O Zeměploše

Dílo Terryho Pratchetta můžeme pomyslně rozdělit na dvě části – zeměplošskou a nezeměplošskou. Série knih o Zeměploše je ale tak populární, že Pratchettova ostatní tvorba se zdá být (možná trochu neoprávněně) až na výjimky více méně v jejím stínu. O významnosti jeho tvorby vypovídá i fakt, že byl v roce 1998 britskou královnou Alžbětou pasován na rytíře za službu literatuře.

Úžasná Zeměplocha, v originále Discworld (disc – plocha, world – svět), je celoživotním a obsáhlým dílem Terryho Pratchetta. První kniha byla v originále vydána  v roce 1983 a poslední v roce 2015. Sir Terry Pratchett tedy své hlavní dílo utvářel neuvěřitelných 32 let! Je to tak obsáhlý cyklus, že je nemožné pojmout ho několika slovy, proto jsme se rozhodli nahlédnout na něj z více hledisek.

Hledisko literární

Úžasná Zeměplocha je humoristická fantasy, která je parodií na náš svět. Terry Pratchett se nebál, jak je u britského humoru zvykem, zesměšňovat cokoliv. Už vytvořením plochého světa, který je podpírán čtyřmi slony stojícími na velké hvězdné želvě putující vesmírem, dal každému čtenáři hned na prvních stránkách dostatečně najevo, o jaký druh knihy se bude jednat.

V jednotlivých knihách parodoval naprosto všechno – fantasy literaturu, náboženství, emancipaci, diskriminaci, smrt, Sheakspearovo dílo, policisty, detektivky, filmový průmysl, pohádky, hudbu, vánoční zvyky, tisk, země jako je Austrálie nebo Čína, cestování časem, lidová povstání, armádu, poštu, bankovnictví, železnici, fotbal, rasismus, otroctví, terorismus a mnoho dalšího.

Zeměplošské knihy se dají číst opakovaně, protože autor má ve většině zeměplošských románů tolik parodických odkazů, že není v silách ani těch nejvzdělanějších čtenářů s širokým obecným přehledem pojmout všechno na první přečtení. Jedním z hlavních pozitiv knih je, že i po letech od prvního čtení můžete objevit něco, co vám dosud v textu unikalo.

Hledisko pro začínající čtenáře

Čtenářům, kteří se Zeměplochou teprve začínají, nedoporučujeme začínat číst Zeměplochu hned od první knihy Barva kouzel, protože se jedná spíše o soubor navazujících povídek, v nichž se autor ještě plně nesžil se svým nově vytvořeným světem a jeho obyvateli. O dokonale promyšleném světě se dá hovořit až od šesté knihy Soudné sestry. Proto doporučujeme začínat touto knihou, pokud dáváte přednost příběhům o čarodějkách a parodii na Shakespeara, nebo osmou knihou v pořadí Stráže! Stráže!, kterou si oblíbí zejména příznivci městských „noirových“ detektivek. Třetí knihou, kterou byste mohli začít Zeměplochu číst, je čtvrtá kniha Mort, která se týká nejzajímavější zeměplošské postavy, Smrtě.

V Soudných sestrách se poprvé setkáte se třemi lancreskými čarodějkami, Stráže! Stráže! jsou první knihou o městské hlídce Ankh-Morporku, a Mort je zase první knihou ze série o Smrťovi, takže vám nebudou chybět žádné podstatné informace pro pochopení dějů těchto knih. Pokud vás tyto knihy zaujmou, můžete začít číst knihy tak, jak postupně vycházely a vrátit se tak k prvnímu vydanému zeměplošskému románu Barva kouzel.

Hledisko planetologické

Zeměplocha je plochý svět, jehož nádhera se dá nejlépe ocenit při pohledu z výšky. Vypadá v podstatě jako geologická pizza, s úplnou sbírkou krajinných typů od pouští přes úrodné nížiny po věčně zasněžené vrcholky majestátních pohoří. Putuje vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na hřbetě velké vesmírné želvy A’Tuin. Želva je to opravdu velká, rozmachy svých tisíciletími zvrásněných nohou rozhání řídké mlhoviny a v očích se jí odráží světla milionů hvězd. Kolem celého uskupení obrovských tvorů nesoucích disk světa obíhají ve věčném tanci malé slunce a malý měsíc, oba zářící vlastním světlem. Okraj světa se třpytí odlesky světla na myriádách kapek vody rozptylujících se z proudů vody, která přepadává z moří do nekonečné mezihvězdné prázdnoty.

Hledisko zeměpisné

Zeměplocha má přibližně 10 000 mil v průměru a leží na ní tři kontinenty. Přibližně polovinu Zeměplochy tvoří pevnina, zbytek tvoří oceány. Hlavní a největší kontinent není nijak pojmenován a odvíjí se na něm většina zeměplošských příběhů. Přímo na středu Zeměplochy stojí nejvyšší hora Cori Celesti. Jedná se o zemi věčného sněhu. Od středu směrem k Okraji se pak podnebí stále otepluje až k podnebí tropickému.

