Sir Terry Pratchett

Terry Pratchett, celým jménem sir Terence David John Pratchett, se narodil 28. dubna 1948 v Beaconsfieldu, v Anglii, a zemřel 12. března 2015 v Broad Chalke, v Anglii, ve věku 66 let. Byl velmi plodným autorem, zejména humorné fantasy. Proslavil se vytvořením Zeměplochy, plochého světa putujícím vesmírem na zádech hvězdné želvy, a využíval jej k parodiím na skutečný svět. O úspěšnosti zeměplošského cyklu vypovídá, že do něj zasadil 41 románů, přičemž poslední z nich byl v originále vydán až pět měsíců po jeho smrti.

Terry Pratchett je s více než 85 milióny celosvětově prodaných knih v 37 jazycích nejprodávanějším bestsellerovým britským autorem devadesátých let 20. století.

O Zeměploše se tvrdí, že se jedná o fantasy, kterou vyhledávají i čtenáři, kteří nejsou přímo příznivci tohoto žánru. Hlavní přísadou zeměplošských románů je totiž humor. Fantasy je pouze Pratchettův prostředek, jak tento humor čtenářům zprostředkovat.

Cesta k profesi spisovatele

Jak už jsme uvedli, Terry Pratchett se narodil v Beaconsfieldu, v hrabství Buckingham. Hlavním zdrojem jeho vědomostí se tedy zpočátku stala Beaconsfieldská veřejná knihovna (ale nutno říci, že i škola mu trošku pomohla). V roce 1959, ve svých jedenácti letech, začal místo gymnázia navštěvovat High Wycombe Technical High School, protože se domníval, že práce se dřevem bude větší zábava než latina. V této době ještě neměl přesnou představu o svém budoucím životě, ale později na sebe zpětně pohlížel jako na obyčejného studenta.

Po prvním roce studií, ve kterém absolvoval přednášky o umění, historii a angličtině, se rozhodl zkusit žurnalistiku. Jakmile se naskytla příležitost, po dohodě s rodiči školu v roce 1965 opustil. Na studium ovšem nezanevřel a při práci navštěvoval kurzy angličtiny vypsané Národní radou pro podporu žurnalistů, které úspěšně zakončil.

Do roku 1970 pracoval v Bucks Free Press, poté přešel do Western Daily Press, aby se v roce 1972 opět vrátil do své mateřské redakce jako editor. V roce 1974 nastoupil do Bath Chronicle a ve stejnou dobu také vytvořil sérii kreslených skečů pro měsíčník Psychic Researcher, ve kterých paroduje různé vládní výzkumy pod hlavičkou Warlock Hall. V roce 1980 byl jmenován oficiálním tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board (CEGB) a byl odpovědný za tři jaderné elektrárny (“Co uniká? – Ach tak, TO uniká!”). Toto místo zastával ještě v roce 1983, kdy mu byla uveřejněna první Zeměplocha s názvem Barva kouzel. V září 1987, když dokončil Morta, (čtvrtý zeměplošský román), se Terry Pratchett rozhodl věnovat psaní naplno, ne pouze ve vyšetřených volných chvilkách. Sice se z počátku obával, že bude trpět existenčními problémy, ale jak se ukázalo, jeho finance se ubíraly úplně opačným směrem. A kromě toho, bavilo ho to mnohem víc než odpovídat na otázky novinářů o funkčnosti a nefunkčnosti jaderných reaktorů. to byl nakonec důvod, že na svou funkci u CEGB rezignoval. O CEGB říkal, že by o ní rád napsal knihu, jen kdyby si byl jist, že jí nikdo nebude věřit. O tomto tématu nakonec pojednává kniha Děravý úřad od Davida Langforda, v jejíž předmluvě se Terry Pratchett přiznává, že právě něco takového chtěl sám napsat.

