Hlídka

Skončila první osmidílná série seriálu The Watch natočená pro BBC America, a my tak můžeme zhodnotit jaké kvality dosáhla.

Už při úvodních titulcích prvního dílu varuje poznámka „inspirováno charaktery Terryho Pratchetta“, že se nebude jednat o věrnou adaptaci jeho díla. Smutným faktem však je to, že tento seriál jen zneužil dobrého jména autora, aby na sebe přilákal pozornost. Pokud se totiž scénáristé a režiséři seriálu něčím z jeho díla inspirovali, tak to museli vidět z rychle jedoucího šinkanzenu.

Příběh seriálu byl velmi volně inspirován románem Stráže! Stráže!, kdy kdosi do prohnilého a zkaženého Ankh-Morporku přivolá velkého draka a rozpoutá mezi obyvatelstvem teror. Patricij pak nařídí neschopné Hlídce, aby se v této věci dala do pátrání. Hlídka velmi brzy zjistí, kdo za vyvoláním draka stojí a snaží se mu zabránit v  plném ovládnutí jeho moci. Proto se vydává pátrat po třech artefaktech, které mají k takovému ovládnutí sloužit. Zde se možná tvůrci inspirovali i počítačovou hrou Discworld, kde jedním z hlavních úkolů je shromáždění několika artefaktů, které sloužily Bratrstvu ebenové noci k vyvolání draka.

Koncept příběhu tedy je v pořádku, horší je však jeho provedení, kdy drtivou ranou pro seriál bylo, co jeho tvůrci udělali s charaktery zeměplošských postav. Hlídku tvoří kapitán Elánius, seržanti Angua, Pleskot a Navážka, a svobodník Karotka.

Kapitán Elánius v podání Richarda Dormera, který se proslavil svou rolí Berica Dondarriona ve Hře o trůny, je svým vzezřením ze všech postav své předloze nejvěrnější. Přestože by však měl být Elánius zahořklým neustále opilým mužem zákona, v seriálu z něj udělali něco zcela jiného. Ano, stále je opilcem, ale navíc z něj udělali poskakujícího tajtrlíka s grimasami Pepka Námořníka, který je nejen zcela neschopný a hloupý, ale také zbabělý. A to jsou vlastnosti, které knižní Elánius naštěstí postrádal. A tato poloha hraní se do konce seriálu prakticky nezmění.

Svobodník Karotka je druhou a poslední postavou v seriálu, která je vizuálně podobná své předloze. I zde se snaží dodržovat regule zákona, ale chybí mu zde ta čistá poctivost a naivita. Naopak nemá potíže být drzý na své nadřízené. V seriálu je jeho postava zcela nezajímavá. Svůj domov opustil, protože trpaslíci se jej pro jeho velikost chtěli zbavit.

Což je podivné, protože všichni trpaslíci mající v seriálu nějakou roli, včetně Pleskot Řiťky, jsou normálního vzrůstu jako lidé. Většinou se odlišují jen tím, že mají všichni mohutné plnovousy a žijí v dolech. Tedy až na Pleskot. Ta z dolů utekla a vousu se zbavila. Pleskot je pak hrána jako no gender postava, která sebe označuje slovem „ona“. V Hlídce slouží jako laborantka a ráda se obléká do růžových oblečků.

To naopak pro roli Anguy byla zvolena herečka, která by svým vzrůstem mohla trpaslici bez problémů hrát. To pak vede ke komicky nechtěným scénám, když např. Angua někomu vyhrožuje, tak ta osoba musí sedět, aby se její výškový deficit tolik neprojevoval.

Navážka je pak jen do počtu, kdy po dvou dílech se jej zbaví. Kostým trolla je celkem pěkný a vyvolává pocit kamennosti.

Hlídku pak doplňuje jako „externí pomocnice“ lady Berankinová, kdy místo korpulentní bělošky byla zvolena agilní štíhlá černoška, která se dokáže snadno ubránit i několika trénovaným vrahům z Cechu vrahů najednou. A to, že Berankinovou hraje štíhlá černoška, je to nejmenší, co vás u ní bude trápit. Vzhledem k tomu, že je schopnější než celá neschopná Hlídka dohromady, nefunguje tady knižní chemie mezi ní a Elániem, a to hlavně proto, že v seriálu naopak ona často zachraňuje Elánia, oproti knižní předloze. Tyto změny u Elánia a Berankinové jsou tím nejhorším, co mohli scénáristé udělat.

Na straně zla tu pak máme Karcera, Zavoněla, dr. Kruxminora a Bahno Tichokrada.

Karcer je jedním z nejnudnějších záporáků jakého jsem v poslední době poznal. To i Kylo Ren je stokrát lepší než on. Na rozdíl od knihy není tím psychopatickým zabijákem, ale jen obyčejným kriminálníčkem. No, možná neobyčejným, protože přestože vůči divákům vyzařuje téměř nulové charisma, proti jiným seriálovým postavám ho má tolik, že téměř každého přesvědčí, aby mu pomáhal s jeho temnými plány. Karcer se stále tváří stejně temně a to je vše, co předvede.

Trochu živějším záporákem je Zavoněl, který s původním Zavonělem má společného jen to jméno. Kromě toho, že ho hraje žena, tak se jedná o služebnou na Neviditelné univerzitě, která se zde tajně učila umění magie. Příhodnější by tedy bylo, kdyby ji pojmenovali Eskarina. Zavoněl(ka) je zamilovaná do Karcera a proto mu tedy pomáhá s jeho záměry.

Bahno je spíše šéfem bandy zlodějů než nějakého cechu a Kruxminora hraje žena. Cech vrahů je v seriálu asi nejzajímavější skupinou osob, přestože byl také překroucen tak, aby zapadal do podivného panoptika celého seriálu.

Abychom zmínili ještě pár vedlejších postav, tak lorda Vetinariho hraje žena, kterou všichni oslovují „sire“ a mluví jako „o něm“. Kolík je žena na vozíku, co vypadá spíše jako Královna Moly, představená žebráků, a má kolem sebe gang. Upírka Sally vypadá, jako kdyby vypadla z anime seriálu o přecitlivělé upírce s komplexem malých prsou. Smrť jako jedna z mála vedlejších postav vypadá obstojně, ale je tu znázorňován jako komická figurka.

