Výhra v loterii

Rovníková Azamonie, v přístavu městečka Crâne …

„Anguo, opravdu si myslíš, že to tam bez nás velitel Elánius všechno zvládne, se všemi těmi papíry a tak?“ obrátil se Karotka starostlivě na svou společnici právě nejistě vystupující z lodi po dřevěném můstku na břeh.
„Konečně pevná zem, troška vody, ta je opravdu důležitá, na žízeň nebo umýt se, to jo, ale co je moc, to je moc, brrrrr!“ zamumlala si pro sebe Angua a jako by nic ještě stačila odpovědět Karotkovi, „vždyť víš, že ti tu dovolenou dal málem rozkazem, a navíc, pomyslel jsi při tom i na nás, že si můžem taky trochu užívat?“
„No jo, máš pravdu, Noby s Tračníkem si ji už taky zaslouží, nejsem přece žádný sobec…, ehm, co se na mě tak zvláštně díváš…, aha jo, ty myslíš jako nás dva, tebe a mě. To mi věř, že už jsem tě dlouho chtěl někam vzít, pozvat tě do ciziny, jenom jsem netušil že to bude právě teď,“ odpověděl klidně a zároveň se ohlédl, jak z lodi ještě vycházejí již zmiňovaní kolegové Noby a Tračník. Ti, jakmile však zahlédli nedaleko stojící tržnici a rej lidí kolem ní, neváhali a jako jedno tělo se tam oba vydali s blaženým výrazem v obličeji.
„Konečně normální žrádlo, žádné sušené maso se suchary, prej výletní jachta, bazén v ceně, blbost! Všim sis kapitána, když jsem mu naznačil, že tu má mít ten bazén? Klidně se mi smál do ksichtu, když odpovídal, že vody máme kolem dost, ať si skočím, hajzl!“
„Klídek Frede, já stejně ten bazén nemusím, ale teď si koupíme nějaké to žrádlo a dáme si do huby, uděláme si perfektní dovolenou,“ odvětil Noby zatímco už vcházel mezi první stánky, kde snědí prodavači a prodavačky právě zahlédli svou příležitost přicházející v podobě dvou nových tváří mezi jejich vystavené zboží. Samozřejmě jejich následná reakce odpovídala reakcím všech podobných obsluhovačů tržních stánků celého světa a Nóblhóch a Tračník se tak stali středem jejich vesmíru…
„Chcete mi tím říct, dobrý muži, že když si koupím tuhletu rybu, jasně, jo, rozumím… čerstvou právě ulovenou a vzácnou velmi chutnou rybu…, tak že potom mi dáte i tuhletu pilku co má na nose zcela zdarma?“ zeptal se nevěřícně Noby úsměvného prodavače.
„Ano velevážený pane, taky vám můžu nabídnout tyto pilky dvě a ty ryby dostanete k nim jen za poloviční cenu, pro vás všechno!“ obrátil se prodavač tentokrát již raději na vedle stojícího Tračníka.
„Máš recht, to vypadá na dobrej kšeft. Noby, berem rovnou dvě, za ty prachy to stojí a taky už musím něco vypít!“
„Jasně, tak teda dvakrát. Hele, Frede, stejně je to paráda, co, že jsme tu dovolenou vyhráli a to dokonce i s Karotkou a Anguou, celej měsíc lážo plážo plná penze!“ podotkl ke kamarádovi Noby a s úsměvem na rtech si pod paži strčil dva Pilouny, „zaplať Traky, jo?“

Zatím na opačném, ale nedalekém konci přístavní hráze…

„Seržio, to jsou určitě oni, připrav v hotelu vše potřebné a ať to odsejpá!“
„Jasně, šéfe, jako vždycky!“