Počátky psaní

Poté, co mu ve třinácti letech ve školním časopise vyšla krátká povídka Kšeft v Hádesu (The Hades Business, 1961), která byla komerčně publikována o dva roky později, začala se jeho budoucnost, co se týče povolání, vyjasňovat. Při práci na interview s ředitelem nakladatelství Peterem Bander von Durenem se zmínil, že dopsal knihu Kobercové (The Carpet People) a zeptal se, jestli nemá zájem ji publikovat. Odpověď byla kladná a kniha pak vyšla po menších prodlevách v roce 1971. Křest knihy proběhl v oddělení koberců obchodního domu Heal’s v Londýně a kritikou byla kniha přijata příznivě. Například Teacher’s World ji popisoval jako mimořádně kvalitní a v The Irish Times psali o nové dimenzi představivosti a výjimečném slohu autora.

Krátce po prvotině Kobercové následovala Temná strana slunce (The Dark Side of The Sun, 1976) a Strata (Strata, 1981). Obě knihy byly napsány za dlouhých zimních večerů, kdy Terry neměl nic lepšího na práci.

Zeměplošský maraton

V roce 1983 publikoval svůj první zeměplošský román Barva kouzel. V té době byla Pratchettovým vydavatelem stále New English Library, která ale nedodávala jeho knihy na trh dost rychle, a tak nakladatelství Corgi využilo situace a Barvu kouzel vyslalo na trh samo.

Nakladatelství Corgi uspělo i v jiném směru. Prosadilo vysílání Barvy kouzel v rádiu BBC jako čtení na pokračování. Pro Corgi se vydávání první Zeměplochy stalo bodem zlomu a do rádia BBC prosadili i Čaroprávnost. Žádná jiná kniha prý nevyvolala u posluchačů takový ohlas.

V roce 1986 vyšlo Lehké fantastično. V té době již bylo jasné, že chce-li Terry maximálně využít svůj potenciál, bude muset změnit vydavatele, protože malá společnost jako Corgi by takové množství těžko zvládala. Terryho Pratchetta tedy zařadilo na svůj sci-fi list nakladatelství Gollancz, a přestože nikdy předtím nepublikovalo fantasy, pouze tradiční sci-fi literaturu, ihned podepsali kontrakt na vydání tří Zeměploch – Čaroprávnosti, Morta a Magického prazdroje. Nakladatelství Gollancz vydávalo hardcovery (knihy v tvrdé vazbě), zatímco Corgi zůstalo u vydání Zeměploch ve formě paperbacků (knihy v „papírové“ vazbě). V současnosti všechny Terryho knihy již vydává nakladatelství Doubleday. Pratchettova popularita rostla a začínalo být jasné, že sám všechno vyřídit nestihne. A tak se jeho agentem stal Colin Smythe.

V září 1987, když dokončil Morta, se Terry rozhodl věnovat psaní naplno, což mu zisky z prodeje knih umožnily. Jeho příjmy rostly způsobem, jaký rozhodně neočekával, a další kontrakt s firmou Gollancz byl už na šest knih. Od té doby prodeje jeho děl neustále stoupaly a v roce 1995 patřily Maškaráda a Zajímavé časy mezi 10 nejžádanějších knih na předvánočním trhu. Těžké melodično získalo čtyřtýdenní prvenství v hitparádě paperbacků. O Sekáči se pak říkalo, že byla nejrychleji se prodávající knihou ve Velké Británii za posledních pět let

V roce 1996 se objevily první divadelní scénáře od Stephena Briggse Mort a Soudné sestry, a nový román Nohy z jílu, kde se opět objevují slavní členové Městské hlídky. Ve stejném roce se objevilo i Terry Pratchett portfolio s ilustracemi charakteristických postaviček od Paula Kidbyho, doprovázené autorovými texty. Ten samý rok se na trhu objevil Otec prasátek, Maškaráda a počítačová hra Discworld II: Missing Presumed…!?.

Otec prasátek i Maškaráda měly tu čest společně dva týdny sdílet první místo žebříčku nejprodávanějších hardcoverových i paperbackových sci-fi a fantasy titulů. Bylo to již potřetí, co měla Zeměplocha v nejlepší desítce více dílů zároveň, což se do té doby žádnému jinému autorovi nepovedlo. Otec prasátek dokonce vévodil žebříčku celých pět týdnů. Nejvýznamnější britské noviny Times si propočítaly, že Terry byl pravděpodobně britským autorem s nejvyššími příjmy, a tedy samozřejmě i největším objemem prodaných titulů.

