Tajná operace v opeře

Recenze na zeměplošský román Maškaráda, spadající do podsérie o Čarodějkách. Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová se vydávají do ankh-morporské opery, aby našli novou čarodějku do svého tria.

Je tradicí, že čarodějky by měly vždy tvořit trio, panna, matka a… ta třetí, která se v přítomnosti Bábi Zlopočasné radši nevyslovuje. Ale to se změnilo od doby, co se Magráta provdala za krále Verence a Bábi se Stařenkou tak ztratily svou pannu – a to nejen proto, že Magráta na pannu ztratila svou kvalifikaci, ale také že jako nová královna již nemá čas vykonávat povinnosti čarodějky.

Ideální novou adeptkou by mohla být mladá Anežka Nulíčková. Problém však je, že aby unikla tomuto svému osudu, raději se vydala do Ankh-Morporku, kde byla díky svému magickému hlasu zaměstnána v budově Opery. A to by nebyla Bábi, aby se nerozhodla, že ji přivede nazpět. K výpravě do Ankh-Morporku však potřebuje najít jiný důvod, protože se jí těžko veřejně přiznává, že Anežku potřebují. A ten jí Stařenka Oggová více než ochotně podstrčí.

Maškaráda je skvělou parodií na opery a muzikály, nejvíc inspirace si však bere z Fantoma opery. Bábi pak zde předstírá, že je bohatou a arogantní šlechtičnou, kdy do této role vpluje tak dobře, jako by se do ní skutečně narodila. Stařenka jako její služebná jí dokonale doplňuje.

Je zde také mnoho nových postav. Nová budoucí čarodějka Anežka Nulíčková, příjemná holka, která ve svém nitru, jako každá tlustá holka, ukrývá hubenou holku. A protože je čarodějkou, nejedná se jen o metaforu. S pomocí svého magického hlasu tak předvádí unikátní schopnosti, které by jí mohla leckterá čarodějka závidět. Dalšími skvělými postavami je pak třeba i zpěvačka Kristýna, která sice vypadá nádherně, ale zpívat neumí, Kateřín Štandlík, nový majitel opery, který měl tak trochu jiné představy o provozu této budovy, Enrico Bazilica, světoznámý operní pěvec, nebo Sardelli, jako neustále cynický ředitel opery.

Tento příběh ale hlavně přináší jednu z nejzajímavějších záporných postav celé zeměplošské série s velmi netradičními důvody, proč se toho všeho zla vlastně dopouštěla.

Maškaráda je zeměplošským románem, který byl u nás nejčastěji adaptován jako divadelní představení. Hlavním důvodem je, že operní prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je pro divadelní scénu přímo ideální. Autoři inscenací se pak také mohli dostatečně realizovat v kostýmech, zpěvu či tanečních kreacích, ale také v podání mnoha různých scén jako byla třeba jízda v dostavníku, večeře v opeře, sledování a hraní operní hry nebo skon hlavní záporné postavy, kdy zejména tuto scénu proslavil Jan Vondráček v inscenaci Divadla v Dlouhé, která nebyla dosud překonána svým celkovým kvalitním zpracováním.

Nejsem příznivcem opery, ale tenhle román ve mně dokázal vykřesat jiskřičku zájmu o tenhle hudební žánr. Čtenáři se pak nemusí bát, že by se v ději ztráceli, pokud se o operu nijak nezajímají, nanejvýš jim unikne nějaký detail. Není ale na škodu znát alespoň děj původního Fantoma opery.