Pokud lze něco na seriálu pochválit, tak jeho kulisy. Celý seriál je oděn do steampunku, temnějšího než byl ve filmu Zaslaná pošta. Nejblíže by se dal připodobnit k Cyberpunku 2077. Občas jsou v kvalitě kulis výkyvy na obě strany, jako u opravdu oslňující Věže umění nebo Neviditelné univerzity, u které na vás dýchá honosnost a gotičnost, nebo naopak u paláce Vetinariho, kde máte pocit, že se natáčelo v prostorách nějakého vodního díla (přehrady). Technika tu je pak taková, že skřeti provozují kamerový systém nebo tablety, jsou tu telefonní přístroje, ale ze zbraní se používají jen meče a kuše. Také většina oblečení je ve steampunku nebo v módě viktoriánské éry.

Velmi dobře vypadají i zvláštní efekty. Zejména s velkým drakem a s malým bahenním dráčkem si dali jejich tvůrci záležet. Dobře vypadá i Věž umění. Těchto zvláštních efektů je však v seriálu pomálu a na celkovou podobu seriálu mají jen malý vliv.

Pokud jde o samotný příběh, tak si seriál neudržuje logiku a mění pravidla, jakmile se mu to hodí do krámu. Příkladem může být, že Cech vrahů nemůže zabít Hlídku, protože se stala členem Cechu hudebníků a podle pravidel (pouze v seriálu) vrahové nesmí zabíjet členy jiných cechů. Přestože Berankinová s nimi zkoušku neskládala, stačí jí, aby před vrahy zazpívala na ulici písničku, a najednou se na ni také vztahuje pravidlo nezabíjet. Po několika dílech však Cech vrahů jejich členství zruší s odůvodněním, že zpěv Berankinové za nic nestál, což má za důsledek, že je členství zrušeno všem členům z Hlídky. A podobných případů nelogičnosti je v seriálu nepřeberně.

Humoru je tu dost, toho kvalitního jako šafránu. Občas se při seriálu zasmějete, ale většinou, když přijdou scénáristi s vlastním nápadem a nesnaží se jen zdeformovat Pratchettův skvělý humor. Naneštěstí je zde nejvíce trapného humoru, který zřejmě mohl vypadat dobře ve scénáři, ale před kamerami už nefunguje. Neméně trapná jsou pak hudební čísla, u kterých jen zíráte a nevěříte vlastním očím.

Z celého seriálu mi tak vychází, že jeho tvůrci neměli vůbec žádnou úctu k dílu Terryho Pratchetta a buď byli zcela neschopní, nebo si zcela záměrně s jeho dílem vytřeli to místo, kam slunce nesvítí. Z celého seriálu také čiší, jak moc se chtěli zalíbit současným ochráncům práv. Takže se mohou honosit tím, že do významných rolí obsadili černochy, více žen, příslušníky LGBTQ komunity (nebo alespoň někoho, kdo tak vypadá nebo to předstírá) a invalidy. Pokud se chtěli zapsat jen tímto, tak uspěli. Otázkou však je, zda těmto skupinám lidí neudělali medvědí službu, protože běžnému průměrnému divákovi tím jen potvrdí, že jsou tyhle skupiny divné a je lepší se jim vyhnout, když už je nelze přímo zakázat. Tento seriál tedy jen utvrzuje tento typ lidí v jejich předpojatostech.

Také se pozastavuji nad tím, komu je vlastně seriál určen. Většinu fanoušků Terryho Pratchetta seriál odradil už jen v trailerech, nebo se vydrželi dívat maximálně na první díl. Ale ani běžní fantasy diváci, co Pratchetta neznají, nemají na takovou bláznivinu důvod koukat, protože kromě pár šílených gagů seriál nijak nevyčnívá.

Upřímně doufám, že se společnost Narrativia dostatečně poučila a pro příště si zajistí dostatečný dohled nad dalšími filmy a seriály, protože jestliže se Terry kdysi posměšně zmínil o nápadu Američanů zfilmovat Morta s hlavní ženskou představitelkou a bez Smrtě, tak na tohle by si musel vytvořit zcela nový jazyk určený jen pro nadávky. Doufejme, že neúspěch tohoto seriálu nezastaví záměry jiných společností na tvorbě další zeměplošské kinematografie. A třeba se jednoho dne skutečně dočkáme filmu či seriálu ztvárňující příběhy naší Hlídky. Protože tenhle seriál má se Zeměplochou a Hlídkou společnou jen jednu věc – názvosloví.

Na závěr budu parafrázovat vyjádření Neila Gaimana ohledně tohoto seriálu: „Není to Batman, když z něho uděláte reportéra v dlouhém kabátu a za mazlíčka mu pořídíte netopýra.“

Většina lidí doufá, že rok 2021 bude lepší než ten předešlý, že se vše začne zlepšovat, a že nás nečekají žádné další katastrofy. Pokud se zaměříme jen na kinematografii, tak seriál The Watch (Hlídka, 2021) není jen krok špatným směrem, ale spíše skok do propasti.

V úvodních titulcích seriálu je uvedeno, že charaktery postav seriálu byly inspirovány tvorbou Terryho Pratchetta. Scénáristé si nejspíš nedovolili uvést, že se jedná o adaptaci, protože s látkou Terryho Pratchetta nakládali tak volně, že si nejspíš přečetli jen synopsi knih a postav ze série o Hlídce a pak se rozhodli, že změní co nejvíc z toho půjde.

Hlídka je složená ze samých ztroskotanců. Vede ji kapitán Elánius, který má pod svým vedením seržanty Anguu, Navážku a Řiťku. Jako nováček se zde pak objeví konstábl Karotka. A to je z Hlídky vše. Jedny z nejlepších postav Hlídky, Tračník a Nóblhóch, zcela chybí.

Nikdy jsem neměl moc rád odklony od originálu, ale vždy jsem také chápal, že filmová tvorba je odlišná od knih a je třeba učinit ve filmové adaptaci nutné změny. Pán prstenů to dokázal převést dokonale. U Zaklínače jsem měl na příklad problémy, když ze zrzavé Tris Ranuncul udělali zbytečně černošku. Přesto jsem to po čase překousnul. Ale v The Watch zašli ještě dále. Nejenom, že se postavy svým předlohám podobají jen velmi vzdáleně, ale někdy přehodili i naprosto zbytečně gender, a co je nejhorší, zcela překopali charakteristiky postav.