V roce 1997 byla vydána další Zeměplocha, Hrrr na ně!, ve které Ankh-Morpork vstupuje do války s Klačem kvůli malému ostrůvku v Kruhovém moři. Také došlo k animovanému zpracování Soudných sester a Těžkého melodična, které je možné zakoupit na DVD. Vydavatelství Corgi k nim dokonce publikovalo ilustrovaný scénář. V tomto roce byly publikovány divadelní adaptace Stephena Briggse Stráže! Stráže! a Muži ve zbrani.

V roce 1998 vyšel Poslední kontinent, kde se Mrakoplaš dostane na tajemný kontinent XXXX a Carpe jugulum, ve kterém se čarodějky z Lancre musí postavit další hrozbě ohrožující malé horské království Lancre – upíří rodině Strakupírů.

V roce 1999 byl vydán pouze Pátý elefant, protože se Terry rozhodl dát si kratší přestávku od psaní, a o rok později vychází jubilejní 25. zeměplošský román Pravda.

V roce 2001 začíná pro Pratchetta opět plodné období a vydává romány Zloděj času a Poslední hrdina. Druhý jmenovaný je spíše delší povídkou než plnohodnotným románem, to však nahrazují, více než dostatečně, nádherné ilustrace od Paula Kidbyho. V tomto roce také vychází první zeměplošská knížka věnovaná dětem. Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci má jednodušší děj, jenž je rozdělen do jednotlivých kapitol. V psaní zeměplošských knih pro děti se Pratchett rozhodl pokračovat, a tak nakonec vznikla pentalogie o mladé vesnické dívce Toničce Bolavé, která je díky svému neobvykle vyvinutému logickému myšlení předurčena stát se čarodějkou. Navíc má po ruce velmi užitečné pomocníky – klan Nac mac Fíglů, a dokonce i Bábi Zlopočasnou. O Toniččiných dobrodružstvích se můžete dočíst v knihách Svobodnej národ (2003), Klobouk s oblohou (2004), Zimoděj (2007), Obléknu si půlnoc (2010) a v závěrečném dílu Pastýřská koruna (2015), který také byl posledním zeměplošským románem a vyšel až po autorově smrti. 

Rok 2001 však přináší i špatné zprávy. Dlouholetý ilustrátor knížek Terryho Pratchetta Josh Kirby zemřel ve věku 72 let. Byl autorem obálek 30 Pratchettových titulů a jeho karikaturní kresby byly velmi specifické a rozpoznatelné na první pohled. Práci na obálkách dalších titulů tedy převzal neméně zručný kreslíř Paul Kidby, který se již osvědčil při tvorbě obrázkového portfolia. Karikatury tak byly vyměněny za realistické kresby.

Roku 2002 vyšla Noční hlídka, která, jak už název napovídá, se opět týkala Hlídky, zejména její bouřlivé minulosti v dobách, kdy mladý Sam Elánius vstoupil do Hlídky jako svobodník s ideály podobnými těm, jimiž oplýval i naivní kapitán Karotka.

Následující rok vychází Podivný regiment parodující starý příběh o dívce, která se převlečená za chlapce nechala naverbovat do armády, aby našla svého milého. V roce 2003 byl Terry Pratchett po J. K. Rowlingové druhým nejprodávanějším autorem. V tomto roce jen ve Velké Británii prodal více než 2,5 miliónu knih.

Roku 2004 vyšla kniha Zaslaná pošta, ve které nastupuje nový hrdina Vlahoš von Rosret, mladý a šikovný podvodníček, jemuž dá Patricij za úkol obnovit ankh-morporský poštovní úřad. Tato postava se pak objevila v dalších dvou knihách, Nadělat prachy (2007) a Pod parou (2013). V druhém dobrodružství Vlahoš dostane od Patricije za úkol dát do pořádku bankovnictví Ankh-Morporku a ve třetím uvádí do pohybu věk páry – vlakovou dopravu až do Bjonku, hlavního města velmi vzdáleného a cizokrajného Überwaldu.