V našem světě existuje rčení: „Všechny cesty vedou do Říma.“ Na Zeměploše se používá podobné úsloví: „Všechny cesty vedou z Ankh-Morporku.“ Jedná se o nejznámější město na Zeměploše a většinou obyvatel Zeměplochy je považováno i za největší město tohoto světa. Zde se poprvé smísila populace lidí s populacemi trollů a trpaslíků a zde většinou vznikají první sociologické, technologické a jiné problémy, než se začnou šířit po celé Zeměploše. Většina příběhů ze Zeměplochy se odehrává právě zde, nebo sem aspoň na chvíli zavítá.

Druhou nejnavštěvovanější lokalitou jsou hory Beraní hlavy, zejména království Lancre. Jedná se o malé a chudé království, kterému sice oficiálně vládne král, ale neoficiálně místní čarodějky, které jsou zdejším lidem dobrovolně ctěny. Pokud by je však místní lid nectil dobrovolně, čarodějky by je k tomu nejspíš donutily. V horách Beraní hlavy žije také Tonička Bolavá, mladá čarodějka, které je věnováno pět zeměplošských románů.

Na třetí pozici, co do příběhových míst, je Überwald. Jedná se o velmi temné místo, kde se upíři, vlkodlaci a trpaslíci přetahují o nadvládu. I na toto místo se však postupně tlačí moderní věk a s ním i velké změny.

Vyvažovací kontinent je oproti Hlavnímu kontinentu podstatně menší. Svůj název získal díky tomu, že svou vahou vyvažuje Hlavní kontinent. Svou velikost vynahrazuje tím, že má obrovská ložiska zlata, a je tedy díky tomu těžší. Díky této rovnováze nehrozí, že by Zeměplocha spadla ze zad čtyř velkých slonů. Na Vyvažovacím kontinentu se rozkládá velká Agateánská říše, která se velmi podobá Číně.

Posledním kontinentem je XXXX, který byl díky magické bouři, která tento kontinent obklopovala, pro objevitele z ostatních kontinentů po tisíce let nepřístupný. To se změnilo až po událostech z knihy Poslední kontinent. XXXX, známý také pod jménem teror inkognita, se pro změnu podobá Austrálii. Motto tohoto světadílu zní: “Vše je zde jedovaté či jinak nebezpečné. Až na některé ovce.”

Hledisko přírodopisné

Lidé nejsou na Zeměploše jedinými inteligentními bytostmi. Dělí se o ni s mnoha dalšími rasami. Nejrozšířenějšími z nich jsou trollové a trpaslíci, kteří v posledních několika desetiletích začali ve větším počtu žít i v lidských městech. Trpaslíci jsou lidem bližší, protože jsou z masa a kostí a nedělá jim žádné potíže pochopit jejich touhu po zlatě. S trolly je to obtížnější, protože se jedná o tvory z kamene. Naštěstí pro ně jsou také přibližně tři metry vysocí a mají pěsti jako dva velké buchary, což rapidně snižuje počty tvaristů (rasisté zaměření na nenávist k jiným inteligentním druhům), ať tak či onak. Z dalších inteligentních druhů můžeme ještě jmenovat skřítky, dryády, vlkodlaky, elfy nebo nemrtvé, zejména upíry.

Díky magii zde žije i mnoho dalších podivných tvorů, jako je například slon poustevník, který má příliš tenkou kůži, a proto si s sebou na hřbetě nosí chýši. Zřejmě se, stejně jako u kraba poustevníka, jedná o chýše, které byly předchozími majiteli opuštěny. Je však nutno podotknout, že je těžké neopustit dům, když se vám do něj rozhodne nastěhovat slon. Z dalších tvorů můžeme namátkou jmenovat třeba kukačku hodinářku, která si vyrábí vlastní hodiny, motýla kvantového počasí, který v hejnech vytváří časové bouřky, nebo škarohlída laločnatého, dravce, který při pohledu na krev omdlívá.

Hledisko teologické

Na Zeměploše lidé v bohy nevěří. Oni vědí, že existují. Občas se sice objeví nějaký ten ateista, ale pokud příliš nahlas vyhlašuje svou nevíru v existenci bohů, je zpravidla krátce na to usmažen bleskem. V tomto světě je těžké být ateistou, když na vás mohou bohové ze svých obláčků vykřikovat urážky.

Na Zeměploše existuje mnoho bohů. Jsou jich tisíce, ne-li miliony. Většina z nich jsou ale jen malými bůžky omezenými na jeden malý pramen nebo kousek malé pouště. Jen málo z těchto bůžků se stane něčím více. Nejmocnější bohové sídlí na Dunmanifestinu usazeném na vrcholku nejvyšší zeměplošské hory Cori Celesti, přímo ve středu Plochy. Jedná se například o Slepého Io (vládce všech bohů), Osud, Dámu (bohyně štěstí) a krokodýlího boha Offlera. Tito bohové si čas krátí hraním v kostky s osudy smrtelníků.