Kapitán Elánius je nejen ožrala, ale také hlupák a zbabělec. Chová se jako tajtrlík a škleby se nejspíš učil od Pepka Námořníka. Angua se nijak netají tím, že se mění ve vlkodlaka a nováčkovi Karotkovi se tím pochlubí po prvních deseti minutách po seznámení. Navíc se zdá, že proměnu nemůže nijak kontrolovat, takže jí je jen na obtíž. Nejedná se o její schopnost, ale o nemoc. Karotka je adoptovaný trpaslík, který však byl vyobcován z trpasličí komunity, protože se ho pro jeho velikost báli. Řiťka je naopak skutečný trpaslík, který je ale stejně velký jako Karotka, což je asi u trpaslíků normální. Pokud to ale tak je, proč byl Karotka vypovězen? Řiťka je navíc genderově nerozhodnutou postavou a není nijak stydlivý. Navážka jako jediná (animovaná) postava vypadá fakt dobře. Hlídka je zkrátka smečka cirkusových příšer.

U dalších postav to není o nic lepší. Vetinari je z nějakého nejasného důvodu naprosto nevýrazná žena, kterou však titulují „sire“. Ženu udělali také ze Zavoněla, navíc z něj ale také udělali uklízečku na Neviditelné univerzitě a tajnou(?) mágyni. Nejhůř z postav pak dopadla lady Berankinová, která tu je zobrazována jako bojovnice za svobodu (čti teroristka), které se nelíbí systém Ankh-Morporku, kde se dá legálně zabíjet a krást, pokud jste v příslušném cechu. Hlavním záporákem je tu pak Karcer, který je stejně jako Vetinari plitkou postavou, která nebudí žádný strach jako tomu je v knize. Je to jen další obyčejný grázl, jakých má Ankh-Morpork nevyčerpatelnou zásobu.

Děj prvních dvou dílů seriálu, které zatím jsou k dispozici, staví zejména na příběhu z knihy Stráže! Stráže! Kdosi odcizí z knihovny Neviditelné univerzity knihu a Patricij zadá Hlídce za úkol, aby vypátrala, kdo knihu z univerzity ukradl. Hlídka je však skupinou lidí na baterky. Největší rozum tady asi má Řiťka, která v Hlídce pracuje jako laborantka, a Karotka, který zde není tolik naivní, a vůči ostatním se chová značně drze a arogantně. Také se v Ankh-Morporku objeví obří drak, který podpálí část města, zabije několik náhodných lidí a zase kamsi zmizí.

Kulisy seriálu jsou steampunkové, kdy se ale nejedná o uhlazený steampunk, který jste mohli vidět v Zaslané poště, ale o chaotický steampunk podobnější spíše Cyberpunku 2077. Některé kulisy, jako třeba ulice města, jsou normální, neutrální. Hodně se mi pak líbila knihovna a věž Neviditelné univerzity. Naopak je tu ale také odvrácená strana nehezkých kulis, kdy na příklad vstup do Vetinariho paláce vypadá jako součást nějakého vodního díla.

Pochválit pak můžu speciální efekty, kdy kromě již zmiňovaného Navážky je velmi kvalitně udělaný jak velký drak, tak i malý dráček lady Berankinové. Je vidět, že na speciální efekty si pořídili velmi šikovné trikové studio.

Z 10 hvězdiček bych tak dal jednu za skvělé speciální efekty, jednu za celkem dobré kulisy a dvě za snahu několika herců hrát dobře špatně napsaný scénář, a za pár vtipů, při kterých jsem se pousmál. Na další díly se nejspíš podívám z profesionální zvědavosti, abych vám mohl přinášet recenze dalších dílů.

Spoilery na závěr. Během těchto dvou dílů stihli scénáristé použít dvakrát obětavý skok před mířidla kuší. V prvním případě se díky tomu konstábl Elánius stal kapitánem Elániem po měsíci ve službě, takže rychlejší postup si ani přát nemohl. V druhém případě byl touto obětavou postavou Navážka, který byl nejspíš složen z pískovce, protože ho obyčejné šipky z kuše zabily. Ale protože Řiťka s sebou tahá kámen z Navážky, věřím, že Navážka bude mít schopnost Groota. Jen je otázka, zda se narodí do své původní velikosti nebo bude jen malým roztomilým oblázkem. Oba sebevražedné obětavé skoky před kuše vyvolaly ve mně dojem trapnosti. Další věc, která mě hodně iritovala, bylo, že aktivistka Berankinová si mohla dělat co se jí zlíbilo i na veřejnosti, aniž by se jí v tom kdokoliv snažil bránit nebo jakkoliv komentovat. Obyvatelé města tak jsou jen další kulisou města, která nijak neinteraguje s protagonisty příběhu.

Třetí díl The Watch vyšel pod názvem The What?, kdy název vystihuje reakci většiny fanoušků Zeměplochy nejen pro tento díl. Kvalita seriálu zůstává na stejné úrovni, takže se až morbidně můžete těšit na to, co dalšího v seriálu překroutí k nepoznání. Tentokrát je hlavním tématem Cech vrahů. Ani ten se, bohům žel, nevyhnul rapidním změnám.

Cech vrahů pracuje podle jakéhosi kodexu, ale značně pozměněném oproti originálu. Důležitou změnou je, že nemohou zabíjet nikoho, kdo je v jakémkoliv městském cechu. To jim cíle dost redukuje, protože do cechů se soustředí fakt hodně majetných měšťanů (obchodníci, řezníci a další povolání). Zbývají tak prakticky jen chudší měšťané, kteří by neměli stát Cechu vrahů za vraždu, a šlechta. Tahle změna lze aspoň pochopit vzhledem k dějovému vývoji.

Další částí kodexu je, že po svém činu nechávají na místě stvrzenku ohledně zákonně provedené vraždy (žádné obavy, slečno, byla to legální vražda). Na rozdíl od předlohy se však nedá říci, že by se jednalo o „klub gentlemanů“, jak byl tento cech Pratchettem vždy popisován. Když vynecháme extrémisty druhu Časnačaje, tak platilo, že vrah odpraví jen toho, za koho dostane zaplaceno. Možná tak ještě bylo v povolených mezích zlikvidovat jeho ochranku. Každý mi však dá za pravdu, že je proti pravidlům, abyste přitom odpravili nevinné svědky, nebo děti obětí, a stejně tak se dbalo i na styl provedení. V seriálu jsou však vrahové z Cechu vrahů jen bandou kriminálníků s povolením legálně vraždit. Všichni tito vrahové navíc provádí své řemeslo pod přezdívkami, skryti za masky. Tyto masky pak dali tvůrcům seriálu možnost tvorby dalšího panoptika, protože zohavit jen Hlídku nestačilo.

