Anglicky | Česky | |
Název | The Dark Side of the Sun | Temná strana slunce |
Autor | Terry Pratchett | Terry Pratchett |
Autor obálky | Josh Kirby | Josh Kirby |
Překlad | Jan Kantůrek | |
Rok vydání | 1976 | 1997 |
Vydavatel | Colin Smythe Ltd. | Magnet-Press |
Počet stran | 191 | |
ISBN | 80-85847-76-0 |
Mladík Dom Sabalos má na své straně mnoho výhod. Je dědicem nesmírného majetku a jako jediný mužský potomek mocné dynastie se má stát prezidentem správní radě na planetě Protitoč.
Podle staré věštby však má být den jeho jmenování také dnem Domovy úkladné vraždy…
Jedná se o jeden ze dvou sci-fi románů Terryho Pratchetta, které napsal. Druhým je Strata. Do sci-fi románů se pak také může počítat série Dlouhá Země, kterou však napsal společně se Stephenem Baxterem.
Děj se odehrává ve vzdálené budoucnosti. Už je to delší doba, co se lidstvo připojilo k mimozemskému společenství a začalo kolonizovat vesmír. S tím také lidé zdědili i určitá tajemství vesmíru. Největším z nich je pak záhada protorasy Žoliků, která měla být první inteligentní rasou ve vesmíru. Co se s touto rasou stalo a k čemu jsou nezničitelné stavby Žoliků rozeseté po vesmíru, nikdo netuší.
Hlavnímu hrdinovi Domovi někdo usiluje o život. A zdá se, že je jedinou osobou, která o tom nic neví. Nakonec se dozví, že to má něco společného se Žoliky. Ale proč je on tak důležitý? Dosud se o Žoliky nijak nezajímal a neměl s nimi nic společného. A kdo na něj útočí? Snad samotní Žolici? Vydává se tedy na cestu vesmírem, aby zjistil pravdu.
Dom není moc výrazná postava. Přestože mu téměř po celou dobu knihy hrozí smrt, jedná po většinu času bezemočně. Když mu někdo něco daruje, nechá se obdarovat a neptá se, proč dar dostal. Sice má trochu vlastní vůle, ale spíše se nechává táhnout událostmi. Po vesmíru pak putuje tam a zpět jak pingpongový míček. Nejzajímavější pak jsou setkání s různými podivnými rasami a bytostmi vesmíru. Finálové vyvrcholení pak může překvapit spíše jen nesečtělé čtenáře. Přesto se kniha čte dobře, rychle odsýpá a přečtená je za chvilku.
Pratchett je zde znatelně ovlivněn dílem Isaaca Asimova, na nějž tu je mnoho odkazů. Zejména použitím matematické pravděpodobnosti, která se až okatě podobá psychohistorii Harryho Seldona z knižní série o Nadaci, a použitím robotických zákonů, které byly pouze rozšířeny o další nová pravidla.
Pro fanouška Terryho Pratchetta je určitě zajímavé přečíst si jeho rané dílo, zejména když se v jeho případě jedná o netradiční sci-fi žánr. Ostatním čtenářům toho asi nic moc nového nepřinese. Na druhou stranu, jedná se o tenkou knihu, takže přečteno je to rychle a kniha kromě pomalejšího začátku nenudí.