Dalším významným bohem je Om. Omniánci byli do své víry natolik nadšení, že ve své historii opakovaně bojovali a vypalovali okolní země, aby je přesvědčili o pravosti své víry a pochybovače roznesli na kopytech svých koní. Tomuto násilí udělal konec poslední z jejich svatých, prorok Bruta. Ten si promluvil (čti domluvil) s Omem a vysvětlil mu, že násilí není správný směr na cestě k víře. Sice se vám stále může stát, že na vás mohou zaklepat Omniánci, ale namísto chladných zbraní se vám budou snažit vnutit pouze brožurky o své víře.

Hledisko překladatelské

Českého překladu se ujal Jan Kantůrek, který se u nás překladem Zeměploch proslavil a mezi příznivci knih sci-fi a fantasy je všeobecně uznáván jako vynikající překladatel. Prozradil, že nakladatel Vlastimír Talaš se mu po několika letech od prvního překladu Zeměpochy svěřil, že než překlad nabídl jemu, mnoho jiných českých překladatelů ho odmítlo s tím, že se tato humoristická fantasy nedá do češtiny přeložit.

Úspěch Jana Kantůrka spočívá v jeho pečlivosti, se kterou strávil mnoho času vyhledáváním jednotlivých odkazů, překládáním anglických vtipů a hříček do češtiny tak, aby i poté dávaly smysl, a vynalézáním překladů jmen postav z originálu do češtiny (Mrakoplaš, Zlopočasná, Dvoukvítek, Smrť). Pro Jana Kantůrka nebyl překlad Zeměplochy pouhou prací, ale i velkým koníčkem, a během let překládání se to změnilo i na jeho životní poslání. Jan Kantůrek přeložil do češtiny celé dílo Terryho Pratchetta kromě povídkových sbírek, které vyšly až po jeho smrti..

Hledisko vývoje stylu psaní

Terry Pratchett byl velmi plodným autorem a za 32 let, během kterých zeměplošské romány tvořil, se postupně vyvíjel nejen jeho svět a postavy, ale i jeho styl psaní, který můžeme rozdělit do tří hlavních období.

Rané období

Do této éry můžeme zařadit přibližně prvních pět románů vydaných v letech 1983 – 1988. Zejména první Barva kouzel je spíše souborem mnoha gagů pospojovaných do několika povídek, které na sebe velmi volně navazují. Celý svět sice již nabyl základní podoby, ale autor si později jeho funkčnost upravil, aby mu lépe vyhovoval. Podstatnější změny se pak týkaly některých ras nebo postav. V první knize například trollové po doteku paprsků slunce usínají a večer se opět probouzí. V následujících knihách však už trollům pohyb na slunci nečiní potíže a vlivem vysoké teploty pouze klesá jejich inteligence. Z hlavních postav se pak nejvíce změnili Smrť, Bábi Zlopočasná, Patricij Vetinari nebo mágové. Ti všichni prošli značnou změnou chování, které je konzistentní přibližně až od románu Soudné sestry.

Toto období je nekonzistentní zejména proto, že Terry Pratchett do té doby netušil, že se jeho Zeměplocha stane natolik oblíbenou a úspěšnou, že tento svět využije pro 41 románů. Po úspěchu Morta však už musel pomýšlet na rozvoj a ucelenost světa.

Zlaté období

Jedná se o dlouhé období od Soudných sester až po Zloděje času (1988 – 2001). Terry Pratchett zde má již ucelenou představu o svém vytvořeném světě i postavách a oboje postupně díl od dílu dále rozvíjí. Knihy jsou většinou bohaté jak na hlavní příběh, tak i na jednotlivé gagy, kterých je v jednotlivých knihách nepočítaně.

Zejména hlavní postavy prochází postupným vývojem, ať už svého charakteru, tak i vztahovým. Dobrým příkladem je kapitán Samuel Elánius z Hlídky. Ten začíná jako opilecká troska, která ztratila veškeré iluze o tom, že dobro zvítězí nad zlem, i o tom, že jako strážník městské hlídky může někomu skutečně pomoci. To se však změní, když se rozhodne postavit se nebezpečí, které ohrožuje jeho město, i kdyby jej to mělo stát život. Postupně se vypracuje v sebevědomého drsného muže, kterého nic nezastaví na cestě, po které je rozhodnut jít. Tento vývoj pak můžete sledovat v průběhu mnoha knih a platí i pro mnoho dalších hlavních zeměplošských postav.

