Recenze knihy Magický prazdroj

Již třetí kniha, kde se jako hlavní postava objevuje Mrakoplaš, a další díl, který se týká mágů a Neviditelné univerzity, jako tomu bylo v Čaroprávnosti.

Osmička je na Zeměploše magické číslo. Každý osmý syn osmého syna se rodí s vrozenou magií a stává se tak mágem. Na Zeměploše je ale důvod, proč mágové dodržují celibát. Když má totiž osmý syn osmého syna děti, každý z nich se stává mocným mágem. Jeho osmý syn je však něco zcela jiného. Z něj se stává mág na druhou – megamág. Problémem však je, že taková moc přitahuje tvory žijící v jiných dimenzích, tvory, živících se magií, kteří touží proniknout do světa Zeměplochy.

A je to tu znova. Opět hrozí zánik Zeměplochy, opět za to může magie (jako v Lehkém fantastičnu nebo v Čaroprávnosti) a opět se do toho zamotal nejhorší mág Zeměplochy Mrakoplaš, přestože jeho jedinou snahou je, aby se na univerzitě pro mágy unudil k smrti. Mrakoplaš je ale jako vždy na špatném místě (v případě osudu Zeměplochy na tom správném) a nezbyde mu, než se neochotně zapojit do záchrany světa. Zase.

Pratchett se se svou satirou tentokrát zaměřil zejména na převyprávění Pohádek tisíce a jedné noci a na severskou mytologii. Příběh nás tedy zavede i do orientální země Klač, která je odrazem středověkých arabských zemí, nejvíce se asi podobající pohádkovému Bagdádu. Také se vydáme do středových zemí věčného ledu, kde žijí ledoví obři. Nemůže chybět ani Ankh-Morpork a jeho Neviditelná univerzita plná nabubřelých mágů. Příběh je však hlavně o nezvyklých hrdinech: O hrdinovi, který je hrdinou, přestože o to nestojí. O hrdince, která se snaží nechovat se jako hrdinka a stát se kadeřnicí. O hrdinovi, který se snaží stát skutečným hrdinou, přestože se jedná o syna prodavače se smíšeným zbožím a o hrdinství se učí z naučné knížky. A také o hrdinovi, který se postaví zlu, které s ním od počátku manipuluje, a předstírá, že je to pro jeho dobro.