(Sepsal Martin „Patricij“ Schwarz při příležitosti obnovení Klubu v roce 2009)

Jak to vlastně všechno začalo …

Hadati mne požádal o pár slov o založení Klubu Terryho Pratchetta, a tak jsem si sedl se sklenkou tramínu k počítači a začal vzpomínat. Musím se vrátit na začátek roku 1995, kdy jsem si přečetl první dvě zeměplošské novely. Tehdy byla fantasy většinou společnosti přijímána stále jako cosi „divného, podezřelého a pokleslého.“ Mnoho z vás asi neuvěří, ale knihy tohoto žánru jsme si chodili kupovat tajně do speciálních zapadlých SFaF obchůdků. Dnes máte v každém knihkupectví SFaF oddělení, knihy tohoto žánru jsou ve výlohách, u kasy v regálech s novinkami, každý druhý čtenář v metru nějakou drží a hrdě kolem sebe mává titulní stranou s barevným obrázkem. Ale tehdy, žádný Harry Potter, žádný Eragon, žádné doplňkové akce, slevy, lákadla, umístění v knižních žebříčcích (s ostatními „opravdovými“ knihami!) a podobně. Přijde mi až neuvěřitelné, že mnoho z vás, kteří knihy Terryho Pratchetta dnes čtou, tehdy ještě ani nebyli na světě. Ten čas ale vážně letí.

Možná vás také překvapí, že nechybělo málo a „zeměplochy“ by u nás přestaly vycházet hned po prvních dvou dílech – on totiž prodej ze začátku nic moc, a nakladatel Vlastimír Talaš dokonce uvažoval, že celou sérii zastaví! Naštěstí se tak nestalo. Další klikou bylo, že i přes prvotní odmítnutí (ze skromné obavy, zda na to bude stačit!) se překladu chopil Jan Kantůrek – a fenomén TP měl v Česku volnou cestu.

Pojďme ale ke Klubu samotnému. V onom roce 1995 jsem se tedy rozhodl, že se musím rychle stát Patricijem, než mne někdo předběhne a budu se pak muset zbytečně zdržovat jeho odstraňováním. Klub byl založen, zaregistrován, a já (tehdy s drzostí vlastní jen mládí) si dal schůzku s panem Talašem a panem Kantůrkem, kde jsem je přesvědčil, že jde o skvělou věc, a donutil je k tykání a ke vstupu do Klubu! Jak sami vidíte, neztrácel jsem čas 🙂 Dnes jsou oba mými dobrými rodinnými přáteli, s Vlastou jsme si navzájem odsvědčili svatby.

Ve své obligátní žlutooranžové barvě začal vycházet čtvrtletník Cori Celesti (někdy až se 40 stranami!) a v něm se objevovaly povídky, reportáže, rozhovory, zeměplošské zajímavosti z domova i ze světa, střípky z conů, ukázky z připravovaných knih, soutěže a spousta dalšího čtení. Čestné členství Klubu přijali Terry Pratchett, Josh Kirby, Colin Smythe, Paul Kidby, Stephen Briggs a další, a ti všichni nám poskytovali spoustu informací z první ruky či zajímavě věcičky do soutěží a odměn. Navázali jsme kontakty s fankluby v Anglii i USA a navzájem se podporovali. Klub kromě CC pro své členy vyrobil samolepky, odznaky a bonusové materiály (typu přílohy Ankh-Morpork TIMES či brožurku Pravidel Mordýřovy Sudé). „Majstrštyk“ se nám povedl v roce 2000 vydáním speciálu CC – comicsu Mort na 64 stranách, který pro Klub nakreslil známý Radek Sedlák. Kvalitně vytištěného a připraveného díla si cenili i v zahraničí (a to nejen pratchettisté) a stal se poměrně vzácnou a ceněnou raritou (info např na http://www.comics.cz/recenze/mort.html).