V tu samou dobu v Ankh-Morporku, v kanceláři velitele Elánia…

„Áha, hmmm…,“ zadíval se Elánius do složky papírů na stole před sebou, „vy jste Al Kapón, z Omaru, čtu-li dobře, a ucházíte se o místo u nás. Podle těchto doporučení jste v Omaru vedl oddělení vražd Omarské Hlídky, vystudoval jste policejní akademii a…, probůh, co to je, policejní akademie?“
„Věřte, Veliteli Elánie, že příprava policistů v Omaru je na té nejprofesionálnější úrovni, kterou zajišťuje právě Akademie!“ nekompromisně odpověděl Kapón.
„To beru, jasně, a proč chcete právě pracovat u nás, v Ankh-Morporské Hlídce?“
„Dost jsme o vás slyšeli a navíc jste největším městem, o kterém vím, rád bych tu tedy zužitkoval své znalosti a také nějaké další získal. Doufám, že mi to umožníte, veliteli.“
„Takže, ať mám jasno, vy chcete dobrovolně nastoupit k nám do Hlídky. No, reference máte výborné, zítra ráno nastoupíte a budete se hlásit u seržanta Reginalda Půlbotky, rozuměno?!“

O něco později, opět v Ankh-Morporku, v sídle spiklenců…

Kolem kruhového stolu netrpělivě posedává u plných korbelů vína pět nervózních mužů. Všichni najednou sebou trhli, když se ozvalo zaklepání na dveře. Čtyřikrát přerušovaně, signál jejich lóže. Do místnosti vstupuje starý sluha jednoho z pánů…

„Pane, Al Kapón byl přijat, zatím bez funkce, ale vzkazuje vám, že po menším průzkumu schopností zdejších policistů nevidí v tom žádný problém. Případně, že ho odstraní“, tiše pronesl se skloněnou hlavou sluha. Ostatní muži se před ním nenápadně zahalili.
„Dobrá, můžeš jít a dávej pozor na další zprávy, neprodleně je chci mít tady!“ propustil Mercando svého sluhu a otočil se k ostatním. „Tak, vážení přátelé, druhá polovina plánu začala a řekl bych, že úspěšně. Kapón si opravdu s případnými problémy dovede poradit. Máte-li k tomu nějaké otázky, sem s nimi!“
„Mercando, že je Kapón spolehlivý, to už nás přesvědčil při minulé akci. V Cechu vrahů nemají lepšího, ale mám pořád obavy, jak se se svou prací vyrovnají v případě Karotky a jeho společníků. Víte přece, že ti se v žádném případě nesmí před dokončením Kapónova úkolu vrátit zpět!“
„Nemusíte mít žádné obavy, můj dobrý známý a přítel Montoya taky nedělá svou práci poprvé a i když bude nejspíš Karotka tvrdší oříšek, na Montoyovy metody bude určitě krátký. Nechtějte je znát. Každopádně musím ještě jednou vyjádřit mé uznání tady Fortunovi, ten nápad s loterií a zájezdem na pobřeží Azamonie jako hlavní výhrou byl skvělý. Zejména tedy jeho provedení, když náhodou vyhráli hlavní cenu kapitán Karotka a seržant Tračník, skvělé a myslím, že by jsme to mohli řádně oslavit. Půl cesty k odstranění toho prohnilého Patricije máme za sebou, pánové, na úspěch!“

V Crâne, Lovecký hotel…

„Šéfe, zároveň s našimi hosty přišla i depeše od vašeho přítele z Ankhu. Upozorňuje vás na důležitost úkolu i jeho ocenění. Navíc zdůrazňuje nebezpečnost zejména toho Karotky a taky doporučuje váš oblíbený postup, údajně ta Angua má lepší čich než nějaký pes, takže co teď?“
„Není problém. Aspoň si to naši návštěvníci užijí. Dobrá, tady v hotelu se jim nic nestane, rozumíš, Seržio. Nebudeme je podceňovat a zítra je tedy pozvu na menší „třídenní“ výlet k pyramidám Žlutých lidí v Mokré džungli, pod vedením zkušeného průvodce, Seržia.“
„Pane Montoya, prosím, to ne, raději je v noci odkrouhnu, to umím líp!“
„Bez řečí, už jsem rozhodl!“

