Co s ním

Ocitáme se v malé místnůstce uprostřed zlatých dolů v pohoří Beraní hlavy. U skrovného stolečku na malých židličkách proti sobě sedí dva trpaslíci. Nervózně na sebe pokukují, vypadají, že chtějí něco říct, ale nemají odvahu. Nakonec ten větší odvahu sebere.

„Musíme mu to říct, další takový rozhovor s Mátinými rodiči absolvovat nehodlám.“

„A proč si myslíš, že jsme tahali ty sirky? Teď je to na tobě,“ odvětí druhý s úlevným pohledem na dřívko ve své ruce, které je naštěstí větší, než to, které svírá jeho společník.

„Co takhle svést to na genetiku? Je dostatečně jednoduchý, aby na to skočil.“

„Ale tím nevysvětlíš, proč si musí nechat zajít chuť na Mátu. Prostě vyklop téměř celou pravdu. Našli jsme jej v lese a adopcí jsme mu vlastně zachránili život. V té chvíli nám vlastně bylo úplně jedno, že není trpaslík, nýbrž člověk. A to, že jsme vlastně až po svatbě zjistili, že jsme oba muži a on byl vlastně jediná možnost, jak získat legálně dítě, po kterém jsme tak toužili, to už neříkej.“

„Máš pravdu, hned teď se za ním vypravím a vše mu řeknu. Ale prvně to stejně s tou genetikou zkusím.“

„Dej Karotkovi za mě pusu od maminky, drahý.“