Nejen na poli literárním se Klub prezentoval. Na conech se stal součástí programu i zeměplošský blok, většinou v klasické trojici – Vlasta o tom, co chystá, Honza přečetl nové ukázky a já pauzy, kdy si lidé potřebovali oddechnout od smíchu, vyplnil povídáním o tom, co se děje ohledně Zeměplochy ve světě (včetně mnoha názorných ukázek, fotek, videa a zajímavých artefaktů). Klub samotný (tehdy cca 200členný) si postupně troufal na samostatnější akce a setkání, a tyto zkušenosti vyvrcholily roku 1999 uspořádáním víkendového ZeměplochaConu, kterého se aktivně zúčastnil i sám Terry Pratchett, a to postupně v SFaF prodejně Krakatit, v sále školy v Ječné a v ZOO v Tróji (kde TP promítal a přednášel například o Nadaci na záchranu orangutanů za účasti pana ředitele Fejka a poté slavnostně před novináři adoptoval želvu, kterou mu Klub „věnoval“), více snad např. na http://www.discworld.cz/clanky.php?section=cony&ID_clanku=14 či http://www.festivalfantazie.cz/avalon/zbrane/ZA25/zemplcon.html

Moderní věk však dohonil i Českou republiku, přístup k internetu se pomalu stal běžnou součástí domácností a škol, a tak se logicky aktivity Klubu s registrovanými členy někdy od roku 2000 postupně stále více přenášely z papírové podoby Cori Celesti na web. Všechny informace se dostávaly rychle a bez složitého papírování a boje s poštou (tehdejší třídění, kompletace a balení podle PSČ se stávalo naší noční můrou) ke všem, komu světy TP učarovaly stejně jako nám. Klasická podoba Klubu s registrovanými členy a uzavřenější komunitou, jejímž znamením byla každoroční žlutooranžová placka se zeměplošským motivem a letopočtem, byla u konce. Webové stránky se staly jakousi výkladní skříní klubu, virtuálními Cori Celesti (tomu odpovídala i vizualizace), ovšem přístupné hned a všem.

Malou vsuvkou zde musím zmínit ty, kteří se mnou tu káru všechny ty skvělé roky (bože, je to už 14 let!) táhli – Markétu Suchomelovou (která se starala o zahraniční aktivity a překlady - nyní je mimochodem mojí manželkou, Richarda Klíčníka (nyní už veterána Fandomu, nicméně v dobách CC byl náš hlavní reportážník a okultista), Vaška Šlajcha (jehož nezaměnitelný grafický rukopis a ilustrace se staly dalším poznávacím a velmi osobitým prvkem Klubu), Radka Bohunského (jenž měl na starosti přílohu Ankh-Morpork Times) a Vaška Dvořáka (který měl na starost údržbu webových stránek). Děkuji vám.

Redakční okruh stárnul, pracovní a rodinné záležitosti začínaly přibývat, a tak jsem velmi rád, že se našla další generace, která se rozhodla v čele s Hadatim převzít tento štafetový kolík. Svoje neskutečné nadšení a kvality předvedli už se spuštěním těchto webových stránek a hlavně jejich neutuchajícím dlouhodobým zájmem, aktualizacemi a novinkami. Za dobu svého patricijování jsem totiž zjistil jednu důležitou věc – není těžké se do něčeho na pár měsíců zapálit, vrhnout se na Klub, Fanzin, stránky, ale vydržet u toho, zůstat, i když počáteční nadšení vyprchá, stále se svému projektu věnovat a vylepšovat ho. To je teprve to pravé fanouškovství, ta pravá láska a pocta autorovi. A to tahle sestava má a prokazuje už dlouho. Fandím jim, obdivuji je, a před jejich aktivitami opět oživit samotný Klub, tj. základ toho pravého fanouškovství, musím smeknout. Teprve v Klubu najednou zjistíte, že se stáváte, spolu s podobnými báječnými šílenci, ze čtenářů a obdivovatelů opravdovými fanoušky, znalci a fajnšmekry. Ten pocit, ten rozdíl pochopíte a poznáte – to můžete starému patricijovi věřit.