Mokrá džungle, tábor Lovců lebek…

Mokrá džungle, jeden z mnoha neznámých a nebezpečných pralesních porostů Zeměplochy, kraj Azamonie… Pouze několik dobrodruhů se odvážilo vstoupit na jejich území, na území nejnebezpečnějšího kmene Lovců lebek, jejichž jednotlivé tábory byly vždy postaveny nedaleko jejich hranic tak, aby jim případná kořist nikdy neunikla. Ještě horším zlem, dalo by se říct, bylo i další obyvatelstvo pralesa, nejen těch známých s jedovatými žlázami, ostny či ostrými zuby a drápy, ale i spousta tvorů, jichž ještě svět neviděl a kteří byli ještě nebezpečnější. Nemluvě už o vlhku, chladu i parnu, pocitech strachu a stísněnosti, o smrtelných nemocech a dalších…
A právě do takovéto džungle jménem Mokrá džungle právě vstoupil Karotka, Angua, Noby a Tračník, které vedl jejich průvodce Seržio prosekávajíce cestu zelenou stěnou mačetou. Byli na cestě už skoro celý den, kdy překonali mnoho nástrah pralesa včetně několika visutých mostů přes do dáli ubíhajících hlubokých strží…
„Haló, kapitáne Karotko!“ zavolal Tračník, „vždyť nám říkali, že to bude krásný výlet do přírody někam k pyramidám, ale tohleto jsou galeje, opravdu! Už jsem ze mě zlikvidoval tři štíry, několik pavouků a občas na nás útočí dokonce i hadi. A vzpomeňte ty aligátory, když jsme se brodili přes tu řeku, kdyby jste si jich včas nevšiml, asi by jsme tu už nebyli!“*
„Máš pravdu, Frede, ale tadyhle pan Séržio říkal, že ještě jeden most a kousek a jsme tam, tak vydrž, prý to bude stát za to!“ odpověděl Karotka, právě když se před nimi náhle rozestoupila krajina a Seržio konečně namáhavě vydechl, „tady to máme, poslední most a tam za tím kopcem už jsme tam. Máme tam i zařízenou chatu pro hosty, studené nápoje, teplé jídlo a i koupel, paráda. Běžte první, já si jen upravím bágly, hnedky vás doběhnu. Za mostem počkejte!“

Zatím už z druhé strany propasti, kde právě ten poslední most končil, ukryt za nepropustným porostem, už nějakou dobu pozoroval skupinku turistů Vykotlaný Zub, nejlepší ze stopařů Lovců lebek. Hluk, jaký přitom ti lidé vydávali, ho ani nenutil se k nim blíže připlížit, stačilo naslouchat. To bude Lov, zvláště poté co zahlédl toho velkého dobře stavěného muže, jak při překračování řeky chytil pod krk ty dva obrovské aligátory a srazil je hlavami proti sobě, že si potom už rychle rozmysleli na ně útočit. Taky na něj zapůsobilo, když dalšího uchopil za ocas a cestu mezi ostatními krokodýly si vynutil tím, že tím aligátorem mlátil kolem sebe do ostatních hlava nehlava. Právě tento

*…útok aligátorů na Karotku a spol. je historií samou pro sebe, důležité však je, že zprávy se džunglí šíří rychle a od té doby na skupinu nezaútočil jediný aligátor!
neznámý a neohrožený způsob boje na něj, jednoho z nejlepších bojovníků Lovců lebek, udělal obrovský dojem. Právě tohoto muže hlavu musím mít, rozhodl se pevně v duchu Vykotlaný Zub a přitom dále pozoroval přechod těch lidí přes visutý lanový most. Divné se mu zdálo akorát chování jejich průvodce nebo co to bylo zač, nejdřív u té řeky s krokodýly, do které vstoupil asi na tom nejhorším místě, přičemž ostatní nechal rychle za sebou a teď dokonce stál na začátku mostu a mačetou začal přesekávat hlavní lana. Když zahlédl, že si toho ostatní všimli a konec mostu stihnou v bezpečí, obrátil se zpět do džungle a vydal se oznámit tu radostnou zprávu svému náčelníku.
„Ta svině, málem nás všechny zabil, hajzl!“ ulevil si udýchaný Fred Tračník, „proč to udělal?“
„Asi jsme se mu nezalíbili nebo je tu zvykem dostat ňáký ten bakšiš a my mu nic nedali, jen jsme mu nadávali za tu procházku tady,“ z posledního odpověděl Nóblhóch vleže z trávy, kde se ještě snažil načerpat dostatek kyslíku do plic, které už odmítaly za takovýchto podmínek pracovat. Karotka se zamyšleně díval zpátky přes nyní nepropustnou propast a jen kývne na Anguu, která mu oznámí, že se proběhne po okraji, jestli se nedá někde propast překonat. V dáli přitom zaslechne najednou nějaké bubnování, asi domorodé bubny. Ostatní také zpozorní, když Tračníka najednou něco napadne, „doufám, že ti domorodci, co bubnujou, nejsou nepřátelští a že na nás nepřijdou, ta dovolená se nám pěkně vyvíjí!“
„Myslím, že by jsme za zvukem těch bubnů mohli jít, pokud tedy Angua nenajde nějakou cestu zpět, a poptat se tam kam dál. Možná nám ukážou i ty pyramidy,“ odvětil klidně Karotka.

