Muži ve zbrani aneb Zeměplocha na dlani

Mladoboleslavští ochotníci z Divadýlka na dlani skočili do pěkně hluboké vody, když se odvážili zmocnit se jednoho z posvátných textů Zeměplochy. Stephen Briggs sice široce rozvětvenou Pratchettovu fresku už kdysi použitelně zjednodušil pro amatérské soubory, nijak však nemohl zjednodušit specifičnost postav a širší kontext v celém cyklu, který celkem lehce svádí k "vykecávání" jaké můžeme vidět ve filmových adaptacích.

Boleslaváci do toho šlápli po svém. Vsadili na ty nejlepší kulisy Ankh-Morkporku jaké jsou k mání - na Ankh-Morpork v naší hlavě. V naprosto minimalisticky vybavené aréně se prohánějí herci takovým způsobem, že ještě teď nemůžu uvěřit, že na scéně opravdu nebyly žádné kulisy a herci používali jen nejnutnější rekvizity.

S kostýmy je to jinak. Ty byly vytvořeny vtipně, účelně a se smyslem pro detail. Uniforma Noční hlídky, jednou podle charakteru postavy vyblýskaná, jindy vkusně zarezlá, je jednou z maličkostí, kterou si užije každý divák, ať je fan nebo ne. "Balvani" i "Prachožrouti" jsou vytvořeni důsledně a autor kostýmů byl důsledný i v jiných detailech. Ctěnému divákovi bych například doporučila porovnat klenutý hrudní plát desátnice Angui s plochými exempláři této výzbroje u ostatních členů hlídky.

Luxusním bonusem inscenace je živá scénická hudba. Prostě se mi líbila. Jediné co nechápu je, jak někdo dokáže hrát na flétnu, když se těsně před tím hurónsky smál replikám na scéně. Ale jak jsem viděla, jde to.

Pojetí postav bude asi věcí názoru každého diváka. V Boleslavi je vytvořili s úctou k námětu, která jim naštěstí nezabránila vložit do postavy maximum vlastních schopností.

Eduard ze Mřelí, vrah - přesně vykreslený, ale úplně jinými prostředky než v románu. Rozesměje vás a sám zůstane ve svém psychotickém světě, aniž by byť i jen zvedl koutek úst.

Samuel Elánius, kapitán městské Noční hlídky - v divadle mi připadal lidštější a pochopitelnější než na papíře. Ale neshodli jsme se na jeho představě. Tak jako tak se umí pěkně setnout.

Havelock Vetinari, Patricij, vládce města - tak věrný, až vzbuzoval opravdový strach.

Alfréd Tračník, seržant městské Noční hlídky - předčil očekávání. Pro mě lepší než v knížce.

Potroublo, strážník městské Noční hlídky, trpaslík - prostě trpaslík, tak dokonalá maska, že přes ni nebylo moc vidět. V každém případě výborný fyzický výkon.

Navážka, strážník městské Noční hlídky, troll - prostě troll. S malou zajímavou psychologickou etudou ve skladu budoucího vepřového.

Nóblhóch Nobby, desátník městské Noční hlídky - co slovo, to perla. Kterou samozřejmě nikomu neštípnul, nešlohnul, ani si jinak nepřivlastnil proti vůli majitele. Jestli na něj půjdete, zatleskejte mu při jeho prvním výstupu. Já jsem to neudělala a doteď mě to mrzí.

Karotka Rudykopalsson, desátník městské Noční hlídky - nebyl režisérem násilně přebarven na zrzavo, a proto není směšný. Je však zábavný a vypadá, že to myslí s Ankh-Morporkem vážně.

Angua, strážný městské Noční hlídky, vlkodlačice - přínos minimálně pro mužnější polovinu publika. Za dámy bych si ji raději představila míň jako diblíka. Ale fyzicky je podoba dokonalá.

Smrť, antropomorfická personifikace - je to prostě, no, Smrť.

Lady Sibyla Berankinová, šlechtična - neurazí výkonem, ani přitažlivým zjevem. Na postavě je ale příliš vidět, že je ve hře jen proto, že děj vrcholí na její svatbě. Její fanoušky ale musím varovat. Postava ve hře se od té románové liší snad ve všem.

Kruxminor, představený cechu vrahů - namyšlený vrah, jak si jen můžete přát.

Majonéza Ucholub - tak ten je "dost dobrej". Nechte se překvapit.

Jeefes, rodinný butler rodiny Berankinů - hustodémonsky distinguovaný. Nepřejte si vědět, jak mu říkají lidé, kteří ho poznají blíž.

Boffo, klaun - tahle postava příjemně a zajímavě přerostla svoji předlohu.

Bělobrad, představený Cechu klaunů - nemá bílou bradu, zato má pěkný ohoz. Prozkoumejte zblízka.

Poznámka pod čarou - nezastupitelná.

Římsa přehlížející Broadway, chrlič - -a-o -o-- -y -o-e.

Leonardo da Quirm, vynálezce - šílenec na malém prostoru.

Ferdinand, klaun a Znovuzrod Kladivbuš - bohužel zemřou dřív, než si je pořádně prohlédnete.

Tuhle hru už ocenili povolanější, jak zjistíte na stránkách divadla. Myslím, že právem. Jelikož povedených komedií zas tolik k vidění není a povedených pratchettovských inscenací je opravdu jako masa v Kolíkových uzenkách, budete pravděpodobně nejméně do smrti litovat, pokud na Muže ve zbrani nepřijdete. Samozřejmě, pokud nejste Igor nebo po operaci, protože to byste riskovali, že vám smíchy popraskají stehy.