Držím palce Hadatimu a jeho družině. Už teď odvádí spoustu „černé práce“ a přesto si na sebe nabírají další ranec – vzkříšení Klubu. Tomu přeji z celého srdce dalších 14 let, mnoho zanícených členů a spoustu zajímavých projektů. Taktéž hodně zajímavostí a počteníčka v klubové výkladní skříni na discworld.cz a vůbec všem obdivovatelům světů Terryho Pratchetta ještě mnoho a mnoho večerů, kdy si po celodenním shonu v klidu sednou a otevřou novou Mistrovu knihu. A až za mnoho let bude mít jednou Klub vlastní zázemí (po vzoru starých anglických gentlemanských klubů), tak doufám, že bude mít vedle krbu, přikrytý teplou dekou, v houpacím křesle a se skleničkou commandarie v ruce své místo i jeden starý šedivý patricij …

(Vzpomínky, co všechno vedlo k založení/obnovení Klubu Terryho Pratchetta sepsal Petr "Hadati" Čáp v roce 2009)

V prosinci 2005 jsem navštívil brněnský Fénixcon, mezi jehož hosty pravidelně bývá i Vlastimír Talaš, nakladatel Talpressu, a Jan Kantůrek, český překladatel Zeměplochy. V té době jsem byl již velkým fanouškem Zeměplochy, a tak jsem sebral odvahu a dal se do řeči s Vlastimírem Talašem. Postěžoval jsem si, že zeměplošské stránky na Krakatit.cz, které v té době vlastnilo nakladatelství Talpress, se už několik let neaktualizují, což jsem považoval za velkou škodu. Také jsem se zeptal, kdy konečně hodlají vydat Průvodce po Zeměploše, na který fanoušci tak nedočkavě čekají už několik let a jehož vydání bylo neustále odkládáno.

Bylo mi řečeno, že nemá nikoho, kdo by na stránkách mohl pracovat, protože Martin „Patricij“ Schwarz neměl od narození svého dítěte na podobné aktivity čas. U Průvodce po Zeměploše bylo zase značným problémem, že šlo o náročnou práci, na kterou Honza Kantůrek neměl dostatek času, protože vydávání nových románů bylo přednější než tvorba zeměplošské encyklopedie.

Pak se můj život zcela obrátil naruby, neboť mi bylo nabídnuto, zda nechci tuto práci převzít. Byl jsem tím velmi překvapen, protože takový vývoj událostí jsem vůbec neočekával. Měl jsem z takové odpovědnosti obavy, ale jako nadšený fanoušek jsem tuto nabídku nemohl nechat bez kladné odpovědi. Ještě ten den jsem na Fénixconu kontaktoval několik svých přátel a zeptal se jich, zda by mi nechtěli pomoci. Věděl jsem, že bych na tak velký úkol sám nestačil.

Ondřej „Miles“ Levý se mi okamžitě nabídl, že se stane webmasterem a pomůže mi tak se zeměplošskými stránkami Krakatit.cz. Lenka „Cellindra“ Weingartová a Lukáš „Fajl“ Pecha mi nabídli pomoc s překladem Průvodce po Zeměploše. Ještě toho dne jsem se vrátil k Vlastimíru Talašovi a jeho nabídku přijal.

Po Novém roce jsem e-mailem kontaktoval Vlastimíra Talaše a dohodl se s ním na postupu, kterým budeme aktualizovat zeměplošské stránky na Krakatit.cz. Stránky byly zastaralé a aktualizace se musely zasílat e-mailem přímo nakladateli, který pak na starou verzi překopíroval novou, což nebyl nejideálnější způsob, ale přímý přístup na stránky nebyl pro nás možný. Proto se také novinky nemohly objevit ve chvíli, kdy bylo potřeba, ale až v době, kdy měl nakladatel čas je tam osobně zkopírovat.

Už od začátku při převzetí stránek jsme měli v plánu vytvořit jejich novou verzi a obnovit aktivity Klubu. Potýkali jsme se ale s tím problémem, že časově se to nedalo všechno stihnout najednou. Nezbylo nám tedy nic jiného než postupovat bod po bodu.