Ankh-Morpork…

„Navážko, půjdete spolu s Kapónem na Červí náměstí, máme hlášku, že se tam bude konat nepovolená demonstrace nějakých Svobodných za novou zemi, či co to vlastně chcou, budete dávat jenom pozor a dokud se to nějak nezvrhne, nebudete zasahovat. Po vašem minulém zákroku proti demonstrantům, tak nechvalně publikovaného zdejším deníkem, mě Patricij požádal o určitou toleranci, né přehnanou samozřejmě, ale přesto… rozumíte?“ obrátil se Elánius od stolu na Navážku a Kapóna.
„Rozkaz, pane!“

Červí náměstí v Ankh-Morporku není nijak známé, dokonce je tak malé, že jej nazaznačují ani některé mapy města. Přesto na jeho severním konci přistavil černý kočár s malým erbem na dvířkách a z okýnka se natáhla ruka předávajíc plný měšec jiné ruce patřící muži zahaleném v barevné róbě s pestrým šátkem na hlavě. Poté, co měšec zmizel pod jeho oděvem, kočí prásknul bičem a kočár v okamžiku z náměstí zmizel. O pár minut později se na náměstí shromáždilo několik lidí se zvláštními účesy, některé i různých barev, v různě strakatých hábitech, ale i kožených oblecích, někteří z nich s klidem vytáhli transparenty s nápisy a pomalu začali skandovat různá hesla: „Odstraňte chudobu!, Berte bohatým, dejte chudým!, Pryč s prohnilou vládou!, Za svobodnou zemi!“ atd. atd. Další demonstranti si na krk pověsili malé bubínky a začali do rytmu bubnovat za doprovodu několika píšťal. Přitom začali pochodovat kolem náměstí a blokovat tak i tu nemnohou dopravu, která se zde vyskytla.
K náměstí zatím klidně přicházel Navážka s Kapónem.
„Á, už nám začali i zpívat, tak teď nevím, ať si tam nepřipadáme jako blbci. Asi to budem muset na přání Patricije ustát,“ zvolal Navážka směrem ke Kapónovi, když zrovna přišli na náměstí, kde si jich samozřejmě díky Navážkovi hned všimli. To na jejich morálku pořádně zapůsobilo, ovšem z nitra davu se najednou ozvalo skandování „policejní stát, policejní stát!“ a ostatní se za chvíli přidali a řvali taky.
„Takhle to, kolego Navážko, ale přece nenecháme, u nás by jsme vzali naši koňskou jízdu a roznesli by jsme je na kopytech!“ vykřikl přes hluk davu Kapón k Navážkovi.

