Závěrečný Dlouhý vesmír

Recenze na poslední díl pentalogie Dlouhá Země, která sice nedosahuje kvality prvních dvou dílů, ale i přesto je důstojným závěrem celé série.

Poslední díl z pentalogie Dlouhá Země už nedokáže moc překvapit nějakou novou zajímavou myšlenkou. Vše už bylo odhaleno v předchozích dílech. Hlavní postavy zde cestují napříč Dlouhou zemí až ke světům honosících se číslovkami končící na milión. Objevují se zde vědci zkoumající vesmír na Dlouhé Zemi, kde neexistuje žádná Země, ale pouze vakuum. Do dění zasahují i Příští jako pokračující vývojová větev lidstva. Znovu se zde řeší již zodpovězené otázky, že i na jiných planetách se dá vkročovat, a že se dá vkročovat nejen na západ a východ, ale také na sever a na jih.

Kam se tedy obrátit pro námět dalšího dílu? Nikam jinam, než do vzdáleného vesmíru. A tak lidstvo i další inteligentní druhy na Dlouhé Zemi dostanou pozvání od mimozemského společenstva, které zní jednoduše: „Připojte se!“ A tak zejména lidstvo a Příští řeší dvě zásadní otázky: zda je bezpečné na toto volání reagovat, a jakým způsobem se může Dlouhá Země „připojit“.

Baxter nijak neskrývá, že se u tohoto dílu nechal inspirovat skvělým sci-fi filmem Kontakt. Konstrukce příběhu je pak podle Kontaktu téměř identicky okopírována. Lidstvo zjistí, že přišla mimozemská zpráva z vesmíru určená pro ně. Ve zprávě se ukrývá návod, jak sestavit obří nákladné zařízení, které umožní Dlouhé Zemi cestu do vzdáleného vesmíru. Je proveden pokus o sabotáž. A nakonec je zařízení použito, kdy se lidé dají na cestu vesmírem. Pro každého, kdo očekává, že dojde na blízká setkání třetího druhu, pak bude závěr knihy hořkým zklamáním.

V posledním díle se objeví i mnoho známých postav, které jsou ale vzhledem k časové délce téhle série v důchodovém věku. Jedinou zajímavou postavou je Joshua Valienté, přestože mu již táhne k sedmdesátce. Lobsang jako další zajímavá postava z prvních dílů zde nemá moc prostoru, aby se zde nějak významně projevil.

A tak všechno stojí a padá na dějové lince Joshuy, která je zajímavá v tom, že se opět dostane na zajímavou verzi Dlouhé Země (tzv. Žolíka), do zajímavého ekosystému, kde stromy vyrostly do výšky hor.

Přestože je v této poslední knize jen málo originálního, nezačnete se nudit. Pokud bych měl shrnout celou pentalogii, měla skončit prvníma dvěma knihama a dál už nepokračovat. Přestože se Baxter i Pratchett snažili, víc zajímavého děje, než na dvě knihy z toho prostě vytáhnout nedokázali. Těch pár nápadů v dalších třech knihách byly často vykrádačky námětů jiných autorů (zejména Příští a již zmiňovaný Kontakt) a nestačily k tomu, aby dostatečně vyplnily hluchá místa této série.

Dlouhá Země by však byla skvělým vesmírem pro vytvoření povídkové sbírky více autorů, protože na Dlouhé Zemi je možné téměř cokoliv. Svými možnostmi mi tak trochu připomíná Zelaznyho svět Amberu.