16. 1. 2006 jsme začali aktualizovat na stránkách Krakatit.cz sekci Novinky a Knížky, protože právě tyto rubriky byly tou nejlákavější částí, která mohla na staré stránky opět přitáhnout fanoušky Zeměplochy. Velkou výhodou bylo, že jsme mohli získávat novinky o Zeměploše přímo z rukou českého nakladatele. To znamenalo, že jsme měli zprávy nejen čerstvé, ale také vždy oficiálně potvrzené.

V roce 2006 byl na Trpasliconu poprvé vytvořen zeměplošský blok, kolem kterého se začala formovat budoucí skupina fanoušků Zeměplochy, kteří se znali z diskusního serveru Lopuch.cz.

V lednu také bylo oficiálně potvrzeno, že na Vánoce 2006 vyjde Průvodce po Zeměploše, první zeměplošská kniha, kterou nebude překládat Jan Kantůrek. Čtenáře Zeměplochy však mohlo uklidnit, že na tomto svazku budou pracovat samotní fanoušci Zeměplochy, takže práce na knize bude provedena s velkou pečlivostí. Ke třem již zmíněným překladatelům se ještě připojil Aleš „Sordid“ Balcar, čímž byl náš pracovní tým kompletní.

Překlad Průvodce po Zeměploše byl kolosální projekt. Překladatelé museli přeložit stovky hesel a stát se živoucí encyklopedií. My jsme využívali počítače k snadnějšímu vyhledávání v knihách, což Honza Kantůrek nemohl dělat, protože sám říká, že si s počítačovou technikou nerozumí. Používal pouze seznam přeložených jmen, které si psal na papír v neabecedním pořadí. Takový způsob byl velmi zdlouhavý, a proto nebylo v jeho silách Průvodce přeložit. Průvodce se rozdělil po písmenech přibližně do tří částí a každý z překladatelů dostal svou třetinu. S překlady se začalo v březnu 2006, protože všichni tři překladatelé byli zaneprázdněni zkouškovým obdobím. V mém případě nebyla znalost angličtiny dostatečná pro překlad textů, takže mým úkolem byla hesla, která byla časově náročná na vyhledávání. Byla to například fauna a flóra Zeměplochy, jídlo a pití nebo božstva. Po ostatních jsem také kontroloval již přeložené texty, aby se snížila možnost, že někdo v textu něco chybně přeloží. Tyto kontroly si ke konci dělali všichni překladatelé navzájem, a nakonec jsme zvládli odevzdat práci sice se zpožděním, ale ještě pořád včas, aby se kniha dostala na vánoční trh. S prací jsme byli všichni velmi spokojení, i když nás později mrzela každá chyba, kterou jsme v Průvodci po vytištění dodatečně objevili. Věřím ale, že nám těch pár chyb fanoušci odpustili. Vytvořili jsme totiž něco, co by se na pultech knihkupectví nikdy neobjevilo, pokud by se do toho nedali samotní fanoušci.

Práce na stránkách Krakatit.cz i nadále pokračovala. Čtenáři Zeměplochy se tak mohli spolupodílet na výběru vhodného názvu pro román Thud!, který nakonec získal české pojmenování Buch!

1. 10. 2006 se zeměplošské stránky přesunuly z Krakatit.cz na Discworld.cz. Získaly tak zcela novou podobu, která byla velmi přehledná, a to jak pro návštěvníky stránek, tak i pro jejich správce. Mohli jsme od té chvíle zveřejňovat novinky v okamžiku, kdy jsme to skutečně potřebovali, protože ke stránkám jsme již měli přímý přístup. Kromě sekce Novinky a Knihy se vytvořily další nové sekce O Zeměploše, kam byl vložen životopis Terryho Pratchetta a Jana Kantůrka, a Akce, kde se upozorňuje na divadelní představení Zeměplochy a další zeměplošské aktivity. Také se vytvořila rubrika Zemětvorba, kde se postupně začaly objevovat nové projekty. Velmi důležitou změnou však bylo nově vytvořené diskusní fórum U Prokopnutého bubnu, kam se přesunula většina lidí, kteří se znali z diskusního serveru Lopuch.cz. Pomalu se zde začalo vytvářet tvrdé fanouškovské jádro.