„Ne, musíme to ustát. Stejně jestli chcou policejní stát, tak asi nebudou tak špatní, jak to na první pohled vypadá. Kam jdeš, Kapóne, stůj!“ a rozběhl se* za Kapónem, který už zmizel v davu.
Kapón s Navážkou za zády přistoupil k jednomu z mužů demonstrantů uprostřed davu, „shodou“ okolností právě k tomu, který před nějakou dobou na tomto náměstí přebral jistý měšec. „Pane!“ začal Kapón, „vy jste jak vidím určitě vůdcem těch lidí tady a tak bych vás rád uvědomil, že vaše demonstrace je nepovolená, takže ji ihned ukončete!“
„A na čí příkaz jako, chytráku!“ zasmál se Kapónovi do obličeje a odplivl před sebe na zem, na nedaleký kámen. Když však zaslechl hluboké a temné „hmmmmm!!!“ a zvedl zrak od kamene vzhůru, úsměv mu na rtech přimrzl při pohledu na policejního trola. „Pardon, pane, netrefil jsem se“ a začal pomalu couvat dozadu. Kapón ho chytil pod krk a do ucha mu zavrčel: „Na příkaz Al Kapóna, Myslkryso, takže doufám, že víš co se teď patří a tu sebranku odsaď rychle vyhodíš. Zaplaceno dostals a kdyby ti to nestačilo… cítíš ten tlak mezi nohama? Šmik, šmik?“

*…on se tedy Navážka doopravdy nerozběhl, stačili mu jen dva jeho „kroky“, aby se dostal kolegovi za záda. Asi není pro nikoho překvapením, že moc lidí se mu do cesty nestavělo a v nejbližším okolí ustávaly i výkřiky a zvolávání demonstrantů.

Azamonská džungle…

Stopař Vykotlaný Zub tomu už vůbec nerozumí a poprvé ho napadá, spíše jen jako letmá myšlenka, zda-li tento Lov nebude trošku jiný, než ty ostatní. Vždyť normálně se po zaznění válečných bubnů Lovců lebek všichni v okolí, kdo je slyší, rychle otočí a co nejrychleji se snaží zmizet z jejich území. Smysl Lovu byl vždy ve štvaní živé lidské zvěře. To ostatní už pak patřilo tak nějak k pravidelným obyčejům Lovců lebek, ty oběti, hlavy, jídlo a tak. Jenže tihleti mířili přímo za zvuky bubnů!

Karotka kráčel neúnavně vpřed mávajíce štíhlou mačetou před sebou a nekompromisně tak nepropustnou džunglí prosekával cestu pro ostatní. Za ním šla Angua, Tračník a jako poslední Nóblhóch. V tom Angua poklepala Karotku na rameno: „Počkej, něco cítím ve vzduchu, podívám se na to, potom vás doběhnu.“ Karotka přikývl, „ale dávej na sebe pozor, tohleto má do našich lesů dost daleko!“ a pokračoval v průniku zelenou stěnou dál.
Angua poodešla od svých společníků a za okamžik už ve své druhé podobě vyrazila džunglí vpřed. Netrvalo dlouho a jako stín se prosmykla kolem několika divoce vyhlížejících mužů, pomalovaných žlutou, červenou a černou hlinkou, s luky i foukačky v rukou, kteří mířili přímo naproti Karotkovi a ostatním. S celkem jasnými úmysly, napadlo ji, když se zboku z porostu najednou nečekaně vynořil další z pomalovaných a okamžitě po ní vystřelil šíp. Jen rychlý pudový instinkt ji přinutil včas uskočit. Proto se raději hned vydala druhou stranou oklikou zpátky varovat ostatní. Přidala tempo a jako bleskový stín se řítila džunglí. Jen letmo vnímala nebezpečí kolem sebe a také změny prostředí, když vběhla mezi nějaké rozvaliny prorostlé zelení. Avšak ani taková rychlost nezabránila propadnutí země pod nohami a se zoufalým zakňučením se zřítila někam dolů černou tmou…

Vykotlaný Zub cítí přítomnost ostatních spolubojovníků kolem sebe. Když se ohlédne po jejich kořisti vpředu, vidí stále neúnavného hromotluka, jak proráží cestu pomalu, ale jistě vpřed. Vedle stojící náčelník dává pokyn jednomu z bojovníků. Ten opatrně vytáhne složený kus listu a zezadu se přiblíží k poslednímu vetřelci. Hbitě se vyšplhá po mechem pokryté větvi stromu a z vrchu na něj rychle vysype obsah složeného listu. Pět černých větších mravenců b-tuni, smrtelně jedovatých, se zachytí na Nobyho zádech. Domorodec na větvi se pousměje a připraví si své nástroje k získání trofeje, jeho hlavy. Další okamžiky ho však přesvědčí o tom, že ne vždy osvědčená metoda s mravenci b-tuni a jejich kusadly

musí být tou nejspolehlivější. Zejména když zahlédne, jak všichni b-tuni na zádech tohoto muže zničehonic odpadají nehybní na zem a muž kráčí klidně dál.*