Dalším románem ze zeměplošské řady je kniha Buch!, která vyšla v roce 2005. Hrdinou je opět velitel Elánius, který má tentokrát opravdu velké starosti. Blíží se výročí bitvy v Koumském údolí, kde proti sobě bojovali trollové a trpaslíci, a jelikož je Ankh-Morpork největším (a zřejmě i jediným) městem, kde žijí obě tyto rasy v relativním míru, má Hlídka plné ruce práce s tím, aby v ulicích nevypukla během tohoto výročí otevřená válka.

V roce 2009 vychází Nevídaní akademikové, kde jsou hlavními postavami mágové Neviditelné univerzity a hlavními tématy jsou fotbal, rasová nesnášenlivost a předsudky. V roce 2011 se pak na pulty knihkupectví dostává poslední zeměplošská kniha o Hlídce Šňupec, ve které se velitel Elánius zaměří na další z velkých zločinů lidstva – otroctví „méněcenných” ras.

Díla rozšiřující Zeměplochu

Terry Pratchett je všestranný a inteligentní autor a dokáže ze své Zeměplochy vymáčknout víc než jen humoristické romány, a tak ve spolupráci s odborníky i nadšenci vznikly publikace rozšiřující fakta z románů. K ilustrovaným publikacím Terry Pratchett portfolio a Poslední hrdina můžeme připojit ještě Výtvarné umění Zeměplochy (2004), ilustrované také Paulem Kidbym, nové vydání knihy Erik ilustrované Joshem Kirbym a knihu Kdepak je má kravička? (2005) ilustrovanou Melvinem Grantem. Ze spolupráce se Stephenem Briggsem vzešly celkem čtyři mapy – mapa Zeměplochy (1995) a Ankh-Morporku (1993), které Stephen Briggs také ilustroval, a mapy Smrťovy říše (1999) a Lancre (1998) ilustrované Paulem Kidbym. Dále je to Kuchařka Stařenky Oggové (1999) plná receptů, rad a pojednání o společenském chování, čtyři populárně naučné knihy nesoucí společný titul Věda na Zeměploše (1999, 2002, 2006, 2013), ve kterých se matematik Ian Stewart a přírodovědec Jack Cohen, společně s humorem Terryho Pratchetta snaží čtenáře Zeměplochy poučit o otázkách vědy, a Folklór Zeměplochy (2008) sepsaný ve spolupráci s Jacqueline Simpson, odbornicí na britský folklór. A nesmíme vynechat Průvodce po Zeměploše – encyklopedický slovník Zeměplochy, který je dílem Stephena Briggse. Poprvé vyšel v roce 1994, a od té doby byl ještě několikrát rozšířen. V roce 2017 vyšlo oznámení, že se připravuje další revidované vydání, které by mělo obsahovat odkazy na celé zeměplošské dílo.

Ostatní dílo

V roce 1989 vychází Velká jízda. Tento první díl trilogie, v USA známé jako The Bromeliad Trilogy, se stal mezníkem v historii Terryho tvorby. Poprvé se totiž přihodilo, že se nejprodávanějším bestsellerem pro dospělé čtenáře sci-fi a fantasy stala kniha určená pro děti. Postupně následovaly další díly této série – Velký boj (1990) a Velký let (1990). Následně byla vydána upravená verze románu Kobercové a všechny tři díly o Johnnym Maxwellovi, Johnny: jen ty můžeš zachránit lidstvo (1993), Johnny a mrtví (1993), Johnny a bomba (1996), opět určené pro dětské čtenáře.

První sbírka povídek, která shromáždila zeměplošské i jiné povídky Terryho Pratchetta, vyšla nejprve v České republice pod názvem Divadlo krutosti (2004). Ve Velké Británii se tímto českým počinem nechali inspirovat a v roce 2012 byla vydána v angličtině povídková sbírka A Blink of the Screen: Collected Short Fiction, a v roce 2014 další, s názvem A Slip of the Keyboard: Collected Non-fiction. Z názvů lze snadno odvodit, že první sbírka dává dohromady povídky se sci-fi a fantasy tématikou (nejen zeměplošské povídky), a druhá sbírka pak ty ostatní. Od roku 2018 pak začaly vycházet povídkové sbírky určené nejen dětem (Draci na hradě Ruinově, Falešný plnovous vánočního dědčeka, Ježibabin vysavač a Pračlověk, který cestoval časem).

