Recenze na Pod parou, poslední příběh z podsérie o Vlahošovi von Rosret, kde od Patricije získá další těžký úkol. Tentokrát vybudovat železnici napříč celou Zeměplochou.
Na Zeměploše nastal Věk páry. A ve středu tohoto nového pokroku v dopravě je opět Ankh-Morpork. Patricij tak má pro Vlahoše von Rosreta další úkol, a to vytvořit fungující systém železnic vedoucí z Ankh-Morporku až do Bjonku, hlavního města Überwaldu. A z nevysvětlitelného důvodu na to Patricij velmi spěchá.
Druhým tématem knihy je zde terorismus živící se xenofobií a zpátečnictvím, kdy těmito teroristy jsou krakové, zarytí ortodoxní trpaslíci, kterým se nelíbí jak změny týkající se společenství trpaslíků, tak i změny celozeměplošského formátu, a kteří se rozhodnou zaútočit na symboly současného světového pokroku – klikačky a železnici.
Také se zde pokračuje v pronikání skřetů do společnosti ostatních myslících humanoidů, kdy další skupinky skřetů se dostávají blíže k rovnoprávnosti s ostatními, kdy tomu vděčí svým schopnostem vhodných pro obsluhu klikaček a železnic. Hned jsem si vzpomněl na vykořisťování čínských dělníků při budování železnic na americkém západě.
I zde chybí nové zajímavé postavy, kdy vynálezce železnice Mandlík Štědrovka nemá žádné zajímavé vlastnosti. Je jakousi obdobou Rozšafína Ctibuma, pouze zaměřeného čistě jen na vláčky.
Naštěstí tu jsou staré známé postavy, které děj značně vylepšují. Již zmíněnému Vlahošovi dostatečně sekunduje Elánius, který více než dostatečně využívá svého titulu Tabulové služby a cejchu Přivolané temnoty, aby uplatnil svůj vliv na trpasličí společenství. Vlahoš tu pak projde určitou proměnou, kdy kromě slov přiloží také ruku k dílu, když je nutné bojovat. Do jeho původního charakteru to sice moc nesedí, ale nedá se říct, že by to byl až tak velký do očí bijící nesmysl. Významnou roli tu pak má i Dolní král, který se musí v druhé polovině knihy dostat co nejrychleji zpět do Überwaldu, aby čelil trpasličímu převratu.
Dlouhá cesta vlakem pak dost připomíná různé kovbojky a vlakové loupeže. Historicky založené čtenáře pak nejspíš napadne i myšlenka na cestu českých legionářů z rudoarmějci ovládaného Ruska do nově vzniklého Československa. I když si nemyslím, že by Pratchett při psaní tohoto románu na naše legionáře vůbec pomyslel.
Ty části knihy věnované vynálezu železnice pak jdou hezky postupně za sebou, tak trochu jako byste si četli jeden článek za druhým – od jedné události posouvající tento vynález dále do budoucna, k dalšímu milníku. A od druhého milníku, k tomu dalšímu, a stále dále. Pozorujeme tak vývoj železnice na Zeměploše od výroby první lokomotivy až po dokončení železnice až do dalekého Überwaldu. A zeměplošská civilizace se tak opět posune o velký kus dál.