„Náčelníku, zahlédl jsem něco velice zvláštního, od dalšího útoku jsem raději upustil,“ podává hlášení neúspěšný bojovník. „Vždy přesvědčivá b-tuni zbraň selhala a navíc jsem u těch mužů zahlédl naše obřadní Mečounovy zuby, nevím co si o tom myslet, taky jeden z nich chybí a nemůžeme ho najít, zklamal jsem!“
Náčelník Velký Muž se zamyslí, „dnešní Lov bude asi složitější, než jsem myslel, dej zprávu ostatním, změníme taktiku, na můj signál hromadně zaútočíme, ale zajmeme je živé, nikoho nezabít. Zaslouží si lepší smrt, tu obřadní!“ První neúspěšný útok ho překvapil, jak je možné, že bílí lidé znají ochranu proti b-tuni a navíc mají u sebe Mečounovy zuby. Možná znají naše způsoby nebo je to provokace. To nic, proti Lovcům lebek nemají šanci a poslední nám taky neunikne!

Angua se probrala v tmavé místnosti, tělo plné podlitin, hlava ji třeštila jak po několikanásobné ráně perlíkem. Když se pokusila pohnout, téměř upadla znovu do bezvědomí. Velká tržná rána na boku plná zaschlé i další nové krve ji okamžitě upozornila, že při dopadu neměla tolik štěstí, ale na druhou stranu, ostré dřevěné kůly a spousta koster kolem ní ji ujistily, že vše mohlo být ještě horší. Opět se raději převtělila do své vlčí podoby a cítila, jak se ji začíná rána stahovat a bolest ustupovat. V tom zaslechla někde v dáli neznámý hluk. Pomalu vstala a vydala se směrem za zvukem, možným východem z pasti. Na místě vypadající jako stěna prorostlá břečťanem hned objevila otvor, kterým vešla do nějaké chodby. Po chvíli zahlédla v dáli světlo. Konečně venku.

Šamani Lovců lebek se shromáždili v obřadní místnosti v Pyramidě předků obklopeném sochami jejich bohů s lidskými těly a vlčími hlavami, kde už byl na oltáři připraven první z bílých lidí k obětnímu rituálu. Hlavní šaman zvolna slavnostně vytáhl Mečounovy zuby a za mumlání ostatních se připravil k hlavnímu aktu. Když však přiblížil zubaté ostří ke Karotkovu krku,

*…i b-tuni museli být překvapeni, když jejich kusadla narazila na ochrannou** vnější vrstvu Nobyho pokožky, získanou dlouholetou službou v Ankh-Morporku a jeho všeobecně známou čistotou…
**…pro b-tuni zcela zřejmě silně toxickou

obřadné mumlání najednou ustalo. Na ponuré stěně, kde se odráželo mihotající se bledé světlo pochodní, plné stínů soch i šamanů, se objevil zcela nový hrůzostrašný stín. Stín podobný velkému vlku se pomalu pohyboval mezi dvěma postavami nejmocnějších bohů. Tam se jeho vlčí tělo začalo přeměňovat v lidskou podobu, kdy v přesně neurčené chvíli všichni zahlédli nezřetelnou siluetu lidského těla s vlčí hlavou, jak vychází od obou soch směrem k oltáři a před zraky ostatních se jeho hlava přeměnila v lidskou. Naráz před nimi stála nádherná nahá dívka s dlouhými vlasy, která od zkamenělého hlavního šamana převzala obřadní zbraň a přeřezala oběti pouta.*

Ankh-Morpork…

Ankh-Morpork Times

Členové Hlídky nezvěstní!
Kapitán Karotka, seržanti Tračník a Angua a desátník Nóblhóch, kteří nedávno vyhráli ve Velké loterii Hlavní cenu, zájezd do Azamonie, jsou nezvěstní. Poněvadž se předtím vydali objevit kmen Lovců lebek, jenž dosud takovýmto pokusům úspěšně odolával, a měli se již vrátit před deseti dny, naděje na jejich znovuobjevení je mizivá.
Úpřimnou soustrast všem rodinným příslušníkům, Ankh-Morpork Times!