V listopadu 2006 byla v Zemětvorbě vytvořena Galerie fotek, v prosinci se vytvořila další podsekce Články, která započala tématem sexuální problematiky zeměplošských druhů, jako jsou trollové, trpaslíci či Igorové. V roce 2007 proběhla povídková a výtvarná zeměplošská soutěž, do které přišly téměř dvě desítky povídek a mnoho dalších výtvarných prací. V únoru 2007 byl vytvořen internetový česko-anglický zeměplošský slovník, jehož základy vznikly při tvorbě Průvodce po Zeměploše. Na Trpasliconu 2007 se dali dohromady fanoušci Zeměplochy, kteří se začali prostřednictvím fóra U Prokopnutého bubnu pravidelně scházet. V květnu 2007 přibyla do Zemětvorby podsekce Filmy. V červnu byla vytvořena Chronologie Zeměplochy, což byl první velký počin jednoho z našich nejaktivnějších fanoušků Jana „nenapadáměžádnýméno (zkráceně NMŽM)“ Fialy, a začal postupně vycházet český komiks Mort, který byl původně určen jako speciální příloha pro poslední vydání fanzinu Cori Celesti Klubu přátel díla Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochy. Od července 2007 začal další fanoušek s přezdívkou TheMole doplňovat zeměplošský česko-anglický slovník o chybějící jména. Od října 2007 se v Novinkách rozjela rubrika „Víte, že…“, která vysvětluje mnoho odkazů z knih Terryho Pratchetta. V říjnu 2008 se uvedly do chodu další dva plánované projekty – zeměplošské stripy, za které můžeme opět děkovat Janu Fialovi, a noviny Discworld Times, do kterých může přispívat každý fanoušek se špetkou fantazie a snahy.

Poslední novinkou zeměplošských stránek je obnovení Klubu, které se plánovalo už od převzetí stránek Krakatit.cz, jenže z důvodu mnoha komplikací se tento záměr podařilo realizovat až na začátku roku 2009.

Na znovuoživení klubu se začalo aktivně pracovat v červenci 2008, kdy jsem si o tom promluvil s Martinem „Patricijem“ Schwarzem, který vedl Klub přede mnou. Problémem bylo, že se v současném stavu nedalo pokračovat. Staré stanovy byly zapomenuty a rada, předseda ani členové už fakticky neexistovali. Nebyl tedy nikdo, kdo by veškerá práva a povinnosti klubu převedl na novou radu, která by Klub probudila z několikaletého spánku.

Proto se muselo vytvořit zcela nové občanské sdružení pod názvem Klub Terryho Pratchetta. I přesto je to stále ten samý klub, který byl založen v roce 1995. Je to jako s arcikancléřským kloboukem z Magického prazdroje. Za ty roky se na něm změnilo vše, takže už nic není původní, ale i přesto je to pořád ten samý klobouk, který si dal na hlavu první arcikancléř Neviditelné univerzity.

Stanovy pomohl vytvořit Jan „Zirland“ Urbánek, který už má se zakládáním o. s. zkušenosti. Přípravný výbor se skládá z mé osoby, Zirlanda, Cellindry a Věry „VeHaLi“ Havlíčkové, která se nabídla, že bude pro Klub dělat účetní a pokladní.

28. 1. 2009 bylo na Ministerstvu vnitra ČR založeno občanské sdružení Klub Terryho Pratchetta se sídlem Nýdecká 442, Praha 9, IČO: 26570921. Až poté jsme mohli začít provádět potřebné úkony pro to, aby mohli být přijímáni členové. Nechali jsme si u družstevní záložny FIO založit účet a dne 28. 2. 2009 na Trpasliconu 2009 jsme přijali první řádné členy Klubu Terryho Pratchetta. Nová éra klubu započala.