Následují spoilery k ději.

Členové Hlídky jsou kvůli svému úkolu nuceni stát se členy Cechu hudebníků. Ten totiž sousedí s Cechem vrahů a oni se potřebují dostat dovnitř. Hned vás napadne, proč zaměnili Cech šašků za Cech hudebníků, zejména když se členové Hlídky přestrojí za punkovou skupinu a jako šašci stejně vypadají. Na odpověď není třeba čekat dlouho. Je to jen kvůli hudební vložce, kdy se do Hlídky zřejmě vlila hudba s kamením, protože každý ze členů Hlídky najednou umí hrát na nějaký hudební nástroj jako profesionál. Pobavilo mě, že si vybrali trpasličí song Zlato. A vzhledem k tomu, že trpaslíci asi mají mnoho výrazů pro zlato, stejně jako trollové pro kámen, nebyl text písně jednoslovný. Ke kvalitě songu se nedokážu lépe vyjádřit. Snad by to zvládl nějaký příznivec punkové hudby. Při sledování jejich hudebního čísla jsem se ale cítil za herce lehce trapně.

V tomto díle nás pak čekají další dvě hudební vsuvky, kdy jedna je vrcholem trapnosti (zpívá představená cechu vrahů, zatleskejte!), druhá neurazí a je alespoň dějově zdůvodnitelná (ty taky patříš k cechu hudebníků?).

Herci se i nadále snaží o vtipné repliky a hlášky, ale jen málokdy se to podaří. Na papíře ve scénáři to možná vtipně znělo, ale před kamerou to nefunguje. Těžko říct, zda za to můžou více scénáristé nebo režisér.

Z lady Berankinové se stává čím dál větší mlátička, které nedělá problémy zpacifikovat ani profesionální vrahy. Dozvíme se více o její minulosti, hlavně proč tolik brojí proti cechovnímu systému. Kde se ale naučila svému bojovému umění, zatím zůstává neodhaleno.

V tomhle díle nejsou žádné speciální efekty, které by stály za zmínku. Doufejme, že se můžeme v dalších dílech na nějaké ještě těšit.

Abych nepsal jen o tom špatném, tak se v tomto díle vyskytlo i pár scén, které mě pobavily. Nejvíce asi vyřešení nepříjemné situace, jakým způsobem Hlídka ochrání sama sebe před inhumací od členů Cechu vrahů za vloupání do jejich cechu.

Stejně jako já jste nejspíš s až perverzní nedočkavostí očekávali, co si pro nás tvůrci The Watch přichystali v dalším díle. Nebojte se, nezklamali nás. Rovnou přejdeme k ději.

Hlídka stále pátrá po magickém meči, se kterým lze ovládat draka. Po tom samém se shání Karcer, který draka sice vyvolal, ale nedokázal si jej udržet pod svou vůlí. Z toho důvodu se společně se Zavonělkou vydá do Twilight Canyons, protože podle Zavonělčiny sítě špičkových agentů (holubů a krys), by se tam mohlo najít vodítko, kde je meč ukryt.

Twilight Canyons je ankhmorporský starobinec, o kterém není v zeměplošských knihách žádná zmínka. Původně jsem si myslel, že se jedná o nějaký domov pro upíry a jiné nadpřirozené bytosti. Rozhlasem je totiž upozorňovali, že je k dnešnímu obědu „česnečka“, tak ať si dávají pozor, co si dávají k jídlu. Nakonec však zjistíte, že jej obývají i normální lidé. Ve starobinci je pár vtipů, které mě skutečně pobavily, ať už je to již zmíněná česnečka, nebo výzva pro barbara Cohena, aby se dostavil na pedikúru, či Smrť, kterému obyvatelé starobince říkají podomácku Michelle, anebo Smrťova slabá chvilka, když Karotku zve „na skleničku“. Konečně humor, který se blíží tomu Pratchettovu, a který nevyznívá naprázdno či trapně.

Mezitím, co Karcer míří do Twilight Canyons, Hlídka také pátrá. Vleze do hospody, kde dělá barmana Igor. Takže si řeknete, asi jsou tedy Na Márách, to by mohlo být zajímavé. Z podivných bytostí sedících u stolů se však vyklubou převlečení goblini, kteří slouží Karcerovi, a společně s Igorem je vlákali do léčky. Igor je víceméně sešitý, jak má být, i když je zřejmé, že ne vždy využil lidských částí. A možná i ne vždy humanoidních částí. Hlídka po boji mučí Igora, aby z něj dostala informace. Nejméně dvakrát v seriálu použijí „humor“ s odtrženou Igorovou rukou (řekni mi to, nebo tě plesknu rukou). Podobný vtip v Červeném trpaslíkovi fungoval, ale tady tomu zase něco chybí nebo přebývá, a jen to vyzní trapně. Zejména, když je vtip později zopakován.

Hlídka se dozví, že Karcer je v Twilight Canyons. A dozví se to od jednoho z obyvatel starobince – seržanta, kterého měl v prvním díle Karcer zabít, ale zjevně jeho útok přežil. Aha, „zvrat!“, řeknete si. Jak se asi bude tvářit Karcer, až tam toho seržanta potká? Bude nějak rozpolcený, když zjistí, že jeho první oběť přežila? Vmete to nějak Elániovi do jeho opileckého ksichtu? Ne. Nic z toho nakonec nevyplyne.

V Twilight Canyons Hlídka přichystá past na Karcera a Zavonělku. Samozřejmě se pro efekt rozdělí do dvou skupin, aby nemohli tolik využít své početní převahy. Přesto Karcer musí čelit celé Hlídce a Zavonělka jen Sybile. Upřímně řečeno, Zavonělka v tomhle případě přece jen čelí větší hrozbě. Elánius, aby dostál své pověsti nejhloupějšího člena Hlídky, se na Karcera vrhne holýma rukama, zatímco Karcer drží v obou rukách dýky. Zbytek Hlídky jen stojí a kouká. Následně zapůsobí magický bezpečnostní systém starobince (není nijak blíže vysvětleno proč a jak), ze stropu se vynoří diskokoule a začne hrát song Wake me up before you go-go od Wham!, zřejmě proto, aby se seriál tvářil ještě více LGBTQ. Po prvních tónech hudby jsou Karcer s Elániem a Sybila se Zavonělkou magií nuceni společně předvádět taneční kreace ve stylu tanga apod. To už nevíte, jestli máte dál zírat, nebo si raději zakrýt oči.

