Tango o Ankh-Morporku

Tato píseň je naprosto zřejmá parafráze na Tango o Praze z repertoáru Jaroslava Hutky. Vznikla u půllitru kofoly a dvoudecky bílého vína jednoho letního odpoledne na zahrádce U Kaštanu v pražském Břevnově, když Věra Liptáková připravovala program na Festival fantazie. Říká se, že Praha byla s Londýnem a Budapeští jedním ze zdrojů inspirace Terryho Pratchetta pro vznik Ankh-Morporku. Text byl napsán s láskou k Praze i Ankh-Morporku a všem jejich nedostatkům.

Ankh-Morpork je město staré a nutno říct smradlavé,
samá stoka a skládka, kostely a cechy.
Má málo bezpečných míst a hodně nebezpečných,
nikdo už nemůže říct, že nebyl varován.

Refrén (zpívá se po každé sloce)
V kanálech jsou krysy líné,
občas i potkan se vylíhne,
po Ankhu se brodí ptáci,
jeden až dva, někdy draci.
A z okrajů střech paláců
se ozývá řev chrličů,
než zalezou do teplých míst,
aby měli co jíst.

U Bubnu dej si pivo a moc se neohlížej,
nebo se stane snadno, že tě zabijou.
Nebo aspoň okradou a okýnkem prohoděj,
noční hlídka se stará o své bezpečí.

Stínov je folklórní síť úzkých malebných ulic,
kde na na návštěvníka čeká vzrušení.
Neustále tu slyšíš výkřiky starých časů,
předkové už se těší, až se k nim připojíš.

Vzdělání můžeš získat ve škole velkých mágů,
od rána do oběda snídat se naučíš.
Klobouk do špičky nosíš, když tu školu dochodíš
a časem budeš slavný jako Mrakoplaš.

Hlídka je plná trolů a taky trpaslíků
a taky vlkodlaků a taky vůbec všech.
Narazíš i na lidi, i když jim to nevěříš,
kapitán jim to věří a to je podstatné.