Nový kapitán naší Hlídky! Závratná kariéra!
Desátník Al Kapón byl mimořádně povýšen do hodnosti kapitána-čekatele. Jeho posledním úspěchem na poli bezpečnosti města byla záchrana sebebraha z Oslího mostu.** Povýšení bylo založeno jak na jeho mimořádných schopnostech,skvělých služebních zákrocích, tak i na zprávě o ztrátě velitelských kapacit Hlídky (viz zpráva Členové Hlídky nezvěstní!).

*…a přijde chvíle, kdy se na zemi objeví právě ten, jehož jméno nesmí být vysloveno, a pozvedne opět své děti k velkým válkám a vítězstvím a v jejichž čele získá pro své děti vládu nad všemi, a jehož vlčí tvář s lidkým tělem bude znamením, že tato chvíle přišla… (viz Zeměplošská Velká Encyklopedie, odst. Legendy Lovců lebek)
**…nutno říci, že tentokráte nešlo o žádnou úplatu spiklenců k zviditelnění Al Kapóna, ale skutečně o využití naučených i vrozených vloh Kapóna. Po důvěrném rozhovoru s Kapónem sebevrah rychle zjistil, že jeho smrt není to nejhorší, co by jeho blízké mohlo potkat…

V Crâne…

„Šéfe! Šéfe! Průser! Právě jsem dostal zprávu, že ulicí se k nám k hotelu blíží skupina divochů a …“
„Tak je prostě sem nepustíte, takovou prkotinu snad zvládneš, ne?“ přerušil ho vztekle zrovna svou sekretářkou zaneprázdněný Montoya.
„Jenže s těmi divochy tam jdou i ti z Ankh-Morporku a vůbec nevypadaj jako mrtvoly!“
Vykotlaný Zub sebejistě otevře vstupní dveře v hotelu a se silou deseti bojovníků, Anguou a jejími kolegy vstoupí dovnitř. Útok z vrchního schodiště v podobě několika vystřelených šípů sice nečekal, na druhou stranu to však jeho reakci nijak neovlivnilo a při téměř nepostřehnutelném pohybu ještě stačil vystřelit několik šipek ze své foukačky. Spolubojovníci zareagovali stejně a za chvíli již nezůstal nikdo, kdo by se odvážil na ně zaútočit.
Karotka s Anguou a s Vykotlaným Zubem vešli do hlavní kanceláře vyděšeného Montoyi. Ten ještě stále nedokázal pochopit, co se teď vlastně děje, a pouze diplomaticky položená malinká člověčí hlava na jeho stůl bojovníkem Lovců lebek mu naznačila, kterým směrem by se asi následná konverzace rozběhla, kdyby neodpověděl na všechny vtíravé dotazy pana Karotky.

Ankh-Morpork…

Zamyšlený Velitel Elánius se pohodlně uvelebil ve svém oblíbeném křesle doma, když najednou zazvonil dveřní zvonec. Zase nějaká ta nesmyslná návštěva, skepticky si pomyslel, doufám pro mou ženu. Do místnosti vešel sluha: „Sire, kapitán Karotka si přeje slyšení!“
„Proboha, Karotko, kde jste se zas toulali? Všichni jste v pořádku? Slyšel jsem jen samé špatné zprávy!“ přivítal ho dojatě Elánius.
„Veliteli, v pořádku jsme, to jo, ale přesto já zas tak dobré zprávy nenesu. Zjistili jsme spiknutí proti Patriciji, je třeba okamžitě zatknout sira Mercanda a to byste měl raději vy. Přece jen je to šlechtic vašeho postavení. Nastrčili někoho do Hlídky, oba už určitě víme koho, aby na Patricije spáchal atentát!“ a ve spěchu ještě doplnil svá zjištění. „Taky jsem už proto k Patriciji poslal své nové přátele, ať zabrání nejhoršímu!“

