„Seržante?“
„Ano, desátníku Pingu?“
„Proč máte někteří ty fialové kytky, seržante?“
V té chvíli došlo k určité změně ve vzduchu, způsobené nasáváním vzduchu mnoha pozvednutých nosů, způsobené mnoha páry napjatě a nenápadně naslouchajících uší. Všichni policisté v místnosti přestali psát.
„Tedy, všiml jsem si, že jste je vy a Noby a Reginald takhle nosili už vloni touhle dobou, a napadlo mě, jestli se třeba nečeká i od nás, že bysme je...“ Ping se zakoktal. Oči seržanta Tračníka, obvykle tak přátelské, se náhle zúžily a dalo se v nich zcela jasně číst: tak pozor, mládenče, tady jsi na tenkém ledě a ten už ti začíná praskat pod nohama...
„Víte, moje bytná má zahrádku a mohl bych tam zaskočit a...“ Ping pokračoval v tomto naprosto netypickém pokusu o sebevraždu.
„Tak ty by sis chtěl dneska taky připnout šeřík, jo?“ řekl Tračník tiše.
„No, chtěl jsem akorát říct, že kdybyste chtěl, mohl bych tam zajít a -“
„A tys tam snad byl?“ řekl Tračník a vstal od stolu tak rychle, že převrhl židli.
„Uklidni se, Frede,“ zamumlal Noby.
„Já jsem nechtěl-“ začal Ping, ,,já jen chtěl..., kde jsem to měl být, seržante?“
Tračník se opřel rukama o stolní desku a naklonil se tak, že se jeho kulatá rudá tvář ocitla jen několik centimetrů od Pingova obličeje. „Jestli nevíte, kde je to tam, tak jste tam nebyl,“ prohlásil týmž tichým hlasem. Pak se zase narovnal. „Tak, my s Nobym teď máme nějakou práci,“ dokončil. „Pohov, Pingu. Jdeme ven.“
„Ehm...“
Tohle nebyl Pingův šťastný den.
„Ano?“ obrátil se k něm Tračník zamračně.
„... a já velím denní službě, jinak bych se neptal, ale... když odcházíte, seržante, měl byste mi říct, kam jdete. Jen pro případ, že bych se s vámi potřeboval spojit, chápete? Musím to zapsat do deníku služeb. Inkoustem a tak,“ dodal.
„Víte, co je dneska za den, Pingu?“ zeptal se Tračník.
„Pětadvacátého května, seržante.“
„A víte, co to znamená, Pingu?“
„Ehm... ne.“
„To znamená,“ řekl Noby, „že každý natolik důležitý, aby se mohl zeptat, kde jsme -“
„- bude vědět, kam jsme šli,“ dodal Fred Tračník.
Pak za nimi s bouchnutím zapadly dveře.
– Noční hlídka
V závěrečné části příběhu Noční hlídky se schyluje k boji mezi revolucionáři v čele s Janem Kýlou a mezi Speciály v čele s Karcerem. Aby revolucionáři věděli, koho bít a koho ne, tedy aby se od sebe odlišili, označili všechny revolucionáře šeříkem, díky tomu slavíme 25. května, v den výročí ankh-morporské revoluce, Šeříkový den.
8. květen 1945 je svátkem (významným dnem) v České republice, při kterém se slaví konec druhé světové války a osvobození Československa spojeneckými armádami před německou okupací.
Tento den je také oslavou Pražského povstání, při kterém došlo v hlavním městě naší země k bojům mezi německými jednotkami a českými povstalci. Toto povstání trvalo od 5. do 9. května, přičemž nejznámější částí povstání se stal boj o rozhlas. Během těchto bojů zahynulo na 3 000 povstalců a asi 1 000 Němců.
Když 9. května do Prahy nakonec dorazily jednotky Rudé armády, občané města je nadšeně vítali a zdobili sovětské vojáky i jejich techniku, včetně tanků, šeříkovými květy, které v té době všude hojně kvetly. Šeříky se tak staly symbolem osvobození a někteří Pražané dlouhá léta v tento den zdobili své příbytky šeříkem jako výraz úcty a památky ke všem, kteří při osvobozování naší země padli.
Prahu pak přímo osvobodily jednotky druhého ukrajinského frontu pod velením maršála Malinovského, na jehož zdraví připíjí Miroslav Donutil ve filmu Pelíšky. Ukrajinský front nesl tento název ne proto, že by se skládal pouze z ukrajinských vojáků, ale proto, že byl určen pro boje na území Ukrajiny proti Němcům. Téměř dvě třetiny tohoto frontu tvořili Rusové (62,5 %), jednu třetinu Ukrajinci (35 %) a malé procento Bělorusové (2,5 %). Kromě tohoto frontu se na osvobození českých zemí podílely také první a čtvrtý ukrajinský front.
U nás šeříky běžně rostou někdy začátkem května. V Anglii, kde je chladnější podnebí, pak až ke konci května. Proto Terry Pratchett stanovil datum ankh-morporského povstání na 25. května, aby to bylo pro anglické čtenáře srozumitelnější. Pro naši zemi je však toto datum už dost pozdě, takže se často stává, že v Šeříkový den jsou u nás šeříky již odkvetlé.
Sovětské vojáky vítali Češi šeříky/Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.