Recenze na seriál The Watch (Hlídka)

Skončila první osmidílná série seriálu The Watch natočená pro BBC America, a my tak můžeme zhodnotit jaké kvality dosáhla.

Už při úvodních titulcích prvního dílu varuje poznámka „inspirováno charaktery Terryho Pratchetta“, že se nebude jednat o věrnou adaptaci jeho díla. Smutným faktem však je to, že tento seriál jen zneužil dobrého jména autora, aby na sebe přilákal pozornost. Pokud se totiž scénáristé a režiséři seriálu něčím z jeho díla inspirovali, tak to museli vidět z rychle jedoucího šinkanzenu.

Příběh seriálu byl velmi volně inspirován románem Stráže! Stráže!, kdy kdosi do prohnilého a zkaženého Ankh-Morporku přivolá velkého draka a rozpoutá mezi obyvatelstvem teror. Patricij pak nařídí neschopné Hlídce, aby se v této věci dala do pátrání. Hlídka velmi brzy zjistí, kdo za vyvoláním draka stojí a snaží se mu zabránit v  plném ovládnutí jeho moci. Proto se vydává pátrat po třech artefaktech, které mají k takovému ovládnutí sloužit. Zde se možná tvůrci inspirovali i počítačovou hrou Discworld, kde jedním z hlavních úkolů je shromáždění několika artefaktů, které sloužily Bratrstvu ebenové noci k vyvolání draka.

Koncept příběhu tedy je v pořádku, horší je však jeho provedení, kdy drtivou ranou pro seriál bylo, co jeho tvůrci udělali s charaktery zeměplošských postav. Hlídku tvoří kapitán Elánius, seržanti Angua, Pleskot a Navážka, a svobodník Karotka.

Kapitán Elánius v podání Richarda Dormera, který se proslavil svou rolí Berica Dondarriona ve Hře o trůny, je svým vzezřením ze všech postav své předloze nejvěrnější. Přestože by však měl být Elánius zahořklým neustále opilým mužem zákona, v seriálu z něj udělali něco zcela jiného. Ano, stále je opilcem, ale navíc z něj udělali poskakujícího tajtrlíka s grimasami Pepka Námořníka, který je nejen zcela neschopný a hloupý, ale také zbabělý. A to jsou vlastnosti, které knižní Elánius naštěstí postrádal. A tato poloha hraní se do konce seriálu prakticky nezmění.

Svobodník Karotka je druhou a poslední postavou v seriálu, která je vizuálně podobná své předloze. I zde se snaží dodržovat regule zákona, ale chybí mu zde ta čistá poctivost a naivita. Naopak nemá potíže být drzý na své nadřízené. V seriálu je jeho postava zcela nezajímavá. Svůj domov opustil, protože trpaslíci se jej pro jeho velikost chtěli zbavit.

Což je podivné, protože všichni trpaslíci mající v seriálu nějakou roli, včetně Pleskot Řiťky, jsou normálního vzrůstu jako lidé. Většinou se odlišují jen tím, že mají všichni mohutné plnovousy a žijí v dolech. Tedy až na Pleskot. Ta z dolů utekla a vousu se zbavila. Pleskot je pak hrána jako no gender postava, která sebe označuje slovem „ona“. V Hlídce slouží jako laborantka a ráda se obléká do růžových oblečků.

To naopak pro roli Anguy byla zvolena herečka, která by svým vzrůstem mohla trpaslici bez problémů hrát. To pak vede ke komicky nechtěným scénám, když např. Angua někomu vyhrožuje, tak ta osoba musí sedět, aby se její výškový deficit tolik neprojevoval.

Navážka je pak jen do počtu, kdy po dvou dílech se jej zbaví. Kostým trolla je celkem pěkný a vyvolává pocit kamennosti.

Hlídku pak doplňuje jako „externí pomocnice“ lady Berankinová, kdy místo korpulentní bělošky byla zvolena agilní štíhlá černoška, která se dokáže snadno ubránit i několika trénovaným vrahům z Cechu vrahů najednou. A to, že Berankinovou hraje štíhlá černoška, je to nejmenší, co vás u ní bude trápit. Vzhledem k tomu, že je schopnější než celá neschopná Hlídka dohromady, nefunguje tady knižní chemie mezi ní a Elániem, a to hlavně proto, že v seriálu naopak ona často zachraňuje Elánia, oproti knižní předloze. Tyto změny u Elánia a Berankinové jsou tím nejhorším, co mohli scénáristé udělat.

Na straně zla tu pak máme Karcera, Zavoněla, dr. Kruxminora a Bahno Tichokrada.

Karcer je jedním z nejnudnějších záporáků jakého jsem v poslední době poznal. To i Kylo Ren je stokrát lepší než on. Na rozdíl od knihy není tím psychopatickým zabijákem, ale jen obyčejným kriminálníčkem. No, možná neobyčejným, protože přestože vůči divákům vyzařuje téměř nulové charisma, proti jiným seriálovým postavám ho má tolik, že téměř každého přesvědčí, aby mu pomáhal s jeho temnými plány. Karcer se stále tváří stejně temně a to je vše, co předvede.

Trochu živějším záporákem je Zavoněl, který s původním Zavonělem má společného jen to jméno. Kromě toho, že ho hraje žena, tak se jedná o služebnou na Neviditelné univerzitě, která se zde tajně učila umění magie. Příhodnější by tedy bylo, kdyby ji pojmenovali Eskarina. Zavoněl(ka) je zamilovaná do Karcera a proto mu tedy pomáhá s jeho záměry.