V roce 2008 vyšel první ze dvou viktoriánských románů, Národ, pojednávající o střetu kultur, a v roce 2012 pak druhý s názvem Filuta, vyprávějící o poctivém zlodějíčkovi operujícím ve stokách Londýna.

Terry Pratchett se také podílel na tvorbě pentalogie Dlouhá Země, která se odehrává v našem současném světě, ve kterém je však vynalezen způsob cestování na další alternativní Země. Díky tomuto vynálezu se lidstvo zásadně změní, protože takto cestovat je schopen téměř každý. Lidstvo tak má téměř nekonečný prostor k osidlování, protože žádná z těchto Zemí nemá žádné inteligentní obyvatele. Alespoň zpočátku to tak vypadá. Ze stylu psaní je však zřejmé, že větší část práce na této sérii odvedl spoluautor Stephen Baxter.

Z nezeměplošských knih však nejvíce vyniká román Dobrá znamení (1992), který napsal společně s Neilem Gaimanem (Sandman, Nikdykde, Američtí bohové aj.). Fanoušky je tato kniha považována za to nejlepší, co kdy Pratchett napsal mimo zeměplošských románů. Příběh vypráví o tom, že se na zemi má objevit Antikrist a vést nebe nebo peklo do války proti tomu druhému. Naštěstí pro lidstvo dojde v porodnici k omylu a toto dítě se dostane do špatné rodiny, a tedy mimo vliv nebe i pekla. O této záměně se pak dozví anděl Azirafal a jeho přítel ďábel Crowley. A protože ani jeden z nich nechce, aby na Zemi byla porušena rovnováha mezi nebem a peklem, rozhodnou se tomu společně zabránit. Jedná se o humornou fantasy, která volně paroduje horrorový film Omen. Kniha byla i zfilmována jako televizní série BBC.

Velmi oblíbená je i Nefalšovaná kočka (1992). Tato útlá knížka pojednává o kočkách, a jak jinak, čtenáře velmi pobaví, chovatele koček dvojnásob. Přečteno budete mít na jeden nádech.

Filmová tvorba

V posledních letech se dílo Terryho Pratchetta začíná prosazovat i ve filmovém průmyslu. Po úspěchu animovaných filmů Soudné sestry a Těžké melodično následoval první hraný zeměplošský film Otec prasátek, který měl premiéru na Vánoce 2006 na kanálu Sky One. Film si získal u fanoušků Zeměplochy mnoho obdivovatelů, neboť se držel předlohy knížky, jak nejlépe to šlo, a uspěl také v hereckém obsazení. Ve filmu si dokonce drobnou roli Hračkáře zahrál samotný Terry Pratchett.

V roce 2008 měl opět na Sky One premiéru hraný film Barva kouzel, kde si hlavní roli Mrakoplaše zahrál David Jason, mimo jiné také fanoušek Zeměplochy, který je známý spíše britským divákům. Českému divákovi mohl být známý pouze díky filmu Otec prasátek, kde si zahrál postavu Alberto Malicha. Obsazení tohoto herce považují čeští diváci za nešťastné, protože je asi dvakrát starší, než by měl Mrakoplaš být. Film Barva kouzel zahrnuje i děj knihy Lehké fantastično. I zde můžeme vidět Terryho Pratchetta, tentokrát v drobné roli bezejmenného astrozoologa.

Třetím a zatím i posledním hraným zeměplošským filmem je Zaslaná pošta, která je opět fanoušky hodnocena velmi vysoko. Na rozdíl od předchozích dvou filmů je i bez potíží srozumitelná divákům, kteří se se Zeměplochou dosud nesetkali. Je to také poslední zeměplošský film, kde můžeme vidět Terryho Pratchetta, zde v roli bezejmenného pošťáka.

