No tě pic!

Příběh začíná v Ankh-Morporku, kde Těpic, syn faraona Mžilibaby, studuje v cechu vrahů. Vyprávění o tom, jak se v tomhle cechu žije, je vrcholem celé knihy. To je jedním z negativ knihy, protože mít to nejzábavnější přečtené na prvních 50 stranách románu je pak trochu zklamání.

Následně sledujeme osudy Těpice, který se vydává do své země, aby se zde stal dalším z řady faraonů. O tohle privilegium sice nestojí, ale snaží se ctít své povinnosti.

Román paroduje zejména starý Egypt a mnohočetnost starých náboženství, ale na rozdíl od Soudných sester, kde byl silný příběh, se zde Pratchett opět vrací k vyprávění ve stylu poslepovaných gagů, jak tomu bylo u prvních knih.

Z Ankh-Morporku a cechu vrahů se tak přesunujeme do pouštní země pyramid a nespočet bohů, abychom se pak přesunuli do země filosofů parodujících pro změnu starověké Řecko.

Pokud jste si užili i příběhově slabé romány jako je Barva kouzel nebo Magický prazdroj, tak se vám budou líbit i Pyramidy. Jestliže dáváte přednost silnějšímu příběhu, tak si spravíte chuť až další zeměplošskou knihou v řadě Stráže! Stráže!

Postava Těpice je jednou z nejméně výrazných hlavních postav zeměplošských knih. Hůře na tom je snad jen Viktor Grýnbaum z Pohyblivých obrázků. I tak si fanoušci Pratchetta čtením Pyramid užijí další velkou dávku humoru, zejména pokud jsou znalí egyptské starodávné kultury a období řeckých filozofů.