Karcer se po pár tanečních figurách teleportuje a to naštěstí (i pro diváky) vyřadí bezpečnostní systém starobince. Zavonělka zdrhne normálním způsobem. Karcer se objeví v jiné dimenzi, kde vládnou Auditoři reality. Zde se dozvíte, že Karcer byl najat, aby vyvolal na Zeměploše draka a s ním zničil celý svět. Auditoři zjevně užívají rčení, účel světí prostředky, a nevadí jim použít magii ke zničení magie (magického světa). Auditoři po Karcerovi chtějí, aby se zbavil Hlídky. Karcer namítá, že jsou to jen lůzři. My s ním souhlasíme, ale Auditoři mají jiný názor. Hlídka je podle nich nebezpečná, protože si začíná věřit.

Poté se vrátíme zpět do starobince, kde je Hlídka, které utekli z pasti všichni její nepřátelé. Ale chápeme, že tango se špatnou osobou může rozhodit leckoho.

Dozvíme se historii o tom, jak byl z Cechu vrahů ukraden magický meč. Ten ukradli dvě vražedkyně, které se do sebe zamilovaly. Prchaly spolu po celé Zeměploše, a v patách jim stále šli jejich kolegové vrazi. Podle vyjmenovaných míst, kudy prchaly, to bylo velmi dlouhý úprk, který začal i skončil v Ankh-Morporku. Když jedna z vražedkyň onemocněla (zřejmě Alzheimerova nemoc), tak ji ta druhá strčila do starobince Twilight Canyons, aby ji ochránila. Jílec meče nechala u své milované ve starobinci, čepel si vzala s sebou. Pak ji dostihli vrahové a zabili ji. Meč, který ukradla, a kvůli kterému je po celou dobu tak dlouho pronásledovali, s ní pohřbili. Nejspíš jej nepoznali, když neměl zdobený jílec. Nestačilo, že ten samý vzor zdobeného jílce byl také na samotném meči.

Meč našel Karcer v hrobu. Jílec Hlídka ve starobinci. Hlídka získala meč od Karcera a oba díly ve starobinci spojila. Z magického meče se vyklubal mluvící meč Gawain, který si rád říká zkráceně Wayne (dalších pár vtipů, které se povedly). Slyšet ho však můžou údajně pouze ti, co jsou zamilovaní. Proto také byl ukryt v Cechu vrahů, protože těm je láska zapovězena. A všichni víme, jak se dá lásce poručit, že?

Meč slyší všichni v místnosti. Díky tomu tedy zjistíme, že Karotka je zabouchlý do Anguy, a naopak, že Elánius miluje Sybilu, a naopak. Proč meč ale slyší i Řiťka? Je zamilovaná do všech nebo do sebe? A co stará vražedkyně s Alzheimerem, která si na svou lásku nepamatuje? A starý seržant? Kdo ví, koho miluje ten. A tak Hlídka nyní vlastní mocný magický mluvící meč, kterým může ovládat draka. Jak dlouho si jej udrží, to se snad rozhodne v příštím díle. Na závěr podotýkám, že mě čím dál více iritují hlavní dvě postavy – Sybila a Elánius. Sybila je tu vykreslována jako největší macho nezávislá drsná a schopná žena všehovesmíru. Když si Elánius chce přihnout, tak mu vezme z rukou flašku whisky, a namísto aby ji vylila na zem, tak zbývající polovinu lahve vyžahne na ex. Chvíli sice heká v koutě, ale o pár minut později nemá problém bojovat, jako by vypila jen obyčejný čaj. Elánius svou vizáží stále připomíná lépe zavedeného žebráka, jehož už před několika lety dostihlo delirium tremens. Jeho chování tomu i víceméně odpovídá. Obě tyto postavy jsou jen karikaturami původních postav, kterými měly být inspirovány, a obávám se, že jejich charaktery se v seriálu už nezlepší.

K tomuto dílu by se spíše hodil název Hlídka aneb Cesta tam a zase zpátky. Díl začíná snahou Hlídky vynutit si na mluvícím magickém meči mučením informaci, kde se ukrývají jeho další „kamarádi“, magické artefakty. Mučení se pak zvrhne v naolejovávání čepele meče. Zřejmě metoda cukru a biče.

Když ani to nikam nevede, rozhodne se Elánius, že se meče zbaví, aby jej nemohl získat nikdo jiný a zneužít jej. Proto se vydá se Sybilou a Pleskotem do pouště obklopující Ankh-Morpork. Poušť slouží arcikancléři jako testovací prostor pro magii. Asi jako Nevadská poušť pro jaderné testy Američanů. Na tomto území má být jezero, do kterého chce meč vhodit.  Když prochází pouští, tak naráží na arcikancléřovy pokusné magické předměty jako je třeba trenažér na běhání. Když se k nim Hlídka přiblíží, z nějakého důvodu se tyto předměty teleportují před budovu Hlídky. Není nijak vysvětleno.

Meč jim neustále našeptává, jak by jim mohl být k užitku. Nositelem meče se tak postupně stane Elánius, Pleskot i Sybila. Sybila nakonec volání meče podlehne a málem nechá Pleskot i Elánia svému osudu v poušti, aby meč použila k páchání dobra, nebo tak něco.

Aby toho nebylo na naše tři hrdiny málo, tak poušť nasycená thaumickým (magickým) polem má na ně další neblahý vliv. Každý z nich zažívá jakési „psychické příhody“, kdy zažívají své nejhorší noční můry ze své minulosti. Sybila se tak dostane do konfrontace se svou žákyní, kterou donutila opustit Cech zlodějů, a která ji tak viní za to, že tím ztratila svou rodinu. Elánius pak vidí sám sebe s Karcerem jako děti, které se spolu dělily o skývu chleba. Pleskotiny největší noční můry jsou pak ty, že jí opět naroste plnovous, ale skutečnou hrůzu má hlavně z temnoty. Z černočerné tmy. Během těchto příhod odvíjejících se v jejich myslích, pak ve skutečném světě trpí různými, až sebevražednými, záchvaty.

Boromir nakonec odolá volání prstenu a pomůže Frodovi a Samovi s jejich úkolem dostat se přes nebezpečné území a vhodit prsten do nitra Barad Dur… Ehm, pardon, špatný příběh.

