Víte, že?

Ježčí píseň

Na vřesovištích, přímo ve stínu vysokých štítů, najednou utichl mnohohlasý sbor přírody. Cvrčci ustali ve svém zpěvu, sovy přestaly houkat a vlci se starali o své.
Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.
Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví.
„...a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková...“
„Zdá se mi, že takhle ode dna to chutná mnohem lip, co?“ řekla Magráta v marném pokusu přehlušit Stařenčinu píseň.
„To je fakt,“ přikývla Bábi a upila ze své sklenice.
„Ještě tam je?“
„Podle zvuku bych skoro odhadla, že to Gyta dopila.“ – Soudné sestry

Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše zpívají Ježčí píseň v horách Beraní hlavy, specialistkou je Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.

Čtenáři posílali Terrymu své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor trochu podílel, má sedmnáct slok. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.

V Česku jsme ji mohli slyšet na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení tak byla jen soft verze, k níž text napsal Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.

Nejenom jelenům slušejí parohy,
může je nositi vlčák i drozd,
jen ježek nemůže, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Usměj se na lišku, navštiv ji v pelíšku
Za trochu lásky bys světem šel bos,
u ježků neklepej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:

Když rozdovádíš sta a sta a starou ježkovou,
jí postaví se ka a ka a každá bodlina.
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná,
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná.
Ježkové prostě takové už jsou,
ač chtěj to tak stejně nemohou.
Když vidíš krásnou ježkovou, tak nech si zajít chuť,
jen ježek zná to tajemství, jak dobýt její panenství
a nemít při tom příšerně rozpíchanou hruď.
Píchy píchy umřu smíchy,
víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí,
Píchy píchy umřu smíchy,
přece když si dají rande v bodláčí.
Jau, jau.

Kudlanka nábožná kudláka sežrala,
cosi fan tutte, furt nemaj dost,
ježek má monopol, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Když orel, kondor, komár, čmelák, pilot, čáp, krkavec,…
za prací odletí,
pak pánem v domě stává se host,
ježkovi vynechej radši jdi od toho.
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:

Blboun je nejapný, blbounka japná je,
zajdi a klidně jí předveď svůj skvost,
ježka však nezkoušej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.

Refrén:

Pokud máte zájem i o další hudbu inspirovanou Zeměplochou, podívejte se do zdejší sekce Hudba.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

20.10.2024