Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou

Autorem tohoto životopisu je Rob Wilkins, který se v roce 2000 stal osobním asistentem Terryho Pratchetta a byl důležitou součástí jeho života až do jeho smrti v roce 2015, a to nejen jako jeho zaměstnanec, ale také jako jeho fanoušek a přítel. Terryho znal osobně, zažil jeho náturu, pomáhal mu s jeho prací a s jeho koníčky, a mnoho s ním zažil osobně, v dobrém i ve zlém. Přestože by se mohlo zdát, že z této pozice se bude snažit Terryho špatné vlastnosti skrývat, opak je pravdou.

Kromě svých vlastních vzpomínek vycházel Rob Wilkins i ze vzpomínek Terryho rodiny, přátel a spolupracovníků. Ty pak byly doplněny vlastními Pratchettovými poznámkami a zápisy, které si postupně hromadil v průběhu svého života jako přípravu pro svou autobiografii, k níž se nakonec nedostal.

Tento životopis je až podrobně vyčerpávající. Popisuje Terryho život od jeho narození až do jeho smrti. Na druhou stranu, proč by neměl být tak podrobný? Kdo jiný by si životopis tohoto spisovatele chtěl přečíst, než jeho nadšený fanoušek, který chce o svém oblíbenci vědět vše, co může? Pokud jste takovými fanoušky, přečtete tento životopis od první stránky až po tu poslední, včetně předmluvy i doslovu. Možná si jen dáte přestávky v jeho čtení, protože není snadné strávit tolik podrobných informací o jedné osobnosti najednou.

Životopis je rozdělen do dvou hlavních částí, kdy každá z nich je rozdělena do 10 kapitol. Názvy kapitol je nejspíš Robův (či Terryho) smysl pro humor, protože vám o jejich obsahu vůbec nic neprozradí.

První část je hlavně o Pratchettově dětství a dospívání, o jeho práci jako novináře a mluvčího společnosti atomových elektráren, o jeho nadšení pro sci-fi a fantasy, jeho přátelích, rodičích a prarodičích, ale i o jeho námluvách, svatbě či narození dítěte. Také je o jeho zálibě ve čtení, která ho přivedla k napsání první povídky, a o psaní povídek pro dětské čtenáře novin, ve kterých pracoval. O jeho prvních úspěších jako spisovatele, když vydal první romány, které se však v době jejich vydání moc neprosadily, i o dobových recenzích na ně. Ale také o prvních zeměplošských románech, díky kterým konečně prorazil a stal se spisovatelem na plný úvazek.

Druhá část je o době jeho života, kdy byl již slavným autorem na volné noze a plně se věnoval psaní dalších knih, propagaci svého díla a komunikaci se svými fanoušky. Poslední kapitoly se pak více zaměřují na Terryho boj s Alzheimerem, kdy proti němu bojoval tím, že se až do závěru svého života odmítal vzdát své spisovatelské kariéry. Tyto poslední kapitoly jsou smutné, neubráníte se pohnutí nebo dokonce slzám, ale je dobře, že se Rob k jejich napsání rozhodl. Bez nich by tento životopis nebyl úplný.

Záměrně nepíšu žádné podrobnosti, protože objevování těchto poznatků o životě Terryho Pratchetta je hlavní devizou tohoto životopisu, o kterou vás nechci připravit.

Neodpustím si jedinou poznámku. Věděl jsem, že je Pratchett fanouškem seriálu Červený trpaslík, ale netušil jsem, že se Terry znal osobně s Craigem Charlesem (představitel Davida Listera), a že Craig u něj dokonce přespal! K mému zklamání, více o téhle jeho návštěvě zde zmínka není. A to je asi největší problém této knihy. Že byste se o některých zde uvedených informacích o Terrym rádi dozvěděli více, než zde Rob odhalil.

Nakonec tedy zjistíte, že i když jste si na začátku čtení životopisu mysleli, že je zde o Terrym až zbytečně moc informací, končíte čtení s tím, že toužíte po dalších.

Z chybějících informací jsem nejvíc postrádal informace o zahraničních cestách. Kromě cest do Ameriky a Austrálie zde prakticky žádné další země zmíněné nejsou. Možná to byl záměr, protože Pratchett za svůj život navštívil tolik zemí, že by mohl životopis nabobtnat na dvojnásobek. Zahraniční fanoušky ale může zamrzet, že tam není o jejich zemi ani slovo.

Žádnému skutečnému fanouškovi Terryho Pratchetta by tenhle životopis neměl chybět v jeho knihovně. Je napsán s citem a v úctě, aniž by však pomíjel negativní Pratchettovy vlastnosti, nebo jeho špatná životní období. Někteří by mohli považovat zveřejnění některých skutečností ohledně Terryho a jeho postupné prohrávání s Alzheimerovou nemocí za dehonestující. Pokud jste ale četli tento životopis pozorně, pochopíte, že přesně to by Terry chtěl. Poukázat svým vlastním příběhem na to, jak je tato nemoc ponižující, a že její oběti nemají v současné právní legislativě jinou možnost, než s ní trpět až do hořkého konce. Terry tak tímto životopisem i posmrtně otevírá témata Alzheimerovy nemoci a asistované sebevraždy, která pro něj v posledních letech života byla tak významná, že jim byl ochoten věnovat značnou část svého zbývajícího drahocenného času.

Představením Terryho dobrých i špatných vlastností a popisem jeho postupného prohrávání boje s Alzheimerovou nemocí pak Rob Wilkins dociluje vyváženosti. Zároveň se pak Terry po přečtení tohoto životopisu pro mnohé čtenáře změní z nedotknutelné neosobní modly, v úspěšného nedokonalého (ne)obyčejného muže majícího své vlastní klady i zápory. A tuto změnu v myslích jeho fanoušků by Terry určitě s nadšením přijal.