Sybila nakonec odolá volání meče a pomůže Elániovi a Pleskot s jejich úkolem vhodit jej do jezera. Elánius odhodí meč daleko do jezera. Meč během letu křičí, „jsem tvůj bratr!“, což má být nejspíš parafráze na, „Luku, jsem tvůj otec“. Zde ale tahle replika nedává vůbec žádný smysl. Z jezera se vynoří obří ruka Jezerní paní, která nemá zájem o žvanící meč, takže jej okamžitě odpinkne zpátky k Elániovi. Meč při letu zakřičí, „nejsem tvůj bratr!“ Pak Hlídka nějakou dobu komunikuje s rukou Jezerní paní, která reaguje pouze gesty. Po chvíli se naštěstí objeví na scéně Karcer a spol., který tak změní neuvěřitelnou nudu, na uvěřitelnou nudu.

Karcer mezitím, co Hlídka bloumá pouští, ovládnul Cech zlodějů. Karcer má zřejmě nepřekonatelné osobní kouzlo, neboť mu téměř každý s radostí slouží. Se svou bandou se pak vydává pro meč do budovy Hlídky. Když ho tam nenajdou, tak Zavonělka díky předmětům, které se teleportovaly z magické pouště k budově Hlídky, zjistí, že je Hlídka na poušti. Proto se ji vydají pronásledovat do pouště. O Karcerově bandě se zase pro změnu dozví Karotka a Angua, takže se vydají do pouště za nimi. U jezera se pak všichni setkají a dojde k souboji, za který by choreograf zasloužil okamžitě vyhodit na dlažbu. I choreograf seriálu Walker Texas Ranger by to zvládnul lépe.

Výsledkem souboje je, že Hlídka, včetně Karotky a Anguy, nechá Karcerovi v držení magický meč, dobrovolně propustí svou zajatkyni Zavonělku, kterou během souboje úspěšně zajali, a následně nasednou do auta britské značky (další pokusný objekt arcikancléře), se kterým se okamžitě po nasednutí teleportují před budovu Hlídky.

Tím končí další neskutečný díl o Hlídce, zcela bez vtipu a nápadu, o putování kamsi bez určitého plánu a důvodu, s našeptávajícím mečem, u kterého stačilo snížit jeho nebezpečnost rozebráním na dva kusy, aby tak ztratil své magické schopnosti.

Jedinou zajímavou částí tohoto dílu bylo, když se Angua díky magické poušti dostala do vzpomínky, kde jako vlkodlak zabila svou lidskou kamarádku. Nebyla tu však nijak vysvětlena další nesrovnalost, proč Angua při této vzpomínce netrpěla záchvaty, jako zbytek Hlídky. A takových nesmyslných detailů zde bylo nepřeberně. Doufejme, že tento díl byl jen výplňový, jak je často zvykem při delších seriálech, když nemáte dost látky k vyprávění, a že se při dalším díle vydrápeme opět téměř na průměrné hodnocení. Tohle bylo podprůměrné i na standardy tohoto seriálu.

Od posledního dílu se děj celkově nikam neposunul. Hlídka se dozvěděla, že další artefakt k ovládnutí draka je ukryt v Temnotě, a že se jedná o (královskou) korunu. Ví to od Pleskot, která měla na thaumické poušti ve své psychické příhodě „vidění“ o Temnotě. Tu samou informaci získá Karcer mučením mluvícího meče v ohnivé výhni.

Pleskot se společně s Karotkou a Anguou vydají do jejího rodného dolu, kde se ukrývá Temnota. Ochranou proti Temnotě jsou vousy. Jak přesně chrání proti Temnotě, ale není vysvětleno. Pleskot si z krabičky vytáhne své staré vousy a nasadí si je. Přitom si obřadně prozpěvuje, asi v trpasličtině, což zní asi tak, jako kdyby se chrlič snažil zpívat anglicky. Karotka s Anguou si nasadí falešné vousy.

Před dolem se k nim na zcela volném prostranství odnikud nenápadně připlíží dva trpaslíci, kteří k hrdlům Karotky a Anguy přiloží namísto vhodnějších dýk krumpáče. Oba tak jsou zastrašeni, nejspíš hrozbou tetanu. Trpaslíci nemají problém přikládat jim krumpáče k hrdlům, protože jsou stejně velcí jako Karotka.

Tahle scéna mě přesvědčila, že si produkce na soubojové scény přece jen sehnala choreografa ze seriálu Walker Texas Ranger. Už je to 20 let od poslední série, takže mohl zapomenout i to, co zvládal v předchozím angažmá.

Pleskot nakonec agresivní trpaslíky zklidní, protože zná krále dolu Spikea. Spike je odvede do dolů a okamžitě je předá Karcerovi, který to sem stihl před nimi. Využil svého charisma, které však nedokáže prosáknout skrz obrazovky televizí až k divákům, a přesvědčil trpaslíky, aby se připojili na jeho stranu. Spike bez výčitek zradí Pleskot pro naprostého cizince. Z následných událostí se dozvíme, že Spike byl Pleskotin zhrzený milenec. Kdysi dávno uprchla z dolů a nevzala ho s sebou, což jí nedokázal odpustit. Není vysvětleno, proč Pleskot uprchla z dolů, a proč se on nevydal za Pleskot, když důl není vězení.

Karotku si nechá Karcer, protože potřebuje jeho modrou krev, resp. jeho oktarínovou krev, na to, aby získali královskou korunu. Pleskot a Angue strhnou falešné vousy a nechají je v dolech o samotě spoutané, aby je pozřela Temnota. Ta se začne blížit k Angue, ale protože Pleskot řekne, ať si vezme ji, tak Anguu nechá být a vezme si jen Pleskot.

Pleskot se pak ocitne v jakési snové dimenzi. Odhalíme, že Temnota není nic, čeho bychom se měli bát, naopak je útočištěm pro všechny odlišné. Je to jakési zhmotnění „gay power“, kde může Pleskot být tím, čím chce být – mužem, ženou, nebo obojím. Pleskot se tu setká se svou matkou, kterou evidentně v minulosti Temnota pohltila. Ta Pleskot řekne, že ještě nenastal její čas v ráji a pošle ji zpět do reality.

Pleskot se každopádně vrátí do reálného světa se schopností ovládat Temnotu (díky mami!). Trpaslíci se vyděšeně rozprchnou a Karcer se Zavonělkou se před hrozbou Temnoty teleportují k Auditorům reality.