Pozdní období

Toto tvůrčí období začíná Noční hlídkou a končí romány Pod parou a Pastýřskou korunou (2002 – 2015). Od Noční hlídky je patrné, že Terry Pratchett se čím dál více soustředí na příběh a méně na humor. Neznamená to, že by humor ze Zeměplochy vymizel, ale je ho již méně a je více účelný. Je zajímavé, že toto nové období přišlo společně s novými obálkami od Paula Kidbyho. Ten nahradil zesnulého Joshe Kirbyho, který u předchozích knih vytvářel karikaturistické obálky. S novými reálnějšími obálkami přišla i závažnější témata, kterými se Terry začal více zaobírat: rasismus, války, otroctví a terorismus. Čím pozdější román, o to víc je temnější. V jedné z posledních knih došlo dokonce i ke genocidě. Lze se jen dohadovat, zda tato změna byla přirozeným vývojem autora, nebo se tak stalo v důsledku jeho zjištění, že trpí Alzheimerovou nemocí (tuto neradostnou zprávu zveřejnil v roce 2007). Přestože několik posledních románů napsal již pod vlivem této nemoci, na kvalitu díla měla vliv jen nepatrně. Poslední knihy jsou sice méně nápadité, ale i tak lze jejich menší kvalitu posuzovat jen s ohledem na Pratchettovy předchozí romány. V porovnání s celosvětovou literaturou si i tyto poslední knihy zaslouží velkého uznání.

Hledisko humorné

Všechny zeměplošské romány se zaměřují na parodování nějakého konkrétního tématu. Heslovitý přehled těchto témat uvádíme níže:

01. Barva kouzel – fantasy literatura

02. Lehké fantastično – fantasy literatura

03. Čaroprávnost – feminismus

04. Mort – smrt

05. Magický prazdroj – arabské pohádky

06. Soudné sestry – Macbeth a Hamlet Williama Shakespeara, čarodějnice

07. Pyramidy – starověký Egypt, jeho bohové a faraoni

08. Stráže! Stráže! – policisté, noirová detektivka

09. Erik – legenda o Faustovi, tři přání

10. Pohyblivé obrázky – kinematografie

11. Sekáč – smrt a její absence, nemrtví

12. Čarodějky na cestách – pohádky, vúdú

13. Malí bohové – náboženství, církev, bohové

14. Dámy a pánové – Sen noci svatojánské Williama Shakespeara, elfové

15. Muži ve zbrani – noirová detektivka, rasismus, střelné zbraně

16. Těžké melodično – hudební průmysl

17. Zajímavé časy – Čína, Zlatá horda, hrdinové

18. Maškaráda – opera

19. Nohy z jílu – golemové

20. Otec prasátek – vánoční svátky

21. Hrrr na ně! – armáda, válka, dobývání, pohraniční třenice, Atlantida

22. Poslední kontinent – Austrálie

23. Carpe jugulum – horory, upíři

24. Pátý elefant – minerální zdroje, telekomunikace, zpátečnictví, tradice

25. Pravda – tisk

26. Zloděj času – tibetští mnichové, podstata lidskosti, čas

27. Poslední hrdina – hrdinové, bohové

28. Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci – legenda o krysaři z Hamelnu

29. Noční hlídka – lidové povstání, tajná policie, cestování časem a jeho paradoxy

30. Podivný regiment – armáda, válka

31. Svobodnej národ – čarodějky, elfové

32. Zaslaná pošta – telekomunikace, pošta

33. Klobouk s oblohou – čarodějky

34. Buch! – terorismus, rasismus

35. Zimoděj – čarodějky

36. Nadělat prachy – bankovnictví

37. Nevídaní akademikové – fotbal, rasismus

38. Obléknu si půlnoc – čarodějky

39. Šňupec – otroctví

40. Pod parou – železnice

41. Pastýřská koruna – čarodějky

Hledisko statistické

Během svého života se Terry Pratchett stal autorem 59 knih, z nichž 52 byly romány, a byl spoluautorem dalších 30. Také vyšly 4 grafické romány, bylo publikováno 22 jevištních adaptací a bezpočet odehraných, ale nepublikovaných her. Dále bylo vysíláno 8 televizních seriálů, asi 20 adaptací a čtení pro BBC radio (plus spousta v překladu), 2 muzikály, a 4 televizní dokumenty.

Terry Pratchett za svůj život napsal celkem 41 románů ze světa Zeměplochy, z toho 6 je určeno pro mládež. Kromě toho vyšlo mnoho doprovodných knih – mapy, scénáře, encyklopedie, kuchařka, almanach, vystřihovánky, kalendáře, diáře, kvízy, audioknihy, populárně naučné romány, komiksy, ilustrační knihy, počítačové hry, deskové hry, karetní hry, pravidla hry na hrdiny a mnoho dalšího.

Po celém světě se prodalo přes 90 milionů kopií jeho knih ve více než 38 jazycích.

