.“ Vzal do ruky papír, který mu podal pobočník. „Tak se na to podívejme. V čele seznamu -“
Lord Žraloun si spěšně odkašlal. „No, na takové nesmysly už je podle mě příliš pozdě,“ řekl.
„Tahle voda už uplynula,“ dodal lord Odkraglli.
„Kde ty loňské sněhy jsou,“ připojil se k němu Kosopád.
„Já svoje daně zaplatil,“ řekl Elánius.
„Dovolte mi tedy, abych to shrnul,“ přerušil je Vetinari. „Myslím, že nikdo nestojí o to, aby se dva velké a dospělé národy praly o nějaký mizerný kámen. Nechceme bojovat, ale -“
„Ale kdybychom museli, tak hrr na ně, ukázali bysme těm -“ začal znovu lord Žraloun.
„Nemáme lodě. Nemáme armádu. Nemáme ani peníze,“ pokračoval Patricij. „Zbývá nám ovšem umění diplomacie. Je až neuvěřitelné, co můžete dokázat správně volenými slovy.“
„Naneštěstí většina lidí správným slovům naslouchá mnohem pozorněji, když k tomu v ruce držíte něco ostrého a špičatého,“ neodpustil si lord Odkraglli.
Hrrr na ně!

Jingo je stará žertovná přísaha neznámého původu používaná v 18. a 19. století v Británii. Svůj věhlas získala zejména díky písni By Jingo z roku 1878 uvedenou zpěvákem G. H. MacDermottem a složenou G. W. Huntem, která se v té době s oblibou zpívala po hospodách a po hudebních sálech. Píseň byla reakcí na kapitulaci Plevna po jeho obléhání ruskou a rumunskou armádou během války mezi Ruskem a Osmanskou říší v roce 1877 – 1878 (tzv. bulharská osvobozenecká válka), kdy díky této porážce se Rusům otevřela cesta do Konstantinopole. Britové jako jediní stáli na straně Osmanské říše, přestože svou podporu vyjadřovali jen nepřímo. Plevno dokázalo s přibližně 67 000 muži a 100 děly vzdorovat 150 000 nepřátelům s 500 děly po 143 dní, než padlo.

Refrén písně By Jingo zní:

We don’t want to fight but by Jingo if we do,

We’ve got the ships, we’ve got the men, we’ve got the money too,

We’ve fought the Bear before, and while we’re Britons true,

The Russians shall not have Constantinople.

Volný překlad do češtiny:

Nechceme bojovat, ale Jingo (hrrr na ně!), pokud budem muset,

Máme lodě, máme muže, máme také peníze,

Už jsme s Medvědem bojovali, a přestože jsme Britové,

Rusové nebudou mít Konstantinopol.

Patricij lord Havelock Vetinari pak říká pravý opak druhé sloky refrénu: „Nemáme lodě. Nemáme armádu. Nemáme ani peníze.“ Tím naznačuje, že sice je skvělé, že ankhmorporští lordi jsou nadšení do války, ale město na ni není vůbec připraveno.

Píseň By Jingo od MacDermotta:

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

22.11.2021
Petr Čáp