Pokažená hostina

Hluboko v lesích u hradu Lacreského,
dělo se něco nevídaného.
Podivná stvoření bloumala lesem,
bylinky hledala pod hustým vřesem,
až bejlí nasbírají, domů si pospíší,
lektvary nadělají, hned jak vše usuší.
Co mají v úmyslu, těžko je říci,
choďte radši brzo spát, nepalte svíci.
…
Obraťme teď pozornost svou,
za Lancreskou královnou,
která zatím netuší,
co divného je v ovzduší.
…
Velká slavnost se chystala,
tak se královna strojila.
Hosté se z velké dáli sjížděli,
na honosnou hostinu se těšili.
Je večer, slavnost začíná,
stoly praskají ve švech – je hostina.
Dívenka malá u stolu smutně stála.
Dosáhnout na kuře nemůže,
kdopak jí asi pomůže.
Král se jí do očí podíval
a hned toho zalitoval.
Hluboké, temné a podivné byly,
jako když skrývají vesmíru síly.
Stvoření malé ukrývá zlobu velikou,
neví, že potíž bude mít s jednou čarodějkou.
Chtělo jim v podobě dítěte,
dát jedy nejen do kuřete.
Královna je čarodějka, na bylinky znalá,
že je jídlo v nepořádku, naštěstí hned poznala.
Hostina zůstala nedotčena,
dívenka je v cele uzavřena.
Výslech teď čeká ji, pozor si však dejme,
bezpečnost svou náhodě nenechejme.
Královna, čarodějka mocná dost není,
obzvlášť, když před časem nechala kouzlení.
A proto na pomoc pozvala si jiné,
mocnější čarodějka už chodbou se šine.
Věří, že postačí hlavologie,
a tak na dívku, mocný hlas a silná slova použije,
pak zjistí, že dívku svírá,
z temnot a podsvětí, strašlivá síla.
Když ovšem péči svou poskytne,
dívka se změní zpět a procitne.
Dívenka ztratila moc i zlé síly,
to když zlá stvoření její tělo opustily.
Potom tu dívku z cely propustili
a novou hostinu vystrojili,
na oslavu, že už je po všem
a pak se rozešli k domovům v dobrém.