O Maškarádě a její plzeňské inscenaci

Přinášíme vám článek Kláry Špičkové, dramaturgyně divadla J. K. Tyla v Plzni, která má na starosti inscenaci Maškarády, a jejíž článek byl uveřejněn v Divadelním revue tohoto divadla. Připomínáme, že premiéra této inscenace je již 26. října.

Sir Terry Pratchett (1948 – 2015) je literární fenomén. Proslavil se žánrem fantasy, který, jak říkal, je přístupný pro všechny věkové kategorie. „Můj typický čtenář je žena okolo třiceti s vysokoškolským vzděláním. Ale zcela jistě na druhé straně spektra čtenářů jsou lidé devadesátiletí. Nejmladší čtenářce bylo sedm. Její matka, Američanka, jí četla doma mou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci. Na dětskou knihu to bylo hodně vážné, protože postavy tam umírají, nebo se dostávají do vážného nebezpečí. Maminka byla ale nadšená, dcerka ji prý při čtení hladila po koleni a říkala: Neboj, maminko, nakonec to dobře dopadne. Což ukazuje, že i dítě vědělo, jak by měl autor postupovat, když by šlo o dětskou knihu. Můžete děti vléct temnotou, ale musíte je nakonec vyvést z temného lesa.“

Terry Pratchett ohromil svět svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Její součástí je i příběh Maškaráda. Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, dvě největší čarodějky Zeměplochy, se vypraví najít k sobě tu třetí. Přitom si užijí nevinný večer v Ankh-Morkporské opeře, kde umírání na jevišti je občas víc než jen metafora. Terry Pratchett s originálním humorem přetváří klasická díla a neromanticky si zde dokáže utahovat z legendárního příběhu Fantoma opery. Přitom mu v takřka detektivní zápletce vzdává hold.

Sám spisovatel by pro svůj vlastní život volil Zeměplochu: „Nejsou tam mobily a nemůžete tam dostat telegram.“ Oba světy si jsou ale jinak pozoruhodně podobné a z toho také vychází úspěch celé série. Žijí tam kouzelníci, čarodějnice, trollové, golemové, trpaslíci, víly, nemrtví, ale také lidé, tak jak je znáte. Terry Pratchett podotýká: „Bytosti Zeměplochy nemůžete nazvat bájnými, protože tam prostě žijí. Trollové mají své hlavní město, tvrdou měnu, a to, jak trollové utrácejí, je velmi důležité pro ekonomiku. Je to svět se skutečnými problémy, s opravdovou policií, s mezirasovými potyčkami mezi druhy bytostí, takže svým způsobem může Zeměplocha zmapovat naše starosti.“

Podle Terryho Pratchetta jsou mimochodem skoro všechny romány trochu fantasy. „Třeba Agatha Christie. Proč nikdy nezavřeli Hercula Poirota? Kamkoliv on přijde, někdo zemře. A my víme, že by vás nikdo nezabil sekyrou v honosném venkovském sídle, to se stane jenom v románech. Nebo fantasy typu Divoký západ. Víme, že Divoký západ trval jen dvě desetiletí a vezměte si všechny ty mýty, ty nesčetné filmy o Divokém západě, které vznikly…“

Režisér inscenace Adam Doležal, velký „pratchettovec“ k titulu Maškaráda a k osobě autora dodává: „Zeměplocha je svět neskutečně promyšlený, bohatý, zábavný a hravý. A i když jsou Pratchettova fantazie a humor neodolatelné, v každém jeho příběhu je toho ještě trochu (někdy dokonce hodně) navíc. Je to autorova schopnost nenásilně propojovat témata “vysokého umění” s postupy žánrů tzv. “nízkého umění”, jako jsou komedie či fantasy. Pratchett tak dokáže s humorem a nadsázkou mluvit o překvapivě hlubokých tématech a Zeměplocho div se, ono mu to vychází. Protože Terry Pratchett byl také velmi vzdělaný a moudrý autor, který si zaslouží být jmenován vedle dalších klasiků moderní britské literatury.

Divadelní adaptace Stephena Briggse většinu těchto kvalit umně přenáší na jeviště. Samozřejmě za cenu ztráty některých pasáží a postav, protože divadlo nemůže být literatura a svět Zeměplochy je tak obsáhlý, že by ho v plné šíři nedokázalo pojmout žádné jeviště. Ovšem zrovna Maškaráda se na jednom takovém jevišti odehrává. Zasazení příběhu do nám blízkého divadelního prostředí, otevírá zase jiné možnosti, jak Pratchettův svět rozehrát.“