A jestli chcete příběh, pak si uvědomte, že příběh se nerozvíjí. Příběh se tká, osnuje, splétá. Události, které se odehrají na různých místech a v různém čase, se najednou sejdou v jednom jediném společném časoprostorovém bodě, který je pro ně ideální.
Všechno záleží na tom, kolik toho víte.
Předpokládejme, že byste celá tisíciletí pozorovali pomalé narůstání sněhu, sledovali byste, jak je stlačován a posouván po kamenných pláních až do chvíle, kdy ledovec začne odhazovat obrovské ledové balvany do moře. Pozorujete, jak tyhle nesmírné ledové kry vyplouvají z ledových vod, naučíte se znát jejich náklad šťastných ledních medvědů a tuleňů, kteří s radostí hledí vstříc novému skvělému životu na druhé polokouli, kde, jak slyšeli, jsou ledové kry lemovány chřupavými tučňáky. A pak najednou bumm! Blíží se téměř neodvratná tragédie v podobě tisíců tun plovoucího železa, doprovázených zvuky, z nichž by byl velmi vzrušující soundtrack...
– Zloděj času
V Pratchettově textu nelze přehlédnout jasný odkaz na Titanic, nejznámější neštěstí v dějinách lodní dopravy. Nejspíš vás ale nenapadlo, že se jedná o odkaz na film Titanic (1997) od režiséra Jamese Camerona a k tomuto filmu vydaný soundtrack.
Z tohoto soundtracku se nejvíc proslavila píseň My Heart Will Go On, kterou zpívala Celine Dion. Tato píseň pak získala v roce 1997 Oscara za nejlepší původní píseň a také byla oceněna Zlatým glóbem za nejlepší původní píseň v roce 1998. Tento soundtrack opanoval po dobu 16 týdnů první místo v americkém žebříčku Billboard 200 a celosvětově se ho prodalo přes 30 miliónů výlisků.
O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.