Zatím v patricijově paláci v přijímací místnosti čekal kapitán-čekatel Al Kapón na své první slyšení u Patricije. Namísto připravené zprávy o bezpečnostní situaci ve městě si však ještě raději zkontroloval, ledově klidný, připravenou strunu v rukávu uniformy. Dnešní den si konečně zase užiju, pomyslel si, a konečně taky přestanu bránit ten zákon. Mám rád, když jdou věci přirozeně, ne aby vrah dělal policajta, to jde snad spíš naopak, ale ne takhle.
Na následné vyzvání z patricijovy místnosti vstoupil dovnitř a uklonil se. „Pane!“ A než dopověděl toto jednoduché slovo, dalekým a mrštným skokem přiskočil k patricijovu stolu se strunou v ruce. Patricij dlouholetou získanou zkušeností intuitivně odskočil od stolu a okamžitě vytáhl dýku. „Vidím, patriciji, že souboj s vámi mi bude i potěšením,“ pousmál se Kapón, „víte, bezpečnost města je už na takové úrovni, že si vyžaduje určité změny, a tou změnou budete vy!“ Klidně přistoupil k patriciji a zlehka výkopem pravé nohy do jeho ruky odrazil útok dýky. Ovinul si strunu kolem druhé ruky a… a úsměv mu přimrzl na rtech. Okno vedle patricije vybuchlo záplavou střepů a dovnitř na všechny čtyři vskočil záhadný žlutý tvor. Přitom ten tvor zvedl zrak ke Kapónovi a s vyceněnými zuby zavrčel. Al Kapón nelenil a okamžitě provedl výpad na nového příchozího. Přímým kopem bleskově zaútočil na jeho hlavu, ale ještě než dokončil svůj útok kopem, uvědomil si, že tento souboj bude nad jeho síly. Pod nohou se mu tvor prosmekl, jako by Kapónovu rychlost ani nepostřehl, přičemž ho uchopil jednou rukou pod pasem a druhou ho vyhodil z právě rozbitého okna. Ještě při pádu dolů si Kapón uvědomil, že za límec nové uniformy mu stačil zastrčit nějaký studený předmět, jakoby nějakou rostlinu. Avšak jen jeho vycvičené reakce mu na chvíli zachránili život, když se při pádu stačil otočit a o pár metrů níže se zachytit římsy. Hlupák, pomyslel si o svém přemožiteli Kapón, porazil ale nedorazil, za tu chybu zaplatí! Nepočítal však s novým osazenstvím svých zad, kde se již začali rozbíhat neznámí tvorečci, kteří ho při každém pohybu bolestivě štípli. V okamžiku mu ztuhlo celé tělo a jako socha visící z římsy si teprve začal uvědomovat, že by bylo lepší, kdyby spadl rovnou dolů o několik desítek metrů níže na dlažbu, než ze sebe udělat hnízdo pro nějaké mravence a přitom pomalu umírat.

Epilog 1 …

POZOR! POZOR! Velká loterie opět začíná! Vyhrává los č. 356333, kdo ho má, ať se do tří dnů k nám dostaví! Pozor! Los č. 356333 vyhrává zájezd po řece Nileu, blahopřejeme!
„Anguo?“, opatrně se k ní obrátil loterii přihlížející Karotka, „tentokrát tu stojíme, aby ta loterie byla spravedlivá, ale neodolal jsem a jeden los si koupil. Víš jaké má číslo?“
„Pokud tuším správně, věnuj ho teď, prosím, třebas Navážkovi, slyšela jsem, že má novou přítelkyni, vážná známost. Ať si teď užijí i oni!“

Epilog 2 …

V Mokré džungli v Azamonii se chystají velké oslavy. Vykotlaný Zub a jeho spolubojovníci se vrátili! Jejich bohyně je sice opustila, ale cestu jim jasně ukázala. Přinesli sebou i několik trofejí, ale hlavní byla ta zpráva, která všem oznámila, že za hranicemi jejich džungle není jen pár bílých a ostatních lidí, ale za Velkou vodou, kde měl být konec světa, tam že je spousta dalších, kteří mají dosud své trofeje na místě… a bubny znějí, Lovci lebek všem vyhlašují, že Lov, ten největší, už začíná…!!!