Úspěšně adaptován byl v roce 2018 nezeměplošský román Dobrá znamení Jedná se o několikadílnou televizní sérii BBC, která se snažila co nejméně vybočit z knižní předlohy, a která měla hvězdné obsazení. Démona Crowleyho si zahrál David Tenannt (Doctor Who, Harry Potter, Jessica Jones), anděla Azirafala Michael Sheen (Underworld) a Anatému Novotrikovou Adria Arjona (Emerald City, Pacific Rim: Povstání).

Na přelomu let 2020 a 2021 pak vyšly první díly seriálu The Watch, který je o ankh-morporské Hlídce. Naneštěstí se scénáristé téměř vůbec nedrželi předlohy a hlavně významně překopali charaktery hlavních postav. Seriál je považován za propadák, a to nejen u příznivců zeměplošských knih.

Terry Pratchett a Česká republika

Od té doby, co jsem viděl starou Prahu, vím, jak vypadá Ankh-Morpork. Jen tu řeku máte o něco čistší.
– Terry Pratchett

Terry Pratchett velmi často navštěvoval Českou republiku. Důvodů bylo několik. Terry měl velmi dobré vztahy se svými českými fanoušky a dobře si rozuměl s českým překladatelem svých knih Janem Kantůrkem. Sám při svých návštěvách vychvaloval nadšení českých fanoušků. Zřejmě ho také dostatečně upoutalo staré centrum Prahy plné legend a pověstí, které mohly být inspirací k jeho dalším knihám.

Poprvé přijel Terry do České republiky na pozvání Městské knihovny v Praze v roce 1995. Zde se také dozvěděl, že v České republice existuje oficiální Klub přátel díla Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochy. Při této příležitosti mu také bylo předáno čestné členství Klubu. Krátce předtím se v Hamburku seznámil s Honzou Kantůrkem, který ho na krátkou chvíli vylekal, když při jejich prvním rozhovoru požádal o tlumočníka. V tomto roce navštívil naši zemi ještě jednou, když se zúčasnil Bohemiaconu/Parconu pořádaného v Ústí nad Labem.

V roce 1999 přijel na Zeměplochacon, který byl prvním i posledním conem, jenž se zabýval pouze dílem Terryho Pratchetta. Této akce se účastnilo přibližně 160 fanoušků. Při této příležitosti Terry navštívil pražskou zoologickou zahradu, kde se osobně seznámil s želvou, kterou svůj český fanklub adoptoval. Také zde měl přednášku o nadaci pro orangutany (Orangutan Foundation), které byl věrným patronem.

V roce 2001 zhlédl premiéru Soudných sester Divadla v Dlouhé, po které prohlásil, že to bylo nejlepší představení, které dosud viděl. Unesen byl zejména z kostýmů a z výborného prokreslení postav, i když hru označil za dlouhou.

V roce 2011 navštívil Divadlo v Dlouhé podruhé, aby pro změnu zhlédl derniéru další divadelní hry na motivy jeho knih – Maškarádu. Po děkovačce pak měl Terry k návštěvníkům divadla přímo na jevišti několikaminutový proslov. Přestože musel být unavený, udělal si čas na to, aby po představení navštívil členy Klubu Terryho Pratchetta v nedaleké restauraci. Měl v úmyslu Prahu ještě navštívit, ale zdravotní stav mu to již nedovolil, takže se jednalo o jeho poslední návštěvu České republiky.

Inspiraci ke knize Nohy z jílu získal Terry přímo od Honzy Kantůrka, cestou do Prahy po besedě v německém Hamburku (červen 1995). Po opatrném dotazu, zda neví něco o pověsti o takové zvláštní postavě, které se říká golem, se Honza s pobavením zasmál a vyprávěl mu o straropražských pověstech, rabínu Löwovi a golemově neveselém konci. Terry pak v Praze požádal svou průvodkyni, aby ho zavezla na prohlídku do pražské synagogy, kde se pokusil dostat na půdu, aby se přesvědčil, zda tam golem stále ještě neleží.

Terry měl v úmyslu napsat i něco na motivy katovského povolání, zaujal ho totiž nejslavnější český kat Jan Mydlář, který popravil české pány po prohrané bitvě na Bílé hoře. Zaujalo ho zejména to, že kat musel před panovníkem stát na prasečí kůži, aby nepošpinil jeho sídlo. Této inspirace ale v žádné knize nevyužil. Jediným jmenovaným katem v zeměplošských knihách je pan Vojáček, který se katu Mydláři podobá možná jen v tom, že i on byl dobrým mistrem svého řemesla.

