Klobouk s oblohou

Druhý příběh o Toničce Bolavé, určený pro mládež, se odehrává přibližně rok po událostech ze Svobodného národa, kdy je Toničce už 11 let. Tonička tak stárne společně se svými mladými čtenáři. Tím se jako zeměplošská postava vymyká, protože je jednou z mála postav, u které se dá stárnutí v průběhu dalších knih pozorovat.

Tonička se vydává do světa jako čarodějnická učednice. Přestože porazila královnu víl, je toho mnoho, co se ještě musí o čarodějnictví naučit. Neputuje však příliš daleko. Zůstává v horách Beraní hlavy, kde je největší hustota čarodějek. A začíná se pomalu dozvídat, že být čarodějkou znamená používat magii jen v nezbytných případech, a hlavně se starat o lidi, o které se nikdo jiný starat nechce. Ale, že když je opravdu třeba, nebojí se čarodějka skutečnou magii použít.

Terry Pratchett se zde snaží (nejen) dospívajícím dětem nenásilným způsobem vštípit, že by si lidé měli více všímat svého okolí, kdy vždy se kolem nich najde někdo, kdo je osamělý nebo bezbranný a potřebuje jejich pomoc. Odhaluje, že lidé jsou schopní někoho odvrhnout jen na základě lživých pomluv a své omezenosti. Že to největší zlo se ukrývá v každém z nás. A že není nic špatného mít v sobě takové zlo ukryto, ale je nutné proti němu po celý svůj život bojovat a nikdy se mu nepoddat. V tom není Tonička sama. Boj s tímto druhem zla v zeměplošských románech běžně svádí i takové osobnosti jako Bábi Zlopočasná nebo Samuel Elánius.

Pratchett se zde opět snaží o jednodušší zápletky rozdělené do jednotlivých kapitol. Své dětské čtenáře ale nešetří a ukazuje i temnou stránku lidstva.

Můžete se opět těšit na Nac mac Fígly, kteří však v tomto druhém díle mají o něco méně prostoru. Dospělé čtenáře pak nejspíš potěší, že o to více prostoru tu pak má Bábi Zlopočasná, která se v předchozím díle jen lehce mihla. Toničku však naštěstí svou přítomností nezastiňuje a dává jí dost prostoru k tomu, aby se zde opět stala hlavní hrdinkou příběhu tato dospívající dívka.