Hledisko příběhových linií

Přestože každý zeměplošský román má uzavřený příběh, dají se knihy rozdělit do několika příběhových linií.

Mrakoplaš a mágové

Romány: Barva kouzel, Lehké fantastično, Magický prazdroj, Erik, Zajímavé časy, Poslední kontinent, Poslední hrdina, Nevídaní akademikové

Mrakoplaš je hrdinou, který se nikdy hrdinou stát nechtěl. Jediné, po čem toužil, bylo útulné místečko na Neviditelné univerzitě, kde se studenti učí magii. V Barvě kouzel však byl z univerzity vyhnán, protože hrubě porušil univerzitní řád. Díky tomu, že se nechal najmout prvním zeměplošským turistou Dvoukvítkem jako průvodce, mohli jsme si prohlédnout mnoho koutů Zeměplochy. Barva kouzel je jediným zeměplošským románem, který má otevřený konec. Příběh pak pokračuje v Lehkém fantastičnu, kde Mrakoplaš zachrání Zeměplochu před zkázou.

Mrakoplaš se znovu objeví až v Magickém prazdroji, v němž se vydává na cesty po Zeměploše, aby opět zachránil celý svět. V důsledku toho však zmizí v Podzemních rozměrech, dimenzi, ve které žijí tvorové z vašich nočních můr, aby se z tohoto světa opět vynořil v Erikovi jako démon, který musí démonologu Erikovi splnit tři přání. Ta tři přání však nefungují tak, jak si Erik představoval.

V Zajímavých časech se Mrakoplaš tentokrát ocitne na Vyvažovacím kontinentu, kde potká své staré známé a zúčastní se dobývání této země společně se Stříbrnou hordou – skupinou přestárlých hrdinů vedenou barbarem Cohenem.

V Posledním kontinentu se Mrakoplaš doslovně ocitne na posledním kontinentu, který dosud ještě nenavštívil. V neznámé zemi, která se na mapách označuje jako teror incognita nebo také jako XXXX.

V Posledním hrdinovi (jediný původně ilustrovaný román) si konečně užívá odpočinku na univerzitě, když je arcikancléřem donucen zúčastnit se další výpravy na záchranu světa. Tentokrát má za úkol zastavit svého starého známého barbara Cohena, který se rozhodl vyhodit do povětří Dunmanifestin, sídlo zeměplošských bohů.

V posledním románu o mázích Nevídaní akademikové je pak Mrakoplaš jako člen profesorského sboru donucen připojit se do fotbalového týmu Neviditelné univerzity.

Smrť

Romány: Mort, Sekáč, Těžké melodično, Otec prasátek, Zloděj času

Přestože tato série čítá jen pět románů, jejím hlavním protagonistou je nejpopulárnější postava celé Zeměplochy – Smrť. Tato postava má velké kouzlo už jen nápadem oživit „smrt“ jako konkrétní postavu, která není zlá, ale jen dělá to, co někdo dělat musí. Další podstatnou věcí je Smrťova snaha pochopit lidi, kterým nerozumí, a napodobovat jejich chování a zvyky, což vede k mnoha problémům.

Série začíná knihou Mort, v níž se Smrť rozhodne, že jako mistr svého oboru potřebuje učedníka. Volba padne na Morta, nešikovného a naivního nekňubu, který se rozhodne, že musí zabránit předurčené smrti princezny.

V Sekáči Smrť dostane od Auditorů reality výpověď a přesýpací hodiny s vyměřeným čase. Odejde tedy do důchodu a hodlá si svůj zbývající čas užít. Jeho absence má však neblahé následky, které zasáhnou celou Zeměplochu. Ta je po jeho odchodu v chaosu, když ne všechno, co má být mrtvé, mrtvé zůstane. Smrť pak také musí čelit svému nástupci.

V Těžkém melodičnu se poprvé objeví dívka Zuzanka, která by byla docela obyčejné dítě na škole pro mladé dámy, kdyby nebyla vnučkou Smrtě (technicky vzato). Smrť opět zmizí, tentokrát v touze zapomenout na smrt Zuzančiných rodičů, a ve světě začne ožívat nebezpečná hudba zvaná rock and roll. Zuzance nezbývá, než zastoupit svého dědečka, než se jí ho podaří najít a vrátit mu do rukou jeho kosu.

Otec prasátek je pak vrcholným dílem série. Tentokrát zmizí Otec prasátek, což je zeměplošská verze Santa Clause. A aby svět Zeměplochy nepřestal existovat, rozhodne se Smrť Otce prasátek v jeho povinnostech zastoupit a čelit nepřátelům Zeměplochy, Auditorům reality. Do těchto záležitostí se opět zaplete Zuzanka, která je po svých studiích na škole zaměstnána jako chůva dvou dětí.