Řády a ocenění

V roce 1989 získal British Science Fiction Award za zeměplošský román Pyramidy.

V roce 1994 získal British Book Awards v kategorii Fantasy a sci-fi autor roku.

V roce 1998 mu byl udělen Řád britského království (Order of British Empire) k příležitosti královniných narozenin za službu literatuře.

V roce 2001 obdržel od Britských knihovníků Carnegie Medal za Úžasného Maurice a jeho vzdělané hlodavce za nejlepší knihu roku pro děti vydanou ve Velké Británii.

V roce 2003 obdržel Prometheus Award za Noční hlídku za nejlepší „osvobozenecký“ román roku.

V roce 2004, 2005 a 2007 získaly zeměplošské romány o Toničce Bolavé Svobodnej národ (2003), Klobouk s oblohou (2004) a Zimoděj (2007) ocenění Locus Award za nejlepší knihu pro mládež. Čtvrtá kniha o Toničce bolavé Obléknu si půlnoc (2010) získala v roce 2010 Andre Norton Award v kategorii Science fiction a fantasy pro mládež udělovanou jako součást udílení cen Nebula.

V roce 2008 získal Locus Award za zeměplošský román Nadělat prachy v kategorii Nejlepší fantasy román.

18. února 2009 byl v Buckinghamském paláci královnou Alžbětou II. pasován na rytíře za službu literatuře, takže od té doby mohl užívat titulu sir.

Terry Pratchett také získal několik cen za celoživotní dílo – NESFA Skylard Award v roce 2009, World Fantasy Award v roce 2010 a Margaret A. Edwards Award v roce 2011.

Byl také oceněn čestnými doktoráty z univerzit ve Warvicku, Portsmouthu, Bathu, Bristolu, Buckinghamshiru, Dublinu, Bradfordu, Winchesteru, Jižní Austrálie a z The Open University (distanční univerzita).

Rodina

V roce 1968 se ve svých 20 letech oženil s Lyn Purves. V roce 1970, když rezignoval na svou funkci ve Western Daily Press, se přestěhovali do domu v Rowberrow v Somersetu. Zde se jim v roce 1976 narodilo jejich jediné dítě, dcera Rhianna. Když zjistili, že dům už není možné dále přestavbou zvětšovat, rozhodli se v roce 1993 přestěhovat do jihozápadního Salisbury, do vesnice Broad Chalke.

Své padesáté narozeniny oslavil koncem dubna 1998. Přestože se nedalo zabránit tomu, aby se o oslavě dozvěděl, 50 hostů na večeři v Ivy Restaurant ve známé čtvrti Soho s množstvím originálních dárků ho překvapilo dokonale.

Manželka Lyn nikdy nejevila velký zájem o žánr sci-fi a fantasy, což nezměnil ani velkolepý úspěch jejího manžela.

Dcera Rhianna Pratchett se narodila 30. prosince 1976 a studovala žurnalistiku. Stala se scénáristkou mnoha úspěšných počítačových her. Nejznámější z nich jsou Tomb Raider (2013), Rise of the Tomb Raider (2015), Thief (2014), humorná série Overlord (2007–2009, 2015) a Mirror’s Edge (2008). V roce 2012 společně se svým otcem a jeho asistentem Robem Wilkinsem založili společnost Narrativia, která má mít do budoucna na starosti práva na filmové zpracování díla Terryho Pratchetta.

Zajímavosti

Už od dětství projevoval velký zájem o astronomii, proto si na zahradě svého domu nechal postavit observatoř, a dokonce byl po něm pojmenován jeden asteroid.

Na zahradě měl také skleník s velkou sbírkou masožravých rostlin.

V roce 1995 po něm paleontolog Richard Köhler pojmenoval vyhynulou želvu objevenou na Novém Zélandu, která žila v době třetihorního Eocénu. Tato želva dostala latinské jméno Psephophorus terrypratchetti.

