AQUALUNG se opět vrací do Ankh-Morporku a my se díky němu můžeme stát svědky zrodu tamní nezávislé žurnalistiky. A protože každý správný investigativní novinář – ať už se jím člověk stane záměrně nebo spíš nedopatřením – potřebuje podezřelou kauzu, ani tentokrát nebude o záhady nouze. Mikuláš ze Slova se se svým redakčním týmem vydává po stopách údajné vraždy, aby veřejnost mohla poznat pravdu! Tedy až se začne zajímat o něco jiného než o zábavně tvarovanou zeleninu.
Terry Pratchett (román)
Stephen Briggs (scénář pro amatérské divadlo)
Překlad: Pavel Dominik a kolektiv Divadla AQUALUNG s přihlédnutím k překladu knihy od Jana Kantůrka
Režie: Josef Kačmarčík
Dramaturgie: Sylvie Vůjtková
Scéna: Jan Polívka
Kostýmy: Johana Janková
Hudba: Michal Vejskal
Mikuláš ze Slova, Starý kněz, Stín: Gustav Hašek
Sacharóza Rezámková, Lady Trouffallová, Stín: Barbora Poláchová
Gunilla Dobrohor, Lord Rzezacz, Stín: Patrik Vojtíšek
Bodoni, Paní Arkánová, Angua, Lady Žralounová, Stín a skřet z Dezorganizéru: Zita Morávková
Otto Schrecklich, Lord Vetinari, Karel, Kachní muž, Stín: Miloš Mazal
Gaspoda, Lord ze Slova, Pan Zimoval, Prodavač Informátora, Muž s hodinkami, Stín: Václav Krátký
Pan Zichrhajc, Elánius, Pan Kolář a Vrah: Lubor Šplíchal
Pan Tulipán, Pan Šmicnutý, Ronald Balamuťa, Vrah a Hugolín Výsměšek: Petr Gelnar
Pan Kosopád, Starý Smrďa Rum, Rufus Važuzel, Nobby Nóblhóch, Vrah, Stín a Hafal: Martin Dusbaba
Recenze premiéry divadelního představení Pravda, uvedené 6. 11. 2021 divadlem Aqualung v Divadle Járy Cimrmana.
Divadelní zpracování Pratchettovy knihy Pravda o začátcích Ankh-Morporské Komety není k vidění často, tedy vlastně vůbec. V Aqualungu humoristické fantasy milují a v minulosti ukázali, že se výzev typu “tohle tu ještě nikdo nehrál” nezaleknou. Díky tomu jsme si mohli první listopadovou sobotu užít druhou premiéru jejich nového kusu.
Po otevření opony diváka přivítají jednoduché, ale nápadité dřevěné kulisy, které skvěle fungují. Minimalismus podtrhuje i fakt, že všechny postavy ztvární jen 9 herců a hereček, takže předpokládám, že přeběhy mezi scénami musí být dost naknap; za neméně těžké považuju přepínání z jedné postavy do druhé, na což mají herci často doslova pár vteřin. O to víc musím ocenit, jak parádně je představení zahrané. Herci ke svým postavám sedí, znají je a dokážou vystihnout jejich charakter i vtip. Asi nejméně podobný si je Elánius, ale fakt jen vizuálně – chováním a projevem to byl Elánius až až. Mezi mé osobní favority se zařadili Barbora Poláchová (Sacharóza Rezámková aj.) a Miloš Mazal (Otto von Schrecklich, lord Vetinari aj.), ale další členové ansámblu rozhodně nezaostávali v nasazení ani hereckém umění.
Když jsem slyšela, že představení trvá 170 minut, protočila jsem panenky. Pravda není z mých oblíbenějších zeměplošských příběhů a sedět v divadle tři hodiny, to se mi zdálo nekonečné… Příběh ale slušně odsýpá a uteče to jako voda, typické pratchettovské vtípky vyzní a pobaví. Fakt oceňuju, že se člověk zasmál. Malé bonmoty si přidali i tvůrci z Aqualungu, např. když ve správný čas projde postava přes pódium jakoby mimochodem, ale vtipně to zapadne do děje… To připomínalo legendární poznámky pod čarou pánů Pratchetta a Kantůrka, takže jsem v jednu chvíli nostalgicky vzpomněla i na setkání s nimi. Vytkla bych snad jen to, že některé linky jsou v příběhu špatně pochopitelné pro neznalce předlohy (temné světlo a děj s tím spojený). Myslím si ale zároveň, že se to dá s trochou fantazie domyslet.
Já už jsem za svou kariéru divadelní divačky viděla hodně zpracování Pratchettových knih. Některé skvělé, některé strašné. Věřte mi, že Pravda divadla Aqualung se mezi nimi zařadila značně vysoko. Tak pokud jste doteď váhali, přestaňte a kupte si lístek. Stojí to za to.