Ve Zloději času má Zuzanka opět významnější roli než Smrť. Nyní už je učitelkou celé třídy dětí a opět se musí pokusit o záchranu celé Zeměplochy, respektive o udržení její časové kontinuity, protože hrozí zhroucení času. A opět jsou do tohoto komplotu zapletení Auditoři reality.

Čarodějky

Romány: Čaroprávnost, Soudné sestry, Čarodějky na cestách, Dámy a pánové, Maškaráda, Carpe jugulum

Čaroprávnost je první knihou, kde se objeví čarodějka Bábi Zlopočasná. Ta se rozhodne, že vezme vesnickou dívku Esk do Ankh-Morporku, aby zde studovala na Neviditelné univerzitě. Jedinou potíží je, že na mágské univerzitě ženy studovat nesmějí. Bábi by nikdy nepoužila slovo feminismus, ale je schopná použít jiných tvrdých slov i předmětů, aby dosáhla svého.

Bábi Zlopočasná v Soudných sestrách vystupuje již jako přísnější a panovačnější čarodějka. Společnost jí dělají další dvě čarodějky. Stařenka Oggová je na rozdíl od Bábi veselá a společenská a má kolem sebe početný rodinný klan Oggů, o jehož rozšíření se sama značně zasloužila. Magráta Česneková je mladá čarodějka, která dává velký důraz na symboliku a rituály. Je nezkušená a naivní. Tyto čarodějky tvoří magické trio panna, matka, stařena. Jistě si sami domyslíte, která je která.

V Soudných sestrách čarodějky usilují o to, aby ochránily mladého dědice trůnu, jehož královský otec byl zavražděn, a dosadily ho na trůn, na kterém sedí králův vrah. Tato trojice se v Čarodějkách na cestách vydá do velmi vzdáleného města Genova. Důvodem je, že Magráta zdědila hůlku kmotřičky sudičky a je rozhodnuta zachránit před zlým osudem svou kmotřenku. V tom se jim však snaží zabránit zlá sudička.

Po příjezdu z Genovy si má Magráta vzít krále Lancre, se kterým je zasnoubena. Toto malé horské království však ohrožuje elfí královna, která by ráda rozšířila své království. A tak se čarodějky musí v Dámách a pánech s touto hrozbou vypořádat.

Magráta po svatbě s králem opouští dvojici čarodějek kvůli svým vladařským povinostem. Bábi a Stařence tak nezbývá nic jiného, než si najít novou společnici. Jediná vhodná kandidátka však odjela do Ankh-Morporku, protože jejím snem bylo stát se operní pěvkyní. Bábi a Stařenka však jsou rozhodnuty tuto dívku přesvědčit, co je pro ni nejlepší, a proto se v Maškarádě vydávají společně na cestu do největšího města Zeměplochy. Svou adeptku, Anežku Nulíčkovou, nakonec za pomoci hlavologie přesvědčí, že je pro ni vhodnější vrátit se s nimi do Lancre a stát se čarodějkou.

Král a královna Lancre později do svého království pozvou upíry na oslavu narození jejich dcery, protože jsou toho názoru, že by bylo neslušné je nepozvat. V Carpe jugulum tak celkem čtyři čarodějky svedou boj s nebezpečnými upíry a nakonec je vyženou ze svého království.

Městská hlídka

Romány: Stráže! Stráže!, Muži ve zbrani, Nohy z jílu, Hrrr na ně!, Pátý elefant, Noční hlídka, Buch!, Šňupec

Tato série začíná v noirovém duchu. Hlavní postavou je kapitán Elánius, velitel Noční hlídky, který svůj smutek a zklamání světem utápí v alkoholu. Velká výzva, tedy nebezpečí, že město bude zničeno drakem, ho však dostatečně vyburcuje. Hlavním stimulem k jeho přerodu se stane svobodník čekatel Karotka a jeho čirá poctivost, čestnost a přátelská povaha, které odolá jen málokdo. Tento nový člen Hlídky se ve Stráže! Stráže! objeví ve městě jako naprostý nováček, a je tedy zcela nedotčen místní zkažeností. Těmto dvěma mužům pak sekunduje věčný seržant Tračník s desátníkem Nóblhóchem, kteří znají všechny fígle, jak se ulít z nepříjemné práce strážníka.

Díky záchraně města před drakem se Noční hlídka může v Mužích ve zbrani rozrůst o další nové členy. Dosud lidská posádka (počítán i desátník Nóblhóch, který o své příslušnosti k lidské rase musí nosit písemné potvrzení) se rozšíří o jednoho trolla a trpaslíka, mezi jejichž národy jsou neustálé sváry. Třetí nováček však představuje největší potíže. Jedná se totiž o ženu, která má navíc jedno tajemství. Přesto se tito noví policisté nakonec dají dohromady a pod vedením kapitána Elánia a desátníka Karotky vyřeší případ vražd spáchaných neznámou zbraní ukradenou z muzea Cechu vrahů.