Bahno je spíše šéfem bandy zlodějů než nějakého cechu a Kruxminora hraje žena. Cech vrahů je v seriálu asi nejzajímavější skupinou osob, přestože byl také překroucen tak, aby zapadal do podivného panoptika celého seriálu.

Abychom zmínili ještě pár vedlejších postav, tak lorda Vetinariho hraje žena, kterou všichni oslovují „sire“ a mluví jako „o něm“. Kolík je žena na vozíku, co vypadá spíše jako Královna Moly, představená žebráků, a má kolem sebe gang. Upírka Sally vypadá, jako kdyby vypadla z anime seriálu o přecitlivělé upírce s komplexem malých prsou. Smrť jako jedna z mála vedlejších postav vypadá obstojně, ale je tu znázorňován jako komická figurka.

Pokud lze něco na seriálu pochválit, tak jeho kulisy. Celý seriál je oděn do steampunku, temnějšího než byl ve filmu Zaslaná pošta. Nejblíže by se dal připodobnit k Cyberpunku 2077. Občas jsou v kvalitě kulis výkyvy na obě strany, jako u opravdu oslňující Věže umění nebo Neviditelné univerzity, u které na vás dýchá honosnost a gotičnost, nebo naopak u paláce Vetinariho, kde máte pocit, že se natáčelo v prostorách nějakého vodního díla (přehrady). Technika tu je pak taková, že skřeti provozují kamerový systém nebo tablety, jsou tu telefonní přístroje, ale ze zbraní se používají jen meče a kuše. Také většina oblečení je ve steampunku nebo v módě viktoriánské éry.

Velmi dobře vypadají i zvláštní efekty. Zejména s velkým drakem a s malým bahenním dráčkem si dali jejich tvůrci záležet. Dobře vypadá i Věž umění. Těchto zvláštních efektů je však v seriálu pomálu a na celkovou podobu seriálu mají jen malý vliv.

Pokud jde o samotný příběh, tak si seriál neudržuje logiku a mění pravidla, jakmile se mu to hodí do krámu. Příkladem může být, že Cech vrahů nemůže zabít Hlídku, protože se stala členem Cechu hudebníků a podle pravidel (pouze v seriálu) vrahové nesmí zabíjet členy jiných cechů. Přestože Berankinová s nimi zkoušku neskládala, stačí jí, aby před vrahy zazpívala na ulici písničku, a najednou se na ni také vztahuje pravidlo nezabíjet. Po několika dílech však Cech vrahů jejich členství zruší s odůvodněním, že zpěv Berankinové za nic nestál, což má za důsledek, že je členství zrušeno všem členům z Hlídky. A podobných případů nelogičnosti je v seriálu nepřeberně.

Humoru je tu dost, toho kvalitního jako šafránu. Občas se při seriálu zasmějete, ale většinou, když přijdou scénáristi s vlastním nápadem a nesnaží se jen zdeformovat Pratchettův skvělý humor. Naneštěstí je zde nejvíce trapného humoru, který zřejmě mohl vypadat dobře ve scénáři, ale před kamerami už nefunguje. Neméně trapná jsou pak hudební čísla, u kterých jen zíráte a nevěříte vlastním očím.

Z celého seriálu mi tak vychází, že jeho tvůrci neměli vůbec žádnou úctu k dílu Terryho Pratchetta a buď byli zcela neschopní, nebo si zcela záměrně s jeho dílem vytřeli to místo, kam slunce nesvítí. Z celého seriálu také čiší, jak moc se chtěli zalíbit současným ochráncům práv. Takže se mohou honosit tím, že do významných rolí obsadili černochy, více žen, příslušníky LGBTQ komunity (nebo alespoň někoho, kdo tak vypadá nebo to předstírá) a invalidy. Pokud se chtěli zapsat jen tímto, tak uspěli. Otázkou však je, zda těmto skupinám lidí neudělali medvědí službu, protože běžnému průměrnému divákovi tím jen potvrdí, že jsou tyhle skupiny divné a je lepší se jim vyhnout, když už je nelze přímo zakázat. Tento seriál tedy jen utvrzuje tento typ lidí v jejich předpojatostech.

Také se pozastavuji nad tím, komu je vlastně seriál určen. Většinu fanoušků Terryho Pratchetta seriál odradil už jen v trailerech, nebo se vydrželi dívat maximálně na první díl. Ale ani běžní fantasy diváci, co Pratchetta neznají, nemají na takovou bláznivinu důvod koukat, protože kromě pár šílených gagů seriál nijak nevyčnívá.

Upřímně doufám, že se společnost Narrativia dostatečně poučila a pro příště si zajistí dostatečný dohled nad dalšími filmy a seriály, protože jestliže se Terry kdysi posměšně zmínil o nápadu Američanů zfilmovat Morta s hlavní ženskou představitelkou a bez Smrtě, tak na tohle by si musel vytvořit zcela nový jazyk určený jen pro nadávky. Doufejme, že neúspěch tohoto seriálu nezastaví záměry jiných společností na tvorbě další zeměplošské kinematografie. A třeba se jednoho dne skutečně dočkáme filmu či seriálu ztvárňující příběhy naší Hlídky. Protože tenhle seriál má se Zeměplochou a Hlídkou společnou jen jednu věc – názvosloví.

Na závěr budu parafrázovat vyjádření Neila Gaimana ohledně tohoto seriálu: „Není to Batman, když z něho uděláte reportéra v dlouhém kabátu a za mazlíčka mu pořídíte netopýra.“

Hodnocení 4/10

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

05.04.2021
Petr Čáp