Pratchett byl jedním z prvních spisovatelů, kteří používali k psaní počítače. Jeho prvním počítačem byl Sinclair ZX 81. Také byl jedním z prvních spisovatelů, kteří začali komunikovat se svými fanoušky prostřednictvím internetu. Byl i občasným hráčem počítačových her, například Tomb Rider, Half-Life, Thief a The Elder Scrolls IV: Oblivion.

V roce 2016 vyvíjeli fanoušci Terryho Pratchetta na internetu úsilí, aby byl prvek s protonovým číslem 117 z periodické tabulky prvků pojmenován jako octarine (značka Oc). Prvek 117 byl nakonec pojmenován jako tennessine (značka Ts) po americkém státě Tennessee, ve kterém sídlí Národní laboratoře Oak Ridge.

Terry Pratchett se stal velmi štědrým dárcem Nadace pro Orangutany (Orangutan Foundation). Své „svěřence“ osobně v roce 1995 navštívil v rezervaci na Borneu, a tuto jeho výpravu natočil Channel 4. Jednou z postav Zeměplochy je Knihovník Neviditelné Univerzity, který byl po magické nehodě proměněn z člověka na orangutana. Můžeme si jen klást otázku, zda přízeň Terryho k orangutanům vznikla až po vzniku této postavy, nebo zda naopak tato postava vznikla díky jeho oblibě těchto primátů.

Alzheimer

V prosinci 2007 Terry Pratchett veřejně oznámil, že mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba, což je nevyléčitelná nemoc napadající mozek. Před touto diagnózou se lékaři mylně domnívali, že za jeho problémy s motorikou může malá „mrtvička“, kterou měl utrpět v roce 2004 nebo 2005, a která neměla vliv na jeho další psaní. Alzheimerova choroba mu byla zjištěna v ranném stádiu, mělo tedy trvat několik let, než se začne vážněji projevovat. Terry Pratchett byl po nějaké době od tohoto prohlášení se svým psaním odkázán na svého asistenta Roba Wilkinse, kterému své poslední knihy diktoval. V případě jeho nepřítomnosti používal počítačový program. Z toho důvodu bylo samozřejmě tempo psaní nových románů ke konci jeho života pomalejší.

Terry Pratchett v březnu 2008 vystoupil na konferenci britské nadace zabývající se Alzheimerovou nemocí, a daroval na její výzkum milión amerických dolarů. V tomto roce také natočil dvoudílný dokument pro BBC Terry Pratchett: Život s Alzheimerem (Terry Pratchett: Living With Alzheimer’s). Tento dokument obdržel cenu BAFTA (Bafta Scotland Award) v kategorii dokumentárních pořadů (Factual Series).

V roce 2009 prozradil, že předtím, než jeho nemoc postoupí do kritické fáze, by si přál provést asistovanou sebevraždu. Od té doby se stal velký propagátorem eutanázie, která není ve Velké Británii zákonem povolena. V roce 2011 pak na toto téma natočil další dokument pro BBC Terry Pratchett: Možnost zemřít (Terry Pratchett: Choosing to Die). I tento dokument získal cenu BAFTA.

Setkání se Smrtěm

Terry Pratchett zemřel dne 12. března 2015 ve svém domě v Broad Chalke, v Anglii, ve společnosti svých nejbližších. Přestože byl v posledních letech svého života aktivním zastáncem a propagátorem asistované sebevraždy, zemřel přirozenou smrtí.

Mnoho známých osobností mu po jeho smrti vzdalo čest, včetně britského premiéra Davida Camerona, komika Rickyho Gervaise, spisovatelů Nicka Harkawaye, Ursuly Le Guinové, Terryho Brookse, Margarety Atwoodové, George R. R. Martina a Neila Gaimana.

Terry Pratchett po sobě zanechal několik nedokončených děl. Jeho dcera Rhianna Pratchettová, která spravuje autorská práva svého otce, však prohlásila, že nemá v úmyslu zveřejnit jakékoliv jeho nedokončené romány. Hard disk, na kterém měl Terry Pratchett uložena svá nedokončená díla, skončil pod parním válcem. Bylo to dost symbolické zničení, když jedna z posledních Zeměploch se týkala železničních parních vlaků.