V Nohách z jílu hlídka řeší záhadné vraždy, které mají něco společného s golemy, které lidé ve městě využívají na ty nejhorší práce. Zdá se, že se mezi golemy, považovanými za stroje bez duše, skrývá vrah.

V Hrrr na ně! se ve vodách mezi Ankh-Morporkem a Klačí vynoří nový ostrov, kvůli kterému se tyto dva státy rozhodnou válčit. A jelikož velitel Elánius považuje válku za jeden z největších zločinů, vytvoří vlastní jednotku určenou k jejímu zastavení.

Velitel Elánius je v Pátém elefantovi Patricijem Ankh-Morporku donucen, aby se se svou manželkou vydal do Bjonku v Überwaldu na diplomatickou misi. Problémem je to, že Bjonk je ovládán upíry, vlkodlaky a trpaslíky. A také to, že Elánius je sice dobrým poldou, ale špatným diplomatem, protože se nebojí říkat to, co si myslí.

V Noční hlídce velitel Elánius očekává narození svého prvního potomka. Klidné očekávání mu však zhatí maniakální vrah Karcer, se kterým se propadne do minulosti, do doby, kdy jeho mladší já zrovna nastoupilo do Městské hlídky. Karcer zabije seržanta, který měl mladého Elánia naučit vše o práci policisty, a tak starému Elániovi nezbývá, než začít učit sám sebe a znovu se zúčastnit ankh-morporského občanského povstání.

V knize Buch! se konečně dozvíme, co se skrývá za oboustrannou nenávistí mezi trolly a trpaslíky. Elánius musí zastavit další kolo války mezi těmito rasami, které se vzájemně obviňují ze zrady v bitvě v Koumském údolí.

Na závěr se pak ve Šňupci velitel Elánius a jeho Hlídka vypořádávají se zotročením rasy, kterou „civilizovaní“ obyvatelé Zeměplochy považují za méněcenou.

Vlahoš von Rosret

Romány: Zaslaná pošta, Nadělat prachy, Pod parou

Hlavním hrdinou této trilogie je podvodník Vlahoš von Rosret, který je Patricijem donucen, aby si své zločiny odpracoval. V Zaslané poště má za úkol obnovit Ankh-morporský poštovní úřad. Je to úkol prakticky nemožný, protože z pošty zbyla jen jedna stará budova a dva zaměstnanci, a uplynulo už několik let od doby, kdy byl poštou nějaký dopis doručen naposledy. Pošta má navíc konkurenta v klikačích, což jsou vysoké semafory, které si informace předávají souborem symbolů. Jejich vlastník Nadosah Pozlátko si navíc konkurenci nepřeje a je ochotný udělat cokoliv, aby žádnou nadále neměl.

Po úspěšném zprovoznění pošty pak Vlahoš dostane od Patricije další nemožný úkol – dát dohromady městské bankovnictví. V Nadělat prachy opět musí čelit bohatým občanům města, kterým se Vlahošovo zasahování do „jejich“ bank nelíbí.

V třetím románu Pod parou Vlahoš rozjíždí zcela nové odvětví, a to železnici. Pro Vlahoše však nejsou malé výzvy výzvami, takže se rozhodne, že železnici povede až do několik stovek mil vzdáleného Bjonku. Tomu se však snaží za každou cenu zabránit zpátečničtí trpaslíci. V této předposlední zeměplošské knize má také trochu prostoru velitel Elánius a jeho hlídka.

Zeměplošské knihy pro mládež

Romány: Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci, Svobodnej národ, Klobouk s oblohou, Zimoděj, Obléknu si půlnoc, Pastýřova koruna

Do skupiny zeměplošských příběhů cílených (nikoli však výhradně) na dospívající mládež patří jeden samostatný příběh a pětidílná série.

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci je parodií na Krysaře z Hamelnu. Hlavními postavami jsou kocour Mauric a krysy, kteří díky reziduálnímu magickému poli na magické Neviditelné univerzitě získali schopnost mluvit a myslet. Kniha je řazena jako 28. díl cyklu Úžasná Zeměplocha.

Pětidílná série má jednu hlavní hrdinku – Toničku Bolavou, mladou dívku, která se vydá cestou čarodějky. Má to o to těžší, že na Křídě, kde žije, žádná další čarodějka není a místní lid čarodějky pronásleduje. Naštěstí už ve Svobodném národě získá neskutečnou pomoc od Nac Mac Fíglů, což jsou velmi agresivní skřítci. Něco jako hospoda plná divokých Skotů ve zmenšené podobě. Pomoci tohoto Svobodného národa využije proti všem nepřátelům, se kterými se během svých let dospívání utká. Ve Svobodném národě to je elfí královna, v Klobouku s oblohou podivný Zlojroj, v Zimoději samotná personifikace zimy, v Obléknu si půlnoc nepřítel všech čarodějek Úskočný muž a v Pastýřské koruně se vrátí Toniččini staří protivníci elfové.

Samostatné

Romány: Pyramidy, Pohyblivé obrázky, Malí bohové, Pravda, Podivný regiment

Mezi zeměplošskými romány je pouze pět knih, které nepatří do žádné konkrétní série a vždy se zde objeví hlavní postava, která nemá v jiném dalším zeměplošském románu významější roli.

Pyramidy sice začínají v Ankh-Morporku, kde sledujeme osudy Těpice, studenta cechu vrahů, ale když je zabit jeho otec faraon, je povolán zpátky do svého domova Mžilibaby, proslavené zejména stavbou pyramid. V jeho zemi však dojde k magické katastrofě a všechny ty stovky bohů, které v Mžilibabě uctívají, najednou ožijí a začnou mezi sebou soupeřit.

Pohyblivé obrázky se z větší části odehrávají ve Svatém lese (starodávně Holly Wood), kde se využívá nový vynález kinematografie. Ze známých postav se tu objeví Kolík ASP a mluvící pes Gaspoda. Hlavní postavou je pak zkrachovalý student Neviditelné univerzity Viktor Grýnbaum, který touží stát se filmovým hercem, přestože o herectví vůbec nic neví a o filmu se dozvěděl teprve nedávno.

V románu Malí bohové se pak prostoduchý Bruta setká se svým bohem Omem. Om je však z nedostatku věřících uvězněn v těle obyčejné želvy a jeho jediným pravověrným věřícím je právě Bruta. Om se tak s pomocí Bruty opět pokusí vydobýt si víru svého lidu, který úpí pod tyranií Kvizice.

Pravda je o dalším průmyslovém odvětví, konkrétně o vynálezu knihtisku. Hlavní postavou je Mikuláš ze Slova, který se rozhodne tisknout noviny. Má to o to těžší, že na rozdíl od svých konkurentů nechce tisknout výmysly a lži. Příběh se odehrává v Ankh-Morporku, takže se zde jako vedlejší postavy objevují ti, které můžete znát z jiných knih jako jsou členové městské hlídky, Patricij nebo Kolík ASP.

Podivný regiment se odehrává v Borogravii, zemi, která vede další z mnoha nesmyslných válek, a o ne zcela normálním borogravském vojenském regimentu. Až na krátký štěk velitele Elánia a reportéra Mikuláše ze Slova se zde nevyskytují žádné známé postavy z jiných knih.

Nezeměplošské romány

Jak už jsme zmínili v úvodu, dílo Terryho Pratchetta není jen Zeměplocha a mnoho zajímavého se dá najít i mimo ni. Mezi těmito knihami vyčnívají Dobrá znamení, která napsal společně s Neilem Gaimanem (Sandman, Nikdykde, Američtí bohové). Fanoušci tuto knihu považují za to nejlepší, co kdy Pratchett z nezeměplošských románů napsal. Příběh je o očekávaném příchodu Antikrista na Zem a o válce nebe s peklem, ve které má být onou rozhodující silou. V porodnici však dojde k záměně a dítě se dostane do nesprávné rodiny, a tedy mimo přímý vliv nebe i pekla. Na Zemi usídlení agenti obou frakcí anděl Azirafal a jeho přítel ďábel Crowley o žádný Armagedon nestojí, takže se rozhodnou společně mu zabránit. Jedná se o humornou parafrázi na film Omen. Kniha byla i zfilmována do televizní série BBC.

Velmi oblíbená je i Nefalšovaná kočka. Tato tenká knížka pojednává o kočkách, a jak jinak, ve velmi humorné podobě. Přečteno budete mít na jeden nádech.

Trilogie o Johnnym (Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo, Johnny a mrtví, Johnny a bomba) je určena dětským čtenářům. Johnny se postupně vypořádává s hrozbou z vesmíru, s nešťastnými duchy, kterým má být zbourán hřbitov, a s bombou, která se dostala do minulosti a ohrozila tak budoucnost.

Trilogie o Nomech (Velká jízda, Velký boj, Velký let) je opět spíše pro dětské čtenáře. Nomové jsou malým národem, který je tak rychlý, že je lidské oko není schopné zaznamenat. Tito lidičkové žijí v obchodním domě, ale jeden z mladých Nomů zjistí, že se má dům zbourat, a rozhodne, že je třeba se vydat na cestu ke skutečnému domovu.

Pentalogie Dlouhá Země (napsaná ve spolupráci se Stephenem Baxterem) se odehrává na současné alternativní Zemi, ve kterém je vynalezen způsob cestování na paralelní Země. Díky tomuto vynálezu se lidstvo zásadně změní, protože téměř každý je schopný takto cestovat a objeví se tak téměř nekonečný prostor k osidlování, jelikož žádný další svět nemá inteligentní obyvatele. Alespoň zpočátku to tak vypadá.