Om ve svatém svém jest chrámu

Náboženské ódy církve Omovy vzbuzovaly v Adéle Červenkové velkou zvědavost svými lákavými názvy. Zdálo se jí, že se jedná o kousky, které skutečně pozvednou srdce oddaného věřícího. Byl zde opravdu velký prostor pro představivost, hlavně co se týče strašlivých věcí, které se mohou přihodit nevěřícím nebo odpadlíkům od pravé víry.

Adéla chtěla využít pro svůj text již existující nábožnou píseň. Jakožto nevěřící psisko ale brzy shledala, že z písní s náboženskou tematikou zná vlastně jen vánoční koledy. Kolem roku 2005 tak vznikla tato velice meditativní verze, která staví do kontrastu melodii spojenou s velice mírumilovnou sváteční dobou a krvežíznivý text jak vystřižený z dob řádění Svaté Inkvizice. Kdo by nestál o to, zanotovat si při pečení perníčků tuhle verzi Jak jsi krásné, Jezulátko?

Om ve svatém svém jest chrámu
Nevěřícím Om dá ránu
Om je strašně zdrtí
Pěstí je rozdrtí

Vroucí olej připraven jest
Pro ty co se nechali svést
Ty Om v něm povaří
Dílo se podaří

Ty, co Oma urážejí
Už na kůly narážejí
Těm, co se rouhají
Chodidla strouhají

Kdo chce Oma urážeti
Muka musí protrpěti
Muka těl trhání
A vyvrhování

Chtěli by snad lámat kolem
Kdo rouhali se před Omem
Budou však staženi
Kůže své zbaveni