Mezitím Elánius a Sybila postávají v budově Hlídky, kde si vytyčili za cíl zastavit představenou Cechu vrahů doktorku Kruxminorku, od osvobození dvou zlodějů a jednoho vraha. Bahno Tichokrad byl totiž zabit a Kruxminorka ovládla i Cech zlodějů. Sybila pak prohlásila, že kdyby tito tři bezvýznamní vězni byli osvobozeni, tak přijdou o vše, čeho se jim již podařilo dosáhnout. Vzhledem k tomu, že Hlídka vlastně dosud ničeho nedosáhla, tak má pravdu.

Vrahové nenápadně proniknou do budovy Hlídky, zatímco se Elánius a Sybila mezi sebou dohadují. Elánius vytáhne své eso z předchozích dílů, že je nemohou zabít, protože pravidla jim zapovídají zabíjet členy cechů. A Hlídka je přece členem Cechu hudebníků. Na to jim Kruxminorka sdělí, že jejich členství bylo anulováno, protože Sybila neumí zpívat. Takže Sybila, která ani neabsolvovala přijímací testy v Cechu hudebníků s Hlídkou a ani není v Hlídce, nejspíš anulovala členství všech členů Hlídky. Logiku v tom už raději ani nehledám.

Sybila s Elániem tak začnou prchat před vrahy. Protože si ale zabarikádovali východ z budovy a vrahové se do budovy dostali přes velká okna, nezbývá jim, než vběhnout do vězeňského bloku a zamknout se v Pleskotině laboratoři.

Vrahové se nemohou dostat dovnitř a snaží se je přesvědčit, aby vyšli ven. Mezitím se jedna z vražedkyň během chvíle prokope svými dýkami stěnou do jejich místnosti. Jedná se o vražedkyni, kterou Sybila v Cechu vrahů bez problémů zpacifikovala. Tady se jí ale z nějakého důvodu obává, takže se rozhodne z laboratoře utéct. Otevře tedy celu, za jejímiž dveřmi překvapivě čeká celá skupina vrahů. A tady už dostává logika celého seriálu pořádně na frak a vy si říkáte, že horší to už být ani nemůže.

Tenhle seriál však má jednu výhodu. Ať si myslíte, že už to nemůže být se scénářem horší, jeho autoři vaše očekávání dokáží překonat a najdou ještě hlubší dno. Asi jako kdybyste se potápěli do hlubin moře, začali si pomalu zvykat na hrůzostrašné ďasy mořské, a najednou by se ze dna moře vztyčil obří mořský červ, kterého byste čekali spíše na planetě Naboo, a pohltil vás i s ponorkou.

Přichází tak velké finále tohoto dílu, kdy se do záchrany Elánia a Sybily vrhá Pleskot s podporou Karotky a Anguy. Pleskot má na sobě stále vous, má růžovou paruku a je oblečena do žůžového kostýmku ve stylu Priscily, královny pouště. Karotka s Anguou jsou oblečení jako inkarnace Eltona Johna. Pleskot začne zpívat a tančit, kdy Karotka s Anguou jí dělají taneční křoví. Pleskot zpěvem a tancem přivábí Temnotu. Nejspíš proto, že Temnota je ve skutečnosti „gay power“, což vlastně určitým perverzním způsobem dává smysl. Temnota nakonec zažene nepřátelské vrahy a osvobodí tím celou Hlídku.

Karcer a Zavonělka se zatím sbližují s Auditory reality. Zavonělka přebírá za neschopného a nevýrazného Karcera iniciativu a začne s Auditory vyjednávat. Dozví se, že v celém multivesmíru neexistuje realita, kde by Elánius zabil Sybilu. Zavonělka se zeptá, co by se stalo, kdyby Elánia donutila Sybilu zabít. Odpověď je neurčitá, ale zřejmě by tím zničila celý multivesmír. Auditoři jí následně najdou tu nejhorší verzi Elánia, aby měla co největší šanci uspět.

V dalším díle se tedy můžeme těšit na alternativní realitu, kde bude nejhorší verze Elánia. Bude to realita našeho skutečného světa? Nebo to bude realita, kde je Zeměplocha zobrazena přesně tak, jak má být? Anebo to bude ještě bizardnější realita, než ta seriálová? Možností je mnoho. Třeba se do žádné alternativní reality ani nepodíváme, protože nejhorší verzí Elánia je ten, kterého již známe. Tohle rozuzlení by mě od tohoto seriálu nijak nepřekvapilo.

Jak bylo předestřeno na konci minulého dílu, setkáme se s tou nejhorší verzí Elánia v celém vesmíru. Auditoři překvapivě našli ještě horší verzi, než je ten náš a prohodili je.

Náš Elánius se tak ocitne v Pakrácké věznici, kde hlavního bachaře dělá Karotka a spoluvězně Bahno Tichokrad. Ředitelkou věznice je Sybila. Kapitána Hlídky tu pak dělá Karcer, který si s místní verzí Elánia zcela prohodil role. Místní Elánius je tedy ten, kdo se pokusil zabít příslušníka Hlídky a už 20 let si za to odpykává trest ve vězení. Elánius se pak s Bahnem pokusí o útěk, kdy Elánius vezme Sybilu jako rukojmí. Nakonec však odloží svou zbraň (nůžky), protože nedokáže Sybilu ohrožovat, i když je to její jiná verze. V tu chvíli se pak Elániové zase prohodí zpátky.

Druhý Elánius je v naší verzi zeměplošského světa opět bez problémů zverbován Karcerem, kterému stačí říct, že je přece jeho kámoš. Elánius nejprve naláká zbytek Hlídky do zdejší verze opuštěného vězení Pakráce, kde je zavře. Angua sice pozná, že je na něm něco divného, ale až po zavření si uvědomí, že to není jejich Elánius. Pak se druhý Elánius s Karcerem a Zavonělkou vydají do sídla Berankinů, kde má Elánius zabít Sybilu. Sybila po polibku zjistí, že to není její Elánius (nevybavuji si, že by se tihle dva předtím někdy líbali, ale je to možné), přesto sebevědomě prohlásí, že ji nedokáže zabít. Druhý Elánius to skutečně nedokáže, jen jí přiloží nůž k hrudi. V tu chvíli se obě verze Elániů vrátí do své verze vesmíru.

Za celou dobu se nestane nic zajímavého, nuda střídá nudu. Jediná důležitá věc je ta, že Zavonělka získá královskou krev, kterou potřebuje k ovládnutí draka, z Elániova služebního odznaku. Tento odznak kdysi zakrvácel poslední ankh-morporský král Veltrick, když byl zavražděn, a doteď se na něm udržela jeho krev.

I tenhle díl nás obohatí hudební vložkou, kdy Smrť použije velké přesýpací hodiny jako teremin. Tento hudební nástroj pak doprovází jeho zpěv podobný hlasu Davida Bowieho. Kdyby ta píseň měla nějaký zajímavější text, byla by mým jediným kandidátem na píseň, která za něco stála. Takhle se jen dala poslouchat. A my se můžeme těšit ne velké závěrečné finále s velkým drakem a malým bahením dráčkem Goodboyem. Bude ponechán alespoň tenhle tradiční závěr Stráží! Stráží!, nebo si scénáristé zase vymyslí nějaká nápad, jak to změnit oproti originálu?

Tak jsme se prokoukali k velkému finále, které aspoň nebylo nudné a rychle uteklo.

Vetinari v očekávání věcí příštích se sama od sebe uzamkne do svého soukromého vězení, které díky všudypřítomné červené vypadá jak pokoj v bordelu. Vyvrcholení první série pak přečká na červeném kanapi, kdy svůj obvyklý černý úbor zamění za jakousi červenou záclonu. Trochu mi v tom oblečení připomínala Tornado Lou z Limonádovýho Joe, ale ta měla na rozdíl od lorda Vetinari styl a šarm.

Berankinová následně veřejně vyhlásí, že pokud se lidé neztratí z ulic, budou spáleni. A všichni měšťané ji uposlechnou a vyklidí ulice. Nerozhodnou se, jak by bylo podle jejich přirozenosti Ankh-Morporčanů, že si naopak takovou čumendu nenechají ujít, i kdyby je to mělo stát život.

V Zavonělce se najednou hne svědomí a řekne Karcerovi, že by neměli poslouchat Auditory a ničit celý svět. Karcer nesouhlasí a tak ji bodne. Ale protože je to nýmand, a ne zabiják jako v knize, tak ji nechá ležet na zemi, aniž by ji dorazil. Díky tomu pak Zavonělka začne pomáhat Hlídce.

Karotka pak dostane nápad, jak odvést pozornost draka. Jako panic k tomu má prý předpoklady. Je mu ale řečeno, že jeden panic nestačí. Proto zajde do Prokopnutého bubnu k upírce Sally, která vypadá jako kdyby spolkla ramínko (viz obrázek níže) a požádá ji o její panny a panice. Karotka s sebou vezme Anguu, takže dojde k trapnému okamžiku, kdy Angua na Sally vrčí a Sally z nějakého důvodu na ni na oplátku prská jako kočka.

Na scéně se objevuje Karcer se třemi artefakty, které mu mají pomoci ovládnout draka. Hlídka v poklidu vyčkává ve skrytu, až Karcer vyvolá draka. Kuše, které by to celé mohly v poklidu vyřešit tím, že by Karcera z dálky zabily, nepoužijí. Artefakty, které celou sérii tak pracně sháněli, však neúčinkují a drak Karcera sežehne. Z nějakého důvodu, přestože Karcer dostal přímý zásah dračím plamenem, přežije a je jen trochu popálený. Přesto je spokojený, protože vyvolal draka, který zničí město nebo i celý svět.

Pokud vede nějaká postava v trapných scénách, tak je to bezpochyby Pleskot. Již zmiňovaný taneček ve stylu Priscilly, královny pouště nebo její jakoby pětiminutový monolog, kdy vyslovuje své dlouhé trpasličí jméno, v tomto díle překonalo vyprávění, jak byla unesena velkým drakem a pokecala si s ním. Myšleno tak, že drak řval a ona křičela (hrůzou či bolestí), kdy tento „rozhovor“ názorně předváděla.

Pleskot díky tomuto únosu zjistí, že velký drak i malý bahenní dráček Goodboy jsou osamělí, takže ji napadne dát je dohromady. A zde přichází opět na scénu skupina The What, která začne dokola hrát úvodní znělku seriálu, čímž do města přiláká velkého draka. Musím přiznat, že kdybych byl velký drak, tak bych se také nechal zlákat tím, že bych mohl tuhle hudební skupinu sežehnout svým plamenem a užívat si toho, že ten randál konečně skončil.

Drak přiletí, malý Goodboy je vypuštěn a předvede v letu pár tanečních kreací ve stylu Thrilleru Michaela Jacksona. Velký drak se do něj okamžitě zamiluje a oba šťastně odletí pryč. Goodboy ještě cestou pryč z tohoto seriálu světácky mrkne do kamery.

Protože Karcerův plán na zničení Zeměplochy nevyšel, Auditoři jej vymažou z reality. Pamatuje si jej jen Zavonělka, asi proto, že jej viděla, když byl vymazáván, nebo proto, že do něj byla zabouchlá. Všechno, co Karcer provedl, je najednou připsáno jako činy Zavonělky.

Zavonělka je teleportována do dimenze Auditorů, kde přísahá, že zničí Hlídku. Což nedává smysl, protože Auditoři mohou za vymazání Karcera, i za to, že jeho zločiny jsou hozeny na Zavonělku. Hlídka se k ní naopak do té doby chovala jako ke spojenci, přestože k tomu neměla moc důvodů. Tím se zrodil hlavní záporák pro další sérii, která, pokud se všichni bohové Zeměplochy spojí, nebude pro dobro tohoto světa nikdy natočena. Tenhle seriál může sloužit jako užitečný příklad pro studenty FAMU, jak se nemá natáčet seriál podle knižní předlohy, nebo seriály všeobecně.

Jediná skutečně vtipná scéna byla, když se Berankinová tajně poprala s vražedkyněmi a před Elániem předstírala, že vidlička vražená do zad není nic, čeho by si měl všímat. Doufejme, že se Narrativia z tohoto selhání poučí a pro příště se pojistí, aby nic podobného již nemohlo vzniknout, a aby podobná díla neprznila odkaz Terryho Pratchetta. Protože jestliže se Terry kdysi posměšně vyjadřoval o nápadu natočit Morta bez Smrtě, kde Morta bude hrát žena, tak se obávám, že u